Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 282/15

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelky LRS Chvaly, o. p. s., Stoliňská 920, Praha 9, právně zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Šídlem, ul. Malá 967, Horoměřice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 29. 1. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Žalobkyně se vůči stěžovatelce domáhala zaplacení částky 9.469,46 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené ceny zdravotní péče poskytované žalobkyní pacientům hospitalizovaným ve zdravotnickém zařízení stěžovatelky v období od 25. 10. 2010 do 30. 12. 2010 a od 14. 1. 2011 do 10. 4. 2011. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že poskytnutá péče je v uvedeném případě tzv. agregovaným výkonem a připočítává se k ceně ošetřovacího dne klienta, kterou má žalobkyni uhradit stěžovatelka, jenž zdravotní výkon od žalobkyně vyžádala a který má za své klienty vyúčtovat zdravotní pojišťovně.

Stěžovatelka odmítá, že by žalobkyní poskytnuté zdravotní výkony byly agregovány do jí poskytovaného ošetřovacího dne. Z toho vyvozuje, že péče vyžádaná u žalobkyně je vyžádaná nad rámec uvedeného a pojišťovnou hrazeného ošetřovacího dne a z toho důvodu má být uhrazena zdravotní pojišťovnou.

Mezi žalobcem a stěžovatelkou bylo sporné, zda cena zdravotní péče poskytnuté žalobkyní pacientům hospitalizovaným ve zdravotnickém zařízení žalované má být účtována žalované a jí přímo hrazena žalobkyni nebo zda ji má žalobkyně účtovat k proplacení zdravotní pojišťovně.

Nalézací soud na daný případ aplikoval vyhlášku Ministerstva zdravotnictví ČR č. , ve znění , a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, přičemž stěžovatelka je povinna uhradit žalobkyni péči, kterou poskytla pacientům hospitalizovaným ve zdravotnickém zařízení žalované.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 9.469,46 Kč, kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

aj.) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž, jak plyne z dále uvedeného, napadené rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému ve věci náhrady škody způsobené činností soudního exekutora.

Expressis verbis, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Vylučuje-li u bagatelních věcí (srov. ) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. srpna 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu