Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 115/2022

22 Cdo 115/2022-494

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce Z. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, proti žalované K. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 5. 2021, č. j. -393, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 4. 2020, č. j. -322, nařídil prodej nemovitých věcí, a to pozemků parc. č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v obci a katastrálním území XY, ve veřejné dražbě (výrok I), do vlastnictví žalobce přikázal motorovou pilu XY, sekeru XY, aktiva a pasiva z podnikání žalobce pod obchodní firmou Z. K., zůstatek na účtu ze smlouvy o stavebním spoření, automobil XY, zůstatek na účtu u Komerční banky, a. s. (výrok II), k úhradě dluh z faktury za vyúčtování plynu a pohledávku Komerční banky, a. s. ze záporného zůstatku na účtu (výroky IV a V), do vlastnictví žalované přikázal zůstatek na účtu ze smlouvy o stavebním spoření, automobil XY a zůstatek na účtu u Fio banky, a. s. (výrok III), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 142 824 Kč (výrok VI), a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výroky VII a VIII) a o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok IX).

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. -393, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a VI tak, že nařídil prodej pozemků parc. č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, a parc. č. XY v obci a katastrálním území XY ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky po odečtení nákladů každému jednou polovinou, do vlastnictví žalobce přikázal pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v obci a katastrálním území XY, motorovou pilu XY, sekeru XY, aktiva a pasiva z podnikání žalobce pod obchodní firmou Z. K., zůstatek na účtu ze smlouvy o stavebním spoření, automobil XY, zůstatek na účtu u Komerční banky, a. s., a uložil mu povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku 78 676 Kč (výrok I). Ve výrocích III, IV a V rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výroky III a IV) a o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok V).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná (dále i jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále jen „ “). Podle jejího názoru závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena: „Je v souladu s ústavně zaručeným právem rovnosti ( LZPS a LZPS) a zásadami rovného přístupu k účastníkům řízení, pokud soud při vypořádání majetku v SJM jednomu z účastníků usilujících o přikázání určitého majetku klade k tíži existenci exekučního řízení, jež je proti němu vedeno, aniž by bylo postaveno na jisto, že takový účastník není a nebude v dohledné době s to hradit vypořádací podíl druhému účastníkovi?“.

Dále dovolatelka uplatňuje přípustnost dovolání pro odchýlení se odvolacího soudu při řešení otázky hmotného i procesního práva od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobci přikázal pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, je, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. a nález Ústavního soudu sp. zn. , překvapivé, neboť odvolací soud aplikoval jiná hlediska pro vypořádání společného jmění manželů než soud prvního stupně, nezkoumal hledisko osobní vazby účastníků k nemovitým věcem, spokojil se při posuzování solventnosti žalobce s jeho tvrzením, že je zaměstnán a může žalovanou vyplatit, zatímco u žalované se spokojil s předpokladem, že exekuční řízení proti ní vedená znamenají její nesolventnost. Pominul, že i žalovaná měla o uvedené pozemky zájem.

Dovolatelka odvolacímu soudu rovněž vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolacím soudem by měla být právní otázka posouzena jinak.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K otázce zda je v souladu s ústavně zaručeným právem rovnosti ( a d) a zásadami rovného přístupu k účastníkům řízení, pokud soud při vypořádání majetku ve společném jmění manželů jednomu z účastníků usilujících o přikázání určitého majetku klade k tíži existenci exekučního řízení, jež je proti němu vedeno, aniž by bylo postaveno na jisto, že takový účastník není a nebude v dohledné době s to hradit vypořádací podíl druhému účastníkovi:

V uvedené otázce žalovaná napadá dílčí skutkové zjištění odvolacího soudu a tím i jeho hodnotící závěry, jedná se však výhradně o polemiku se zjištěným skutkovým stavem, kterým je dovolací soud vázán. již neobsahuje dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; dovolací soud musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Nadto je třeba uvést, že odvolací soud učinil závěr o nesolventnosti žalované (v bodě 22 odůvodnění jeho rozsudku) nejen proto, že jsou proti ní vedeny exekuce, ale i na základě jejího tvrzení při odvolacím jednání, že „na vyplacení vypořádacího podílu nemá“, a jejího podání ze dne 27. 3. 2020, v němž uvedla, že čeká na majetkové vypořádání, aby mohla splatit půjčky, které musela čerpat, aby „neskončila na ulici“. Přitom, pokud by jejímu návrhu na přikázání pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY do výlučného vlastnictví odvolací soud vyhověl, navýšil by vypořádací podíl, který by byla povinna zaplatit žalobci, z soudem prvního stupně stanovené částky 142 824 Kč o 221 500 Kč, tj. o ½ obvyklé ceny uvedených pozemků, na částku 364 324 Kč.

K otázce překvapivého rozhodnutí:

Překvapivé rozhodnutí je vadou řízení, která je subsidiárním dovolacím důvodem

( a contrario a ); jestliže dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle , může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ). Ani Ústavní soud nezpochybňuje, že vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání nepostačují, pokud v jejich souvislosti není vymezena řádná právní otázka přípustnosti dovolání (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , bod 22 a 23).

Dovolatelka rozporuje procesní postup odvolacího soudu, neformuluje však přitom žádnou právní otázku procesního práva, a ta nevyplývá ani z obsahu jejího dovolání. Obsahem dovolání je polemika s postupem odvolacího soudu ohledně prokázání a zohlednění skutečností svědčících pro přikázání věci některému z účastníků.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu překvapivé není.

V usnesení ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že „překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků předvídat. Tak je tomu tehdy, když odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. ). Překvapivými rozhodnutími jsou taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat; jedná se o rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. ). Ze stejných závěrů vychází i rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na něž dovolatelka odkazuje v podaném dovolání.

Dovolatelka spatřovala překvapivost rozhodnutí v tom, že odvolací soud přikázal pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY žalobci a při rozhodnutí o způsobu jejich vypořádání použil jiná hlediska než soud prvního stupně, aniž jí dal možnost na to reagovat. Tak tomu však není. V projednávané věci se vedl mezi účastníky spor o to, jak budou uvedené pozemky v jejich společném jmění manželů vypořádány, a oba účastníci o ně měli zájem. Logicky proto soudy obou stupňů posuzovaly rozhodná hlediska, přičemž pokud odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že přikázal pozemky žalobci, nemůže být tento závěr pro žalovanou objektivně nepředvídatelný. Oba soudy posuzovaly věc podle ustanovení , , o vypořádání společného jmění manželů, a odvolací soud se tak neodchýlil od právního názoru soudu prvního stupně. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, posuzoval hledisko solventnosti účastníků a zájmu účastníků o pozemky. Navíc při svém rozhodnutí o přikázání uvedených pozemků žalobci zohlednil hledisko co nejnižší výše vypořádacího podílu, které nevzal do úvahy soud prvního stupně; učinil to však na základě odvolací námitky žalobce, který se z tohoto důvodu přikázání pozemků do svého výlučného vlastnictví domáhal. Žalovaná mohla na tuto námitku žalobce reagovat, ale neučinila tak.

Na vztahu účastníků k pozemkům své rozhodnutí odvolací soud nezaložil. Žalobce tímto hlediskem ve svůj prospěch v odvolacím řízení neargumentoval, stejně jako žalovaná, která ve vyjádření k odvolání jen uvedla, že toto hledisko, stejně jako hledisko solventnosti, není u žádného z účastníků silněji naplněno. A protože o jeho posouzení navíc soud prvního stupně rozhodnutí neopřel, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. ).

K otázce jiného posouzení právní otázky:

Dovolatelka předně nevymezuje právní otázky, které by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak; navíc tím zjevně myslí „jinak, než je posoudil odvolací soud“. Tento důvod přípustnosti však na takový případ nesměřuje, v jde o to, že má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil, tedy jde o návrh na odklon od judikatury dovolacího soudu – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. . To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Tytéž závěry lze vztáhnout i na námitky dovolatelky o přikázání předmětných pozemků žalobci za neaktuální náhradu (míněno zřejmě z ceny stanovené znaleckým posudkem ze dne 31. 5. 2019), nezohlednění všech blíže nespecifikovaných relevantních důkazů a nevypořádání se s námitkami žalované uplatněnými v řízení. Ani ohledně nich dovolatelka řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání je naplněn a neformuluje ani žádnou právní otázku.

Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 2. 2022

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu