Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3685/2021

25 Cdo 3685/2021-344

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: M. J., narozená XY, bytem XY, zastoupená advokátem JUDr. Janem Jiříčkem, se sídlem Legionářů 947/2, Praha 8, proti žalované: ESET, Psychoterapeutická a psychosomatická klinika, s.r.o., se sídlem Úvalská 3411/47, Praha 10, IČO: 48585386, zastoupená advokátkou Mgr. Marií Klinerovou, se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, o opravu a doplnění zdravotnické dokumentace, vedené u Obvodního soudu v Praze 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, č. j. -267, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. -267, potvrdil rozsudek ze dne 15. 7. 2019, č. j. -232, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaná provedla opravy a doplnění ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně. Soudy obou stupňů došly k závěru, že zdravotnická dokumentace vytýkanými nedostatky netrpí a její obsah odpovídá , o péči o zdraví lidu, účinnému v rozhodné době. Požadovala-li žalobkyně doplnění o údaj, že trpěla těžkou a rezistentní úzkostně depresivní poruchou a somatoformní poruchou, bylo prokázáno, že žalobkyně těmito poruchami trpěla (byť podle znalkyně nikoliv v těžké formě), a uvedené skutečnosti dostatečně vyplývají ze zdravotnické dokumentace, jejíž obsah koreluje se zjištěnými diagnózami, tedy zdravotnická dokumentace je v tomto průkazná a pravdivá. Absentující doklad o ukončení pracovní neschopnosti pak nečiní dokumentaci neucelenou, již s ohledem na to, že pro hodnocení její pravdivosti a přesvědčivosti nemá tento doklad (významný pro účely , o nemocenském pojištění) žádný význam. Neopodstatněný je též poukaz na nedostatečné zachycení některých somatických projevů, o nichž jsou ve zdravotnické dokumentaci dostatečné záznamy. Soudy nepřisvědčily žalobkyni ani v tom, že by snad z dokumentace mělo vyplývat, že by z její strany docházelo k účelovému odkládání operace, požadavek na opravu v tomto směru tak nemůže být opodstatněný, stejně jako požadavek na doplnění údaje ze zprávy kardiologické ambulance ze dne 19. 10. 2010, z níž byly zjevně korektně převzaty údaje podstatné pro dokumentaci vedené v rámci daného psychiatrického zařízení.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož řádnému podání předcházel návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání podle z otázky hmotného práva, jíž se Nejvyšší soud doposud nezabýval. V dovolání na základě citace vznáší otázku, zda zdravotnická dokumentace musí obsahovat všechny lékařské zprávy a jiné y, které lékař obdržel od pacienta, jiných zdravotnických zařízení či je vytvořil sám, nebo zda je lékař, jenž zdravotní dokumentaci vede, oprávněn do dokumentace založit pouze ty lékařské zprávy a y o zdravotním stavu pacienta, které uzná za vhodné. Podle dovolatelky musí být součástí zdravotní dokumentace všechny y, zprávy a jiné doklady, jež lékař vedoucí zdravotní dokumentaci sepsal či obdržel. Na podporu svého závěru odkázala na příslušné předpisy, jež nabyly účinnosti po zrušení , o zdraví lidu, a to konkrétně na a , o zdravotních službách. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření označila dovolání i požadavky žalobkyně za neopodstatněné a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), není však přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , o péči o zdraví lidu, účinného do 31. 3. 2011, zdravotnická dokumentace obsahuje

a) osobní údaje pacienta v rozsahu nezbytném pro identifikaci pacienta a zjištění anamnézy,

b) informace o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče.

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemůže přípustnost dovolání podle založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. , ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. , a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. ). V projednávané věci přitom odpověď na dovoláním formulovanou otázku (zda musí zdravotnická dokumentace obsahovat všechny lékařské zprávy a jiné y, jež lékař obdržel od pacienta, jiného zdravotnického zařízení či je vytvořil sám, či je daný moment na úvaze lékaře) plyne právě již z citovaného ustanovení. Podle něj mají být do zdravotnické dokumentace zaznamenávány informace významné z hlediska stavu pacienta a poskytování zdravotní péče (tedy nikoliv informace veškeré, takové, o nichž je pacient nedůvodně přesvědčen, že do dokumentace patří, ovšem ani ne údaje odvíjející se od libovůle konkrétního lékaře). Tomu bude odpovídat i rozsah zakládaných listin, což je logické i z důvodu, aby zdravotnická dokumentace byla přehledná a poskytovala lékaři adekvátní informace o pacientovi a jeho léčbě, aniž by mu ztěžovala orientaci a potažmo i úsudek ohledně jednotlivých volených kroků množstvím irelevantních údajů. Nepochybně se tak bude lišit zdravotní dokumentace vedená o témže pacientovi např. v zubní ambulanci či v oftalmologickém zdravotnickém zařízení, stejně jako třeba na psychiatrii a kardiologii, neboť v každé z nich bude pojímán okruh významných informací odlišně v návaznosti na sledované obtíže, stav a léčbu pacienta. Konkrétní závěr, co je pro dokumentaci vedenou v daném zdravotnickém zařízení významné, je pak do značné míry otázkou odborného posouzení odvozeného od zdravotního stavu pacienta, z čehož zjevně vycházely i soudy v projednávaném sporu, které k posouzení náležitostí dané dokumentace ustanovily znalkyni v daném oboru a v návaznosti na její závěry pak formulovaly svůj závěr o kompletnosti dokumentace. Na okraj lze podotknout, že důraz na zaměření, účel dokumentace a informace o významných okolnostech je zřejmý i z dovolatelkou podpůrně zmiňované právní úpravy v , o zdravotnických službách, jež výše zmíněnou právní úpravu v zákoně č. nahradila. Konečně lze doplnit, že touto cestou nemůže dovolatelka dosáhnout revize závěrů orgánů státu rozhodujících o jejích nárocích v oblasti sociálního a důchodového zabezpečení.

Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti, neboť rozhodl o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. 1. 2022

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu