Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3395/2021

33 Cdo 3395/2021-314

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně BŠ JUDITH, s.r.o. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě - Hrabůvce, Horní 1482/84 (identifikační číslo 619 44 271), zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, proti žalované D. Š., bytem v XY, zastoupené Mgr. Stanislavem Breiem, advokátem se sídlem v Praze 17, Mrkvičkova 1350/44, o 2.453.341 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2021, č. j. -291, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í:

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek ze dne 27. 5. 2020, č. j. -245, kterým Okresní soud v Liberci zamítl žalobu o 2.453.341 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, odmítl ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). O tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ).

Dovolatelka Nejvyššímu soudu předložila k řešení otázku hmotného práva, která „má být dovolacím soudem posouzena jinak: zda je v rozporu s dobrými mravy námitka promlčení žalované vznesená za situace, kdy žalobkyně nezpůsobila promlčení dluhu, když důvěřovala v pravost y obsahující uznání dluhu původního dlužníka, i když podpis na této ě nebyl pravým podpisem původního dlužníka, přičemž v řízení nebylo prokázáno, kdo za dlužníka předmětnou u podepsal.“ Pomíjí, že Nejvyšší soud není další soudní instancí obecně přezkoumávající rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým se dovolací soud zabývá pouze v případě splnění stanovených kritérií. Jedním z nich je přípustnost dovolání, respektive její řádné vymezení. Tomuto požadavku však dovolatelka výše citovanou formulací nedostála. Nejblíže je kritérium, podle kterého je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné z důvodu, že otázka, na které rozhodnutí odvolacího soudu stojí, byla v minulosti dovolacím soudem již vyřešena a dovolatel žádá, aby se v souzené věci dovolací soud od této své judikatury odchýlil a rozhodl jinak. Žádná taková právní otázka, na které napadené rozhodnutí odvolacího soudu stojí, však v dovolání uvedena není, natožpak judikatura, od které by se měl dovolací soud v právě projednávané věci odchýlit; vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z dalšího obsahu dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, a ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 5. 2022

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu