Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 20/2022

22 Cdo 20/2022-341

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce R. V., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ivanem Fryčem, advokátem se sídlem v Praze 3, Květinková 2579/23, proti žalovanému J. T., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Radomilem Kožuským, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 68/105, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 14. 9. 2021, č. j. -319, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č. j. -238, zamítl žalobu o zřízení a povolení služebnosti nezbytné cesty – průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY ve prospěch pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, v katastrálním území XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. -319, k odvolání žalobce a žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce (dále i jen „dovolatel“) dovolání. Přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “); tvrdí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí pro vady podle , případně jeho zamítnutí podle

Dovolání není projednatelné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a . V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nedefinoval a nesprávně právně posoudil pojem veřejné cesty a otázku spojení pozemku parc. č. st. XY, respektive pozemku parc. č. XY, v katastrálním území XY s veřejnou cestou, za níž dovolatel považuje účelovou komunikaci vedoucí k pozemku parc. č. XY, respektive k pozemku parc. č. st. XY, v katastrálním území XY, což ani odvolací soud nemohl učinit, neboť (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl dovolatelem navržené důkazy, čímž dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, v důsledku čehož bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces. Dále namítá, s poukazem na judikaturu Ústavního soudu blíže uvedenou v dovolání, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný.

Dovolatel předně uvádí dvě kritéria přípustnosti dovolání, ač Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , odmítl), objasnil, že z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být pro jednu (konkrétní) právní otázku splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Dovolatelem vymezená kritéria přípustnosti dovolání se však vylučují, neboť nebyla-li určitá právní otázka v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nemůže být současně – logicky vzato – posouzena jinak právní otázka již dovolacím soudem vyřešená. Předpoklad přípustnosti dovolání, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ totiž míří na případy rozporné judikatury dovolacího soudu, nikoliv k tomu, že dovolací soud má tuto otázku posoudit jinak než odvolací soud.

Dovolatel neuplatnil v dovolání ani způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3

Odvolacímu soudu vytkl vady řízení (kam patří námitka, že soud neprovedl jím navržené důkazy a že bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces), které jsou subsidiárním dovolacím důvodem ( a contrario a ); jestliže dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle , může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ). Ani Ústavní soud nezpochybňuje, že vady řízení, natož i námitka porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, samy o sobě k přípustnosti dovolání nepostačují, pokud v jejich souvislosti není vymezena řádná právní otázka přípustnosti dovolání (srovnej například nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , bod 22 a 23).

Dovolacím důvodem není ani nesprávné právní posouzení otázky spojení pozemku dovolatele parc. č. st. XY v katastrálním území XY s veřejnou cestou, jíž má být účelová komunikace vedoucí k pozemku žalovaného parc. č. XY v témže katastrálním území, respektive k pozemku dovolatele parc. č. st. XY, neboť odvolací soud své rozhodnutí na řešení dovolatelem položené otázky nezaložil.

I když lze v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. ). Pokud tedy účastník svou námitku neuplatní v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí jen proto spočívat na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s touto námitkou přichází až v dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. , či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ).

Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že ani v případě, že by nezbytná cesta přes pozemek parc. č. XY byla povolena, žalobci by spojení s veřejnou cestou nezajistila, neboť uvedený pozemek není spojen s veřejnou cestou, když je ze všech stran obklopen pozemky třetích osob a sám žalobce v řízení uvedl, že přístup přes další pozemky k veřejné cestě zajištěn nemá.

Jestliže dovolatel v řízení před soudem odvolacím (ani v řízení před soudem prvního stupně) námitku o napojení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY na účelovou komunikaci neuplatnil, a odvolací soud se proto touto otázkou nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení věci. S tvrzením, že se účelová komunikace vedoucí k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY nachází na pozemcích označených v dovolání, přichází dovolatel poprvé až v dovolání, v němž však nové skutečnosti uplatnit nelze ( ).

Zpochybňoval-li dovolatel zjištěný skutkový stav ohledně přístupu k veřejné cestě, pak současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkové námitky pak nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v

Dovolacím důvodem nemohou být ani vady rozsudku soudu prvního stupně, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že na nesprávném právním posouzení věci spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, nikoli soudu prvního stupně ( )

Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 25. 1. 2022

Mgr. David Havlík předseda senátu