Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 560/2020

24 Cdo 560/2020-210

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně K. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Pavlem Chaloupkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 292/14, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, a 2) M. S., narozené dne XY, bytem v XY, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2019, č. j. -183, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2019, č. j. -183, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky ze zákona, a to ve třetí třídě dědiců, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud České republiky v souladu s , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (dále jen „ “) [rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. IV a XII , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], odmítl jako opožděné podle věty první ve spojení s , když tak v rozporu s a neučinil soud prvního stupně.

Podle může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (odstavec 1 věta první). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (odstavec 2 věta první).

Podle lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

V posuzované věci byl napadený rozsudek odvolacího soudu doručen dovolatelce dne 15. 11. 2019 (srov. potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 188 p. v. spisu). Lhůta pro podání dovolání dovolatelce podle uplynula ve středu 15. 1. 2020. Jestliže dovolatelka (její zástupce) dodala dovolání do datové schránky soudu prvního stupně dne 16. 1. 2020 (viz č. l. 198 spisu), učinila tak po uplynutí lhůty stanovené v větě první

Dovolací soud – nad rámec nosné argumentace, která se váže k důvodům, pro něž bylo dovolání odmítnuto – dodává, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně, jehož skutková zjištění byla jako správná převzata a doplněna) postupoval při budování skutkového závěru v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů. Hodnocení důkazů odvolacím soudem není v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry a nenese znaky libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , nebo stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ). Dovolatelka otázkami týkajícími se výkladu pojmu společné domácnosti v kontextu jak skutečného a trvalého soužití, tak spotřebního společenství, zpochybňuje správnost právního posouzení na základě jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, tedy neuplatňuje způsobilý dovolací důvod ve smyslu (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014); ostatně odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 1967, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; zprávě bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10. 6. 1982, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 44, ročník 2002; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. ; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 96, ročník 2011; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. ; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. ), podle které společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy, která se prosadí i v poměrech současné právní úpravy (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. ), neodchýlil. Irelevantním je pak poukaz žalobkyně na vady řízení, protože k těm by bylo možno přihlédnout jen, bylo-li by dovolání přípustné ( ) [srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2022

JUDr. Roman Fiala předseda senátu