Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1476/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky TCP Advisory s.r.o., se sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2, právně zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 3. 2015, č. j. -111, za účasti Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 5. 2015, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 36 d a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Okresní soud v Chrudimi pochybil, když dospěl k závěru o neplatnosti Smlouvy o členství ze dne 24. 2. 2012 uzavřené mezi stěžovatelkou a žalovanou Zorkou Řezníčkovou (dále jen "žalovaná"). Postup soudu byl dle stěžovatelky v rozporu s dosud ustálenou judikaturou a současně soud aplikoval nesprávný právní předpis. Stěžovatelka je přesvědčena, že soud měl ohledně otázky platnosti pověření k uzavírání smluv o členství mezi stěžovatelkou a její zaměstnankyní aplikovat příslušná ustanovení obchodního zákoníku (zejména ), nikoli . Stěžovatelka má za to, že z výkladu obchodního zákoníku a z ustálené judikatury soudů vyplývá, že toto ustanovení nevyžaduje, aby pověření bylo určitým způsobem formalizováno, a vznik oprávnění pověřené osoby zastupovat podnikatele přímo ze zákona je možný bez zvláštní plné moci. V dané věci stěžovatelka jednala jako podnikatel, který v rámci své podnikatelské činnosti pověřil podpisem smluv o vzniku členství svou zaměstnankyni, jejíž zmocnění k uzavření takové smlouvy vyplývá přímo ze zákona. Závěr soudu, že v důsledku absence písemně uzavřené dohody o udělení plné moci je neplatná následně mezi stěžovatelkou a žalovanou uzavřená smlouva o členství, tedy nemůže obstát.

3. Z obsahu spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 3. 2015, č. j. -111, byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 7 950 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného poplatku za členství v klubu "Wellness klub - Resort Pivovar Chrudim" za měsíce červen 2012 - říjen 2012. Okresní soud v Chrudimi na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nárok stěžovatelky není opodstatněný, neboť mezi stranami nebyla platně uzavřena smlouva o členství žalované v předmětném klubu. Důvod neplatnosti uvedené smlouvy soud spatřuje vtom, že za stěžovatelku smlouvu uzavírala Zuzana Soudková, která nebyla k tomuto úkonu stěžovatelkou řádně zmocněna. Protože v souvislosti se členstvím v klubu vznikly členům práva a povinnosti, mimo jiné spočívající v úhradě členského příspěvku, nebyla žalovaná zavázána k jeho úhradě ani k důsledkům plynoucím z případného porušení této povinnosti.

4. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jejích ústavně zaručených práv namítaným postupem Okresního soudu v Chrudimi nedošlo.

5. Ústavní soud již mnohokrát judikoval [viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421), usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421), usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 8. 2001, usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 3. 2001, nověji usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 10. 2009, usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2010 a další rozhodnutí, dostupná v databázi http://nalus.usoud.cz], že v případě tzv. bagatelních věcí lze k přezkumu z hledisek ústavněprávních přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, případně, jde-li o otázky zcela principiálního významu. Tento závěr plyne již ze zásad sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, jež Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje.

6. Implicitním předpokladem ochrany před Ústavním soudem totiž je, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli způsobena, což vzhledem k nízké peněžní částce, o niž v řízení jde, splněno není. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí, u nichž je vyloučen opravný prostředek, byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Takový přístup nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice. Ústavní soud tak např. ve svém usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 4. 2004 dospěl k závěru, "že zjevná neopodstatněnost daného návrhu vyplývá již jen z materiální stránky věci. Úkolem Ústavního soudu je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [ , písm. d) y, ]. Pakliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, v němž nebylo vyhověno žalobě stěžovatelky co do částky 1 940 Kč, a tedy jde o věc evidentně bagatelní, pak jen stěží se lze domnívat, že by takové rozhodnutí bylo z kvantitativního hlediska s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatelky." Podobně v usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 4. 2010 Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Obdobně lze odkázat také např. na odůvodnění usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 1. 2010, usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 10. 2011, usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 3. 2012, usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2013, usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 2. 2014 či usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 1. 2015.

7. Ačkoliv stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů výkladu příslušných ustanovení a tím za projev libovůle, Ústavní soud namítaný exces v rozhodování Okresního soudu v Chrudimi neshledává; jeho rozhodnutí je srozumitelně a logicky odůvodněno a dostatečně z něj vyplývá, z jakých důvodů vyhodnotil otázku řádného zmocnění zaměstnankyně stěžovatelky jinak, než argumentovala stěžovatelka, což je pro výsledek ústavněprávního přezkumu určující.

8. Je tomu tak proto, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

9. Novelou , provedenou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo jeho ustanovení doplněno o ustanovení třetího odstavce, jež umožňuje odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodnit pouhým uvedením příslušného zákonného důvodu.

10. Takovým zákonným důvodem je v dané věci ustanovení , jež dává možnost odmítnout ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

11. Jak se podává z výše řečeného, tak je tomu i v dané věci. Jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení byla proto ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2015

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu

4. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jejích ústavně zaručených práv namítaným postupem Okresního soudu v Chrudimi nedošlo.

5. Ústavní soud již mnohokrát judikoval [viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421), usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421), usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 8. 2001, usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 3. 2001, nověji usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 10. 2009, usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2010 a další rozhodnutí, dostupná v databázi http://nalus.usoud.cz], že v případě tzv. bagatelních věcí lze k přezkumu z hledisek ústavněprávních přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, případně, jde-li o otázky zcela principiálního významu. Tento závěr plyne již ze zásad sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, jež Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje.

6. Implicitním předpokladem ochrany před Ústavním soudem totiž je, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli způsobena, což vzhledem k nízké peněžní částce, o niž v řízení jde, splněno není. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí, u nichž je vyloučen opravný prostředek, byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Takový přístup nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice. Ústavní soud tak např. ve svém usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 4. 2004 dospěl k závěru, "že zjevná neopodstatněnost daného návrhu vyplývá již jen z materiální stránky věci. Úkolem Ústavního soudu je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [ , písm. d) y, ]. Pakliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, v němž nebylo vyhověno žalobě stěžovatelky co do částky 1 940 Kč, a tedy jde o věc evidentně bagatelní, pak jen stěží se lze domnívat, že by takové rozhodnutí bylo z kvantitativního hlediska s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatelky." Podobně v usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 4. 2010 Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Obdobně lze odkázat také např. na odůvodnění usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 1. 2010, usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 10. 2011, usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 3. 2012, usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2013, usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 2. 2014 či usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 1. 2015.

7. Ačkoliv stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů výkladu příslušných ustanovení a tím za projev libovůle, Ústavní soud namítaný exces v rozhodování Okresního soudu v Chrudimi neshledává; jeho rozhodnutí je srozumitelně a logicky odůvodněno a dostatečně z něj vyplývá, z jakých důvodů vyhodnotil otázku řádného zmocnění zaměstnankyně stěžovatelky jinak, než argumentovala stěžovatelka, což je pro výsledek ústavněprávního přezkumu určující.

8. Je tomu tak proto, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

9. Novelou , provedenou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo jeho ustanovení doplněno o ustanovení třetího odstavce, jež umožňuje odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodnit pouhým uvedením příslušného zákonného důvodu.

10. Takovým zákonným důvodem je v dané věci ustanovení , jež dává možnost odmítnout ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

11. Jak se podává z výše řečeného, tak je tomu i v dané věci. Jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení byla proto ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2015

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu