Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 172/2021

25 Cdo 172/2021-327

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) A. K., narozený XY, bytem XY, b) O. K., narozená XY, bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Pavlem Francem, advokátem se sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno, proti žalovaným: 1. Omnigon, s. r. o., IČO 02398231, se sídlem Na Fialce 2437/16, 251 01 Říčany, 2. P. P., narozený XY, bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Pavlem Bartoněm, advokátem se sídlem Chodská 1383/22, 120 00 Praha 2, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. -286, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 7. 2020, č. j. -286, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 12. 2019, č. j. -210, kterým tento soud zamítl žalobu na náhradu škody „spočívající v odstranění stacionárního drtiče kamene – čedičové horniny XY a jeho příslušenství uvedením v předešlý stav spočívajícím v instalaci drtiče do budovy na pozemku st. XY a provozuschopném napojení drtiče na veškerá navazující technologická zařízení a dále opravy budovy na pozemku st. XY tak, aby odpovídala stavu ke dni nabytí spoluvlastnického podílu na nemovitostech 1. žalovaným“, a na zaplacení 3 352 361 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci a 1. žalovaná jsou spoluvlastníky pozemků v kat. úz. XY, mimo jiné i pozemku st. č. parc. XY; podíl 55/100 žalobci nabyli kupní smlouvou ze dne 7. 7. 2004 od J. H., 1. žalovaná pak nabyla podíl 45/100 od stejného prodávajícího kupní smlouvou ze dne 2. 5. 2014. Žalobci své vlastnické právo k drtiči XY dovozovali z kupní smlouvy uzavřené s předchozím vlastníkem (společností S. P., již zastupoval jednatel J. H.) dne 13. 6. 2001, která ale trpí řadou formálních i obsahových vad. Drtič nebyl v provozu nejméně od roku 2011, v létě 2014 jej rozebrala a jako kovový odpad odvezla společnost Kovodemont Czech, a. s. Demontáž objednal pan F. na základě dohody s panem J., přičemž žalovaní k tomu pana J. nepověřili a žádnou smlouvu se společností Kovodemont Czech, a. s., neuzavřeli. V okamžiku demontáže nebyl drtič funkční a ani v dobrém technickém stavu, mnohé z nezbytných součástí byly odcizeny nebo odstraněny v předchozích obdobích, ostatní části byly opotřebované či degradované. Po právní stránce posoudil odvolací soud věc podle a , , (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalobci ani po poučení podle neprokázali, jaký byl stav drtiče k okamžiku tvrzeného vzniku škody v létě 2014, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že je na místě primární petit na uvedení drtiče do původního stavu (z žalobci uplatněného eventuálního petitu) pro nemožnost plnění zamítnout. Ohledně sekundárního petitu (na náhradu škody v penězích) uzavřel, že žalobci neprokázali protiprávní jednání žalovaných, kteří demontáž drtiče neprovedli ani ji neobjednali. Zároveň neprokázali své vlastnické právo k drtiči, neboť kupní smlouva trpí řadou formálních i obsahových vad – chybí na ní podpis žalobkyně b), žalobce a) je na ní označen jako fyzická osoba, ale podepsal ji jako firma A. K. T., nebyla předložena v originále, přičemž do soudu předložené černobílé kopie bylo datum uzavření smlouvy vepsáno (pravděpodobně následně) modře a není prokázána pravost podpisu J. H., který prodávající zastupoval jako jednatel. Žalobci pak nebyl prokázán ani stav drtiče v rozhodné době (léto 2014), a tedy ani vznik škody a její výše. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně shledal nedůvodným i sekundární petit na náhradu škody v penězích.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení několika dílčích otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. K řešení předkládají celou řadu otázek, z nichž prvních 6 se týká existence vlastnického práva žalobců k drtiči. Nesouhlasí dále s odvolacím soudem, že k úspěšnému uplatnění nároku je nutné tvrdit přesně rozhodná data, kdy došlo k protiprávnímu jednání a prokázat existenci a technický stav věci ( ). Mají za to, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav ve věci, neboť provedené důkazy nesprávně hodnotily (svědecké výpovědi M. K. a A. H. – viz , a při hodnocení pravosti a správnosti kupní smlouvy nepřihlédly k potvrzením o zaplacení, která odkazovala na kupní smlouvu). Nesprávnost dále spatřují i v tom, že se soud nezabýval nárokem na opravu budovy č. XY a žalobu v této části zamítl, aniž by žalobce poučil podle ; v této části navíc považují rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Soud postupoval nesprávně při provádění důkazů, zejména při výslechu svědků, kde nebyl dodržen postup podle , neboť výslechy vedl právní zástupce žalobců dle pokynu soudu ( , ). Žalobci dovoláním napadli i nákladové výroky. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), zastoupenými advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání žalobců není podle přípustné.

K námitkám dovolatelů týkajícím se nesprávných skutkových zjištění soudů lze poznamenat, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sb. rozh. obč.“, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel po změně úpravy dovolacího řízení od 1. 1. 2013 k dispozici nemá. V podstatě se dovolatelé domáhají přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozují nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž oni nesouhlasí. Jestliže dovolatelé právní posouzení budují na vlastních skutkových závěrech odlišných od závěrů, k nimž dospěl odvolací soud, neuplatňují způsobilý dovolací důvod ( ).

Předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu podle § 2910 o. z. je protiprávní jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního (nebo relativního) práva jiného, vznik újmy, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění, jež se ve formě nedbalosti presumuje (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. ). Žalobci svůj nárok na náhradu škody odvozují od tvrzeného zásahu do svého vlastnického práva k drtiči čediče. Vzhledem k tomu, že vlastnické právo patří mezi práva absolutní (viz § 976 a násl. o. z., či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, ), zabýval se odvolací soud v souladu s § 2910 větou první o. z. tím, zda žalovaní svým jednáním zasáhli do tohoto absolutního práva žalobců (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. ). Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jež podle nepodléhají dovolacímu přezkumu) se podává, že žalovaní drtič sami neodstranili a ani k tomu nedali pokyn, neboť demontáž drtiče a odvezení jeho zbytků provedla společnost Kovodemont Czech, a. s., na základě objednávky pana F. po dohodě s panem J., a nikoli žalovaných. Závěr odvolacího soudu, že žalovaní nezasáhli do vlastnického práva dovolatelů (za předpokladu, že by je vůbec prokázali), a proto jim nevznikla povinnost nahradit jim škodu (ať již formou uvedení do původního stavu nebo v penězích), je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Jestliže obstál jeden z důvodů, pro něž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (neexistence zásahu do absolutního práva žalobců), žádný další dovolací důvod nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit. To činí dovolání i ve zbylém rozsahu (ohledně závěru soudu o neexistenci vlastnického práva dovolatelů k drtiči a vzniku škody) nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolateli namítanými vadami řízení, jež dle něj spočívaly v chybějícím poučení podle , nesprávném postupu soudu při výslechu svědků, opomenutí nároku na opravu budovy č. 188 a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ( věta druhá ).

Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.

V Brně dne 23. 2. 2022

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu