Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 241/2022

26 Cdo 241/2022-80

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce P. Ř., bytem XY, zastoupeného Mgr. Oliverem Urazem, LL.M., advokátem se sídlem Olomouc, Eduarda Hamburgera 1212/2, proti žalované CFIG SE, se sídlem Pardubice – Zelené Předměstí, Sladkovského 767, IČO: 29138680, zastoupené Mgr. Liborem Chovancem, advokátem se sídlem Pardubice, Sladkovského 767, o zaplacení částky 270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. října 2021, č. j. -68, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í:

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 21. října 2021, č. j. -68, potvrdil usnesení ze dne 7. července 2021, č. j. -52, ve znění opravného usnesení ze dne 3. srpna 2021, č. j. -56, jímž jí Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) neprominul zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé po podání včasného odporu proti jeho elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 30. března 2021, č. j. -4.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu je z posléze uvedených příčin zjevně bezdůvodné ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Již v rozsudku ze dne 26. března 2009, sp. zn. , uveřejněném pod č. 25/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na citovaný rozsudek poukázala i dovolatelka), Nejvyšší soud dovodil (viz odůvodnění citovaného rozhodnutí), že požádá-li účastník o prominutí zmeškání soudcovské lhůty, posoudí soud tento úkon – s přihlédnutím k jeho obsahu – jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty podle , případně jako žádost, aby se v daném případě nepřihlíželo k tomu, že úkon byl učiněn po uplynutí soudcovské lhůty. Přitom soud zjišťuje, zda ke zmeškání došlo z omluvitelného důvodu, zejména zda tu nebyly takové okolnosti, které bránily účastníkovi v podání vyjádření. Jestliže účastník nepodal ve lhůtě stanovené soudem vyjádření podle ve spojení s proto, že mu v tom bránily závažné omluvitelné důvody, nelze vyjít z fikce uznání nároku. Ustálená soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. června 2015, sp. zn. , z 1. srpna 2016, sp. zn. , či z 13. března 2020, sp. zn. ) rovněž dovodila, že skutečnost, zda lhůta pro podání vyjádření byla zmeškána z omluvitelných důvodů, posoudí soud (jako předběžnou otázku) v řízení o odvolání proti rozsudku pro uznání

V posuzované věci napadla dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu o neprominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé ( ). Napadeným rozhodnutím však nenastala v jejích poměrech újma, jíž by nebylo možné odstranit v dalších fázích řízení. Otázku, zda lhůta pro podání vyjádření byla zmeškána z omluvitelných důvodů, totiž posoudí soud (jako otázku předběžnou) při úvaze, zda byly splněny podmínky pro fikci uznání nároku ve smyslu a zda lze návazně rozhodnout o věci samé rozsudkem pro uznání podle Případnou nesprávnost tohoto posouzení lze pak zhojit v rámci řízení o řádném opravném prostředku, jímž je odvolání proti rozsudku pro uznání (k obsahově shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud i ve shora uvedených usneseních).

Za této situace je tudíž rozhodnutí odvolacího soudu v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (byť není správně odůvodněno); otázka, zda dovolatelka zmeškala lhůtu pro podání vyjádření ve věci samé z omluvitelných důvodů, bude s konečnou platností vyřešena až v dalších fázích řízení. Tím je také dána jeho zjevná bezdůvodnost (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2006, sp. zn. ). Vzhledem k tomu pak dovolací soud dovolání odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 4. 2022

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu