Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 143/2022

23 Cdo 143/2022-326

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti žalované Sulzer Chemtech Czech Republic s. r. o., se sídlem v Brně – Veveří, Lidická 965/31, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 29197180, zastoupené JUDr. Bc. Patrikem Matyáškem, Ph.D., se sídlem v Brně, Údolní 567/33, o zaplacení částky 835 689 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. -245, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2021, č. j. -261, t a k t o:

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :( )

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 3. 2021, č. j. -245, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě pro zmatečnost, a to z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Obě tato rozhodnutí napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ) [dále jen „ “].

Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a , podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle a věty první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V části, v níž je napadeno usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud podané dovolání podle odmítl jako nepřípustné.

Podle není dovolání podle přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.

Jestliže Ústavní soud dovodil, že o. s . ř. ve spojení s a y vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a pod číslem 460/2017 Sb.), pak tyto jeho závěry se zcela zjevně vztahují k přípustnosti dovolání podle a nikoliv k těm případům, kdy zákon dovolání proti určitým rozhodnutím výslovně vylučuje.

O žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku z tohoto dovolání a o ustanovení advokáta pro toto dovolací řízení, obsažené v dovolání, nebylo třeba rozhodovat.

Žalovaný sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ( ), vzhledem k části věty za středníkem však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.

S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle nepřichází osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání v úvahu (srov. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

O vyměření soudního poplatku za podané dovolání rozhodne soud prvního stupně, když poplatková povinnost vzniká dovolateli uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle [srov. ve spojení s zákona o soudních poplatcích].

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí ( ve spojení s ), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 2. 2022

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu