Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3424/2021

33 Cdo 3424/2021-115

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně J. H., bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Starostou, advokátem se sídlem ve Vizovicích, Masarykovo nám. 416, proti žalovanému statutárnímu městu Zlín, se sídlem ve Zlíně, náměstí Míru 12, identifikační číslo 002 83 924, zastoupenému JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem v Brně, Helfertova 2040/13, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 3. 8. 2021, č. j. -97, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 4. 2021, č. j. -77, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s ní kupní smlouvu, kterou jí prodá „nemovitost – jednotku č. XY, byt v budově č. p. XY, postavené na pozemku parc. č. st. XY, včetně spoluvlastnických podílů o velikosti id. XY na společných částech budovy a na uvedeném pozemku, to vše v katastrálním území a obci XY“, za kupní cenu 298.581 Kč (výrok I.); a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 8. 2021, č. j. -97, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., ve výroku II. jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ; dále jen „ “), přípustné.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl a uložil jí povinnost nahradit mu náklady řízení. Opětovně se ve stručnosti vyjádřil k tomu, proč žalobkyni nesvědčil právní titul k uzavření kupní smlouvy.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být (nyní) posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu identifikuje přípustnost dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, jež má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen formulovat pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Vždy musí jít o takovou právní otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.

Žalobkyně shora uvedeným požadavkům nedostála. V dovolání sice uvedla, že jeho přípustnost podle „spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud nesprávně právně posoudil věc z hlediska hmotného práva, a je přesvědčena, že věc závisí na vyřešení právní otázky, která již byla dříve dovolacím soudem vyřešena, ale měla by být posouzena jinak“, nespecifikuje však - a obsahu dovolání se ani nepodává - kterou právní otázku má přitom na mysli, resp. od jakých svých dosavadních rozhodnutí (popř. závěrů) by se měl dovolací soud v nyní projednávané věci odchýlit. V dovolání pouze prezentuje svůj právní náhled na věc a v obecné rovině se domáhá přezkumu právních závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím s tím, že „při komplexním posouzení všech právních jednání nelze právní otázku vyřešit dle dříve posuzovaných a řešených případů dovolacím soudem“. Je zjevné, že se žalobkyně domáhá individuálního posouzení projednávané věci dovolacím soudem mimo meze zákonného vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu Nutno akcentovat, že v českém soudním systému dovolací soud neslouží jako další odvolací instance; dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jehož přípustnost je dána zákonnými kritérii, která žalobkyně nenaplnila.

Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti v intencích ), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 1. 2022

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu