Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 619/2021

30 Nd 619/2021-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Schubert partner, a. s., IČO 27120902, se sídlem v Praze 3, Jana Želivského 2, zastoupené JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 635/6, proti žalované MEPAK RIGID, d. o. o., se sídlem v Zagrebu, Kopernikova 3, Chorvatská republika, o určení místní příslušnosti podle pro žalobu o zaplacení částky 15 328 EUR s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu byla dne 7. 12. 2021 doručena žaloba na zaplacení částky ve výši 15 328 EUR s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení místně příslušného soudu podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Žalobkyně uvedla, že jako odběratelka uzavřela s žalovanou jako dodavatelkou kupní smlouvu o dodávce 912 000 kusů průhledných plastových kelímků o jednotném objemu 500 ml, které měly být dodány na 38 paletách, kdy v jedné paletě mělo být obsaženo 24 000 kelímků zabalených v 30 kartonových krabicích po 800 kusech v jednom kartonu, a to písemnou dohodou o dodávce ze dne 25. 6. 2021, na základě které byla vystavena proforma faktura ze dne 25. 6. 2021 ve výši 17 328 EUR, kterou žalobkyně dne 25. 6. 2021 uhradila. Žalovaná potvrdila, že výše uvedenou částku obdržela dne 28. 6. 2021, k dodání zboží mělo dojít nejpozději dne 12. 7. 2021.

Zboží nebylo ve stanoveném termínu dodáno, kdy žalobkyně vyzvala dne 22. 7. 2021 žalovanou k navrácení kupní ceny a žalovaná dne 29. 7. 2021 navrácení této částky přislíbila. Dne 18. 10. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou předžalobní výzvou k zaplacení částky ve výši 17 328 EUR, a to do 30. 10. 2021. Dne 1. 11. 2021 byla žalovanou uhrazena částka ve výši 2 000 EUR, od té doby (do dne podání žaloby žalobkyní) žalovaná ničeho neuhradila.

Celkem tedy žalobkyně požaduje v důsledku nedodání zboží a nevrácení celé kupní ceny za zboží částku ve výši 15 328 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky 15 328 EUR od 23. 7. 2021 do zaplacení, a dále požaduje náklady soudního řízení.

Žádost o určení místně příslušného soudu podle žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena a písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž tímto místem je sídlo žalobkyně, tedy Jana Želivského 2, Praha 3, Česká republika.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne.

Žalobkyně v odůvodnění návrhu na určení místně příslušného soudu ve smyslu uvedla, že žalovaná je obchodní společností se sídlem v Chorvatsku, nemá v České republice sídlo podniku či organizační složky a není známo, že by vlastnila majetek v České republice. Ve věci nejsou dle žalobkyně splněny ani podmínky pro místní příslušnost na výběr danou či výlučnou.

Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována,

a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty,c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely kupní smlouvu, proto soudem místně příslušným podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky první nařízení Brusel I bis je místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, tedy Jana Želivského 2, Praha 3, Česká republika, neboť sídlo žalobkyně bylo místem, kde mělo být a bylo zboží dodáno. Žalobkyně zjevně přehlédla, že uvedené nařízení v daném ustanovení neupravuje pouze mezinárodní, ale i místní příslušnost.

V posuzovaném případě proto nejsou splněny podmínky pro postup podle , podle kterého, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Soudem místně příslušným je totiž podle písm. b) nařízení Brusel I bis soud místa, kam mělo být zboží podle smlouvy dodáno, což je podle žalobních tvrzení místo nacházející se v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3. Nelze tak dovodit, že by podmínky místní příslušnosti chyběly nebo je nelze zjistit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ).

Nejvyšší soud dále uvádí, že na uvedenou žalobu o zaplacení částky ve výši 15 328 EUR s příslušenstvím je třeba hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu.

Podle nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu, nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odst. 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení tím není dotčeno.

Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně ( ), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně ( ), rozhodl Nejvyšší soud podle , že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy ( ).

Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3, jehož místní příslušnost vyplývá z písm. b) nařízení Brusel I bis.

Na tomto soudu je, aby opětovně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti, neboť tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu není v daných otázkách vázán.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 2. 2022

JUDr. Pavel Simon předseda senátu