Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 108/2021-49

KSPH 64 INS XY79 ICm XY29 ICdo 108/2021-49

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2020, č. j. , , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 79 ICm XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Smaltovny 1115/32, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2021, č. j. 79 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), takto:Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2021, č. j. 79 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2021, č. j. 79 ICm XY, se mění tak, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2020, č. j. , , se zrušuje.

Odůvodnění:

1.

Usnesením ze dne 23. února 2021, č. j. 79 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou se dlužník (R. S.) domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2020, č. j. , (bod I. výroku).

[2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:

[1] Vyhláškou ze dne 28. dubna 2020, č. j. , zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 29. dubna 2020, vyrozuměl insolvenční soud dlužníka a věřitele o tom, že mohou podat námitky proti návrhu insolvenčního správce dlužníka (JUDr. Martina Aleše), datovanému dne 16. března 2020 a zveřejněnému v insolvenčním rejstříku dne 18. března 2020 (B-29), na vydání výtěžku zpeněžení (blíže specifikovaných) nemovitostí dlužníka zajištěnému věřiteli (FINEMONEY, SE) ve výši 2 838 047,86 Kč.

[2] Lhůta k podání námitek proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení uplynula dne 6. května 2020.

[3] Usnesením ze dne 11. června 2020, č. j. , zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 12. června 2020, vyslovil insolvenční soud souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli; přitom nepřihlížel k podání dlužníka, které je podle obsahu „pravděpodobně“ námitkami proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení (B-50), neboť dlužník podání „odevzdal na poštu“ až dne 26. května 2020.

[4] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. srpna 2020, č. j. , , zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 20. srpna 2020, odmítl odvolání dlužníka proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2020, s tím, že dlužník není podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), osobou oprávněnou k podání odvolání.

[5] Dlužník podal dne 19. listopadu 2020 žalobu pro zmatečnost (C1-1) proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. srpna 2020, přičemž „přípustnost žaloby a důvody pro její podání“ dovozoval z ustanovení , (dále též jen „ “), a argumentoval zejména tím, že v „důsledku právní úpravy“ doručování v insolvenčním řízení byl zbaven možnosti seznámit se s vyhláškou insolvenčního soudu ze dne 28. dubna 2020.

3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení a a z ustanovení a odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu – dospěl k následujícímu závěru:

4. „Legitimaci k podání odvolání“ proti usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli mají jen ti účastníci insolvenčního řízení, kteří proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení „včas brojili“ svými námitkami. Opačný výklad by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku a zrušil ho v bodu II. výroku.

6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , , , a a z ustanovení a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – přitakal závěru insolvenčního soudu o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost a dále dospěl k následujícím závěrům:

7. Dlužník nepodal proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli námitky v zákonné lhůtě; i kdyby jeho podání ze dne 26. května 2020 bylo „po stránce obsahové“ námitkami, šlo by o námitky opožděné. Návrh insolvenčního správce i usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení ze dne 11. června 2020 byly dlužníku doručeny v souladu s úpravou doručování písemnosti podle . Tvrzení o diskriminaci dlužníka (který nemá zařízení s přístupem k insolvenčnímu rejstříku a jehož situace byla ztížena pandemií onemocnění Covid 19) je účelové a „navíc nerozhodné“, neboť prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné.

8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které podle svého obsahu směřuje proti té části výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku, a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl a napadené usnesení změnil tak, že podané žalobě vyhoví“.

9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel zpochybňuje závěr, že odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli mohou (ve smyslu ustanovení ) podat pouze věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení nebylo vyhověno; dovozuje, že „povinnost podatpředchozí námitky“ se týká toliko věřitelů.

10. Dovolatel dále uvádí, že přišel v důsledku doručování písemností v insolvenčním řízení (pouze) jejich zveřejněním v insolvenčním rejstříku o možnost seznámit se s návrhem insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení; zdůrazňuje, že je nemajetný a nemá přístup k internetu. Způsob doručování písemností upravený v považuje za diskriminační vůči osobám nemajetným a osobám vyššího věku a navrhuje, aby Nejvyšší soud podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení , 2 a .

11. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

12. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky procesního práva (zda odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřitelimůže ve smyslu ustanovení podat pouze dlužník, jehož námitkám proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení nebylo vyhověno) jde o věc dovolacím soudem dosud neřešenou.

13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné následující ustanovení .

17.

§ 298

(…)

(2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

(3) Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.

(…)

(7) Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

(…)

18. Rozhodné znění shora citovaného ustanovení (od 1. prosince 2017 do 31. května 2019) se podává z čl. II, části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „ “).

19. Pro úplnost insolvenční soud dodává, že změna ustanovení provedená s účinností od 1. června 2019 (a spočívající ve vypuštění úpravy doručování usnesení o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zvlášť osobám tam vypočteným) nemá žádného vlivu na závěry níže formulované, které se tak uplatní i v poměrech ve znění účinném od 1. června 2019 (okruh osob oprávněných podat odvolání proti uvedenému rozhodnutí zůstal novelizací nedotčen).

20. Jestliže insolvenční soud rozhoduje o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle , zabývá se účelností (a rozsahem) nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění (jež se spolu se zálohou na odměnu insolvenčního správce v souladu s ustanovením odečítají od dosaženého výtěžku zpeněžení pro účely určení tzv. „čistého výtěžku zpeněžení zajištění“) v usnesení, jímž onen čistý výtěžek zpeněžení zajištění vydává zajištěnému věřiteli. Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle ustanovení mohou ostatní věřitelé a dlužník vznášet v určené lhůtě námitky, k jejichž projednání nařizuje insolvenční soud jednání ( ) a osoby uvedené v pak mohou podat proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odvolání. Pro zkoumání účelnosti a rozsahu odečítaných nákladů slouží námitkové řízení podle ; námitky vznesené proti účelnosti a rozsahu takových nákladů poté, co usnesení insolvenčního soudu podle nabylo právní moci, již nemají být znovu věcně zkoumány. To plyne z dikce části věty za středníkem , jež určuje, že k později (než do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle v insolvenčním rejstříku) podaným námitkám se nepřihlíží [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 10/2022 (dále jen „R 10/2022“), a judikaturu uvedenou v důvodech tohoto usnesení].

21. S dovolatelem lze souhlasit v tom, že ustanovení rozlišuje mezi osobami, které mohou podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení pouze tehdy, jestliže (předtím) podaly proti návrhu insolvenčního správce včasné námitky (k prověření jejich důvodnosti slouží shora uvedené námitkové řízení před insolvenčním soudem), a osobami, které mohou podat odvolání proti takovému rozhodnutí insolvenčního soudu bez uvedené podmínky.

22. Na jedné straně tak věřitelé (odlišní od zajištěného věřitele, jemuž má být výtěžek vydán) musí své námitky proti věcné správnosti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podat ve lhůtě uvedené v a pouze v takovém případě mohou v odvolání požadovat, aby odvolací soud přezkoumal závěry insolvenčního soudu o rozsahu a účelnosti nákladů spojených se správou a zpeněžením a dalších částkách odečítaných od výtěžku zpeněžení ve smyslu . Oproti tomu dlužník, insolvenční správce a zajištěný věřitel, jemuž má být výtěžek vydán, jsou oprávněni podat odvolání proti rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení „bez dalšího“.

23. Jinak řečeno, ustanovení sice umožňuje dlužníku podat proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení námitky, avšak dlužník je oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení bez ohledu na to, zda tyto námitky skutečně podal. Je tomu tak (již) proto, že zpeněžení majetku sloužícího k zajištění a vydání dosaženého čistého výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli představuje důležitý a zásadně nevratný zásah do majetkové sféry dlužníka (takže z pohledu dlužníka jde více než „pouze“ o to, aby od výtěžku zpeněžení byly odečteny částky uvedené v ve správné výši). I pro dlužníka pak platí, že k případným námitkám ohledně věcné správnosti rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištění vzneseným v dalším průběhu insolvenčního řízení (typicky při projednání a schválení konečné zprávy) již insolvenční soud nepřihlíží (srov. R 10/2022).

24. Z dikce nepochybně plyne, že sedmidenní lhůta k podání námitek proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, omezuje i dlužníka (platí i pro něj). Její význam tkví nicméně především v tom, že tam, kde dlužník neuplatnil námitky proti takovému návrhu vůbec, nebo je neuplatnil včas, nebude moci účinně odůvodnit případné odvolání proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli těmito námitkami „skutkově novými“.  Současně platí, že insolvenční soud při posuzování návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a při rozhodování o tomto návrhu není vázán pouze obsahem včasných námitek věřitelů a dlužníka, ale přihlíží ke všem skutečnostem vyšlým (podle obsahu spisu) najevo v dosavadním průběhu insolvenčního řízení (do uplynutí lhůty k podání námitek). Jinými slovy, i tehdy, nejsou-li žádnou z oprávněných osob podány námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, insolvenční soud takovému návrhu nevyhoví, jde-li s ohledem na dosavadní obsah insolvenčního spisu o návrh nesprávný. Ve stejných mezích jako jsou ty, kterými se řídí (má řídit) insolvenční soud, může podaným odvoláním brojit proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli též dlužník, který neuplatnil námitky proti takovému návrhu vůbec, nebo je neuplatnil včas.

25. Závěr odvolacího soudu, že odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení může dlužník podat jen tehdy, jestliže předtím podal námitky proti návrhu insolvenčního správce, tak není správný. V konečném důsledku to znamená, že pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2020, č. j. , , se zakládá na právně chybném (v rozporu se zákonem učiněném) závěru o tom, že odvolání dlužníka muselo být odmítnuto podle jako podané osobou neoprávněnou; důvod žaloby pro zmatečnost podle tak je naplněn (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 52/2013 Sb. rozh. obč.).

26. Nejvyšší soud proto, maje za splněné předpoklady určené ustanovením , rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom duchu, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení zrušil ( věta první ).

27. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině výkladu ustanovení , nezabýval se Nejvyšší soud (pro nadbytečnost) další dovolací argumentací.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2022

                                                                                                                                                                                                              JUDr. Petr Gemmel

                                                                                                                                                                                                               předseda senátu