Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 349/2022

-214

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce L. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miroslavem Klusáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, proti žalované A. Ž., narozené XY, bytem XY, zastoupené Ing. Mgr. Vlastimilem Calabou, advokátem se sídlem v Kroměříži, Havlíčkova 2788/135, o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 2. 9. 2021, č. j. -173, takto:

I. Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Žalovaná (dále jen jako „dovolatelka“) dovoláním napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jehož výrokem pod bodem I. byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 11. 2020, č. j. -134, v části výroku I., jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 600 000 Kč od 19. 6. 2018 do zaplacení; v části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 600 000 Kč od 17. 6. 2018 do 18. 6. 2018, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

2. Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „“; viz bod 2. článku II. části první, přechodná ustanovení, ], neboť – v rozporu s ustanovením – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání a absence této (obligatorní) náležitosti dovolání představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

3. Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

4. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

5. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání – srov. větu první

6. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. [K vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; obdobně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. . K zákonnému požadavku uvést, v čem dovolatel spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu ), způsobu jeho naplnění a jeho vazbě k ochraně základních práv a svobod, dále srovnej i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.), nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. .]

7. V posuzované věci dovolatelka – ač při podání dovolání obligatorně zastoupena advokátem – ve vztahu k přípustnosti dovolání uvedla tolik, že jí napadené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť by tato právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak“ (čl. II., odst. 1. dovolání).

8. Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek. Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění ), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit [k tomu dále srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citované), usnesení ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , usnesení ze dne 25. 8. 2014, sen. zn. , nebo usnesení ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. ]. Ani takový údaj se však z dovolání (posuzovaného dle jeho obsahu) nepodává.

9. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odlišný od uvedení dovolacího důvodu ( a 3 ) a není tedy naplněn již tím, že dovolatel uvede důvod dovolání (shodně i shora odkazované stanovisko Ústavního soudu sp. zn. , bod 39. odůvodnění).

10. Ovšem ani co do vymezení dovolacího důvodu (jímž je dovolací soud při dovolacím přezkumu vázán; srov. větu první ) dovolatelka zákonem stanovené povinnosti bezezbytku nedostála (k tomu srov. i ustanovení , dle nějž se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení). Uvádí-li v dovolání (ve vztahu ke hmotněprávnímu posouzení), že „spatřuje nesprávnost právního posouzení soudy v tom, že … zásady a principy, na nichž soukromé právo stojí, nebyly soudy dostatečně zohledněny“, jde o vymezení zcela vágní.

11. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu znovu srovnej i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

12. S přihlédnutím k tomu, že dovolatelka současně namítá, že (v řízení před soudy nižších stupňů) došlo k porušení práva na spravedlivý proces, považuje dovolací soud za vhodné připomenout, že Ústavním soudem původně prezentovaný názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle a může založit přípustnost dovolání (nález ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. ), byl recentní rozhodovací praxí Ústavního soudu překonán (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , body 22. a 23., stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , bod 39., jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. ).

13. Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení je pak přípustnost dovolání vyloučena ustanovením

14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (k náhradě oprávněného) žalobce, patří odměna advokáta ve výši 10 700 Kč [, , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta v částce 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ) ve výši 2 310 Kč.

15. Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz),rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 3. 2022

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu