Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3198/2021

33 Cdo 3198/2021-252

USNESENÍ

L. F.

, bytem XY, a b)

M. F.,

bytem XY, obou zastoupených Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, Liberec V – Kristiánov, 8. března 21/13, proti žalované

ADAPTO, spol. s. r. o.

, se sídlem v Hejnicích, Klášterní 92 (identifikační číslo 482 69 620), zastoupené Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Barvířská 125, o zaplacení 1.338.043,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2021, č. j. -235, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. -176, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali zaplacení 1.338.043,60 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání a po výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 66.903 Kč požádali o osvobození od soudního poplatku.

Usnesením ze dne 25. 9. 2020, č. j. -202, Okresní soud v Liberci žádosti žalobců o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání nevyhověl a Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jeho rozhodnutí usnesením ze dne 23. 11. 2020, č. j. -211, potvrdil. Okresní soud v Liberci žalobce následně vyzval, aby zaplatili soudní poplatek za odvolání do 15 dnů od doručení výzvy (tj. od 8. 12. 2020). Dne 22. 12. 2020 žalobci navrhli, aby soud rozhodl, že jsou splněny podmínky pro nezastavení odvolacího řízení podle a „in eventum“ požádali o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku na 12 měsíců.

Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. -221, zamítl žádost žalobců o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání (výrok I.), zastavil řízení o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 6. 2020, č. j. -176 (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. -235, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 5. 2021 podali žalobci dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel na mysli a od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Na přípustnost dovolání usuzují žalobci z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud „odchýlil od příslušných zákonných ustanovení a ustálené soudní praxe a ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu“. V prvé řadě namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně) je překvapivé, neboť důvodně očekávali, že soudy jim poté, co nevyhověly jejich žádosti o odložení povinnosti uhradit soudní poplatek za odvolání, poskytnou novou dodatečnou lhůtu k uhrazení soudního poplatku a teprve poté případně odvolací řízení zastaví. Z obsahu dovolání se podává, že žalobci dovozují přípustnost dovolání v této otázce z „rozpornosti“ rozhodnutí odvolacího soudu s „ustálenou soudní praxí“ reprezentovanou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. , jímž byli v jiném soudním sporu vyzváni (při obdobném postupu stran neuhrazení soudního poplatku z odvolání a následných žádostech o osvobození od jeho hrazení a prodloužení lhůty k úhradě) ke splnění poplatkové povinnosti potřetí. Dovozují, že soudy měly postupovat podle zásady předvídatelnosti, tedy obdobně jako ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. . Přehlížejí, že ustanovení hovoří pouze o odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nikoli o rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s jinými rozhodnutími nižších soudů. Řečeno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně nelze mít za „ustálenou soudní praxi“ v intencích přípustnosti dovolání podle Na uvedeném nic nezmění ani odkaz dovolatelů na usnesení ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud konstatoval, že dopustil-li se odvolací soud natolik zásadního procesního porušení, že je v něm třeba spatřovat porušení práva na spravedlivý proces, může taková vada řízení obstát jako samostatný a relevantní dovolací důvod. Pokud má určitá námitka obstát jako dovolací důvod, musí ji dovolatel především vymezit zákonem předvídaným způsobem (viz výše), což dovolatelé neučinili.

S odkazem na usnesení ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud konstatoval, že „soudcovská lhůta dle je lhůtou, jíž soud není vázán a může ji prodloužit i po jejím uplynutí“, dovolatelé namítají, že odvolací soud pochybil, uzavřel-li, že soud prvního stupně nemohl prodloužit lhůtu k zaplacení soudního poplatku z odvolání po jejím uplynutí. Závěry citovaného rozhodnutí nelze na nyní posuzovanou věc vztáhnout, protože dovolací soud se v něm vyjadřoval ke skutkově a právně zcela odlišné situaci (k souhlasu nabyvatele práva se vstupem do řízení na místo žalobce v k tomu určené lhůtě). Nadto v rozhodnutí se hovoří pouze o možnosti soudu lhůtu prodloužit, nikoliv o povinnosti. Bylo na zvážení soudů, zda lhůtu k uhrazení soudního poplatku za odvolání opětovně prodlouží, a pokud tak neučinily a žalobci tento postup nezpochybnili přípustným dovolacím důvodem, nezbývá než uzavřít, že jejich dovolání není přípustné. Nadto výrok týkající se prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku nebyl předmětem odvolacího přezkumu (odvolání proti němu není přípustné).

Výtky žalobců, že se soudy náležitě nevypořádaly s jejich argumentací, čímž svá rozhodnutí zatížily vadou nepřezkoumatelnosti, nepředstavují uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (srov. větu druhou ).

Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 1. 2022

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu