Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2343/2021

22 Cdo 2343/2021-165

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. G., narozeného XY, bytem v XY, b) Š. G., narozeného XY, bytem v XY, c) A. G., narozené XY, bytem v XY, d) P. P., narozeného XY, bytem v XY, e) M. P., narozené XY, bytem v XY, a f) K. P. J., narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Lukášem Juráskem, advokátem se sídlem v Praze, Národní 58/32, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Zahradní Město, IČO 00034771, se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048/2, zastoupenému Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované J. Š., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Lindou Turcsányiovou, advokátkou se sídlem v Praze, Dobrovského 554/10, o určení zániku služebnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -135, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka řízení rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, č. j. -135, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 5. 2020, č. j. -96, kterým soud prvního stupně určil, že „právo odpovídající věcnému břemeni (služebnosti), jehož obsahem je právo užívat bytovou jednotku“ v půdním prostoru budovy č. p. XY, na pozemku par. č. XY v XY, v katastrálním území XY, ve prospěch žalovaného, netrvá.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný („dovolatel“) dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále také „ ”)], a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje ( ).

Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených ( ).

Dovolání není přípustné.

Ve věci jde o promlčení věcného břemene zřízeného ve prospěch bytového družstva podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Dům žalobců byl ve prospěch žalovaného bytového družstva zatížen věcným břemenem vztahujícím se k jedné bytové jednotce; žalobci se v tomto řízení domáhali určení, že věcné břemeno netrvá.

Otázka, která má zakládat přípustnost dovolání, spočívá v tom, zda „skutečnost, že u bytu došlo k dočasné změně, nikoli trvalé změně, může mít za následek běh promlčecí lhůty, a pokud nemá, zda se běh promlčecí lhůty staví úkony činěnými na straně žalovaného a vedlejšího účastníka výkonem práva z věcného břemene v podobě provádění administrativně technických úkonů k udržovacím, stavebním a rekonstrukčním pracím vedoucím k užívání bytu, tedy zda se pojmem užívání bytu z hlediska věcného břemene zřízeného podle ust. považuje pouze skutečné obývání bytu ze strany člena družstva“. Namítá, že pokud je ze strany nájemce (vedlejšího účastníka) řádně hrazeno nájemné, hodlá byt obývat a trvale v něm žít, a žalovaný k bytu přistupuje jako pronajímatel, vykonává tím svá práva z věcného břemene, což brání jeho promlčení.

Dovolání tvoří z podstatné části polemika se skutkovými zjištěními nalézacích soudů, potažmo s hodnocením důkazů. Ve věci nebylo zjištěno, že by dovolatel a vedlejší účastník uzavřeli nájemní smlouvu, ani to, že by vedlejší účastník platil žalovanému nájem či žalobcům služby spojené s užíváním bytu.

, , již neobsahuje dovolací důvod spočívající v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v dovolacím řízení proto nelze zpochybnit skutková zjištění – nyní je možné dovolání jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Dovolací soud se proto nemohl zabývat námitkou, že výkon práva odpovídající věcnému břemeni v nyní projednávané věci spočíval v pronajímání bytové jednotky členům bytového družstva; takový skutkový stav nebyl zjištěn.

Na otázce, zdali za výkon práva odpovídající věcnému břemeni je možné považovat „administrativně-technické úkony k udržovacím, stavebním a rekonstrukčním pracím vedoucím k užívání bytu“, pak napadené rozhodnutí nezávisí. Zrozhodnutí je zřejmé, že soudy obou stupňů založily závěr o promlčení věcného břemene na tom, že dovolatel po dobu 10 let nevykonával právo odpovídající věcnému břemeni; nešlo zde ale primárně o užívání bytu. Ačkoli samy nalézací soudy na některých místech o užívání bytu hovoří (srov. třeba bod 28 poslední věta napadeného rozhodnutí), a věcné břemeno podle nepochybně v konečném důsledku k užívání bytu členy bytového družstva směřuje, soudy vyšly z toho, že věcné břemeno v tomto případě nespočívá v povinnosti strpět užívání, nýbrž ve specifické povinnosti strpět, aby oprávněné bytové družstvo vykonávalo k bytu ve vlastnictví povinného práva a povinnosti pronajímatele [ ]. V tomto smyslu proto nebylo podle odvolacího soudu podstatné, zdali dovolatel (případně jeho člen) byt užíval či zda lze za takové užívání považovat jednání teprve směřující k budoucímu užívání; závěr o promlčení je zde záložen výhradně na tom, že dovolatel po dobu deseti let nevykonával práva a povinnosti pronajímatele („promlčecí lhůta počala plynout od okamžiku, kdy žalovaný fakticky přestal práva pronajímatele vykonávat“ – bod 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Takový právní názor nalézacích soudů nicméně dovolatel žádným způsobem nenapadá, a dovolací soud jej proto nemohl přezkoumat.

Pro předmět dovolacího řízení není konečně významná ani námitka, že u bytové jednotky došlo k dočasné, nikoli trvalé změně. Předmětem řízení totiž nebyla otázka, zdali služebnost zanikla pro trvalou změnu poměrů; žalobci se domáhali určení, že služebnost netrvá v důsledku promlčení, a podstatné tak bylo především zjištění, zda dovolatel v promlčecí lhůtě právo vykonával.

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 1. 2022

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu