Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 39/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové, o ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Švarcové, zastoupené JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově 843, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. listopadu 2014 č. j. -22, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 6. ledna 2015, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhovala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. listopadu 2014 č. j. -22 s tvrzením, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka současně navrhovala, aby Ústavní soud její ústavní stížnost rozhodl v přednostním pořadí a využil možnosti vyslovení odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

2. Stěžovatelka byla rozhodnutím Úřadu práce České republiky - krajské pobočky ve Zlíně (dále jen "úřad práce") ze dne 23. února 2012 s účinností od 1. ledna 2012 vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Důvodem byla skutečnost, že včas úřadu práce neoznámila uzavření dohody ze dne 20. prosince 2011 o provedení práce od 1. ledna 2012 se svým zaměstnavatelem. Proti uvedenému rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které Ministerstvo práce a sociálních věcí svým rozhodnutím o odvolání ze dne 11. června 2012 zamítlo. Poté stěžovatelka podala proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí správní žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. července 2014 zamítl jako nedůvodnou. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností kasační stížnost zamítl.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že v celém řízení bylo významně porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť správní orgány a soudy se dopustily libovůle a extrémním způsobem vyhodnotily skutkový stav právní věci tzv. druhé dohody o provedení práce. Dále správním a soudním orgánům vytýkala opomenutí o zákazu pravé zpětné retroaktivity, když podle jejího názoru nelze pozdějším rozhodnutím upravovat zpětně právní účinek konstitutivního rozhodnutí.

4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadený rozsudek z hlediska kompetencí daných muy (dále jen "") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [, písm. d)y].

6. Posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými Nejvyšším správním soudem, vedenou v rovině práva podústavního, a stěžovatelka - nepřípadně - předpokládá, že již na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, zde zjistitelné nejsou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší správní soud se oběma stěžovatelkou vznesenými kasačními námitkami, které jsou shodné s námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti, řádně zabýval, své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnil a v jeho rozhodování nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení.

7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

8. Pokud jde o žádost stěžovatelky o přednostní projednání, Ústavní soud důvody k upřednostnění její ústavní stížnosti před stížnostmi jiných stěžovatelů neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2015

David Uhlíř v. r.

předseda senátu