Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3615/2021

26 Cdo 3615/2021-155

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Bytového družstva XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, proti žalovanému B. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Milanem Bartoněm, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o vyklizení bytu a o vzájemném návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2021, č. j. -127, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. -127, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 4. 12. 2020, č. j. -95, kterým žalovanému uložil povinnost do 3 měsíců od právní moci rozsudku vyklidit tam blíže specifikovaný byt, zamítl vzájemný návrh žalovaného na přezkoumání oprávněnosti výpovědi a rozhodl o náhradě nákladů; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné.

Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ; k vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( – 238a ).

Rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) je založeno na závěru, že žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu dovolatel podal až po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v , (dále jen „o. z.“). Dovolatel sice tento závěr zpochybňuje a tvrdí, že mu výpověď nebyla řádně doručena, neformuluje však v této části žádnou právní otázku, ani neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( – 238a ), a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), nelze zjistit ani z jeho obsahu.

Způsobilý dovolací důvod (nesprávné právní posouzení) uplatnil dovolatel námitkou, že odvolací soud v projednávané věci řádně neposuzoval, zda výkon práva žalobce (výpověď z nájmu) není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (resp. zneužitím práva) ve smyslu § 2 odst. 3, § 8 o. z.

Otázku možného rozporu výpovědi s dobrými mravy však odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. ), od níž není důvod se odchýlit. Úprava obsažená v § 2 odst. 3 a v § 8 o. z. vylučuje právní ochranu při zjevném zneužití práva. Soud v rámci své úvahy zohlednil a zvážil všechny okolnosti jak na straně nájemce, tak na straně pronajímatele, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvahy o (ne)platnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy nejsou zjevně nepřiměřené; přičemž právě pouze v případě jejich zjevné nepřiměřenosti by je bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. , ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. ).

Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné [ ].

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 4. 2022

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu