Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2983/2021

25 Cdo 2983/2021-642

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) L. Č., narozený XY, bytem XY, a b) E. H.,narozená XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno, proti žalovaným: 1)AGEL Středomoravská nemocniční a. s., se sídlem Mathonova 291/1, Krasice, Prostějov, IČO 27797660, zastoupená JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Purkyňova 2, Praha 1, a 2) Nemocnice Olomouckého kraje, a. s., se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc – Hodolany, IČO 26873346, zastoupená JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 7. 2021, č. j. -606, takto:

Odůvodnění:

Nezletilý AAAAA (pseudonym.) se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 21. 5. 2008 domáhal ochrany svých osobnostních práv, do nichž žalované měly zasáhnout nesprávným způsobem jeho léčby s následkem trvalého poškození jeho zdraví. Žádal finanční zadostiučinění ve výši 15 000 000 Kč podle , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Žalobce zemřel dne 30. 10. 2015, tedy v průběhu řízení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 10. 2019, č. j. -355, rozhodl, že v řízení na místo s dosavadním žalobcem bude pokračováno s jeho rodiči, žalobcem a) a žalobkyní b), kteří jsou podle výsledku dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. jeho dědici.Poté rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. -582, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. -606, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že právo na peněžité zadostiučinění podle § 13 obč. zák., jakožto právo úzce spjaté s osobou fyzické osoby zaniká její smrtí bez ohledu na to, bylo-li před její smrtí uplatněno u soudu či nikoli. Proto řízení, v němž bylo takové právo uplatněno, musí po smrti žalobce být zastaveno podle a 5 K tomu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. , a dodal, že ke změně právní úpravy přechodu práv na ochranu osobnosti došlo až s účinností od 1. 1. 2014, přijetím , , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“).

Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z toho, že odvolací soud právní otázku, na které napadené rozhodnutí závisí, vyřešil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, konkrétně s usnesením ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. , a usnesením ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. . Nevzal totiž v úvahu znění § 1475 odst. 2 o. z., podle něhož pozůstalost tvoří i práva vázaná výlučně na osobu zůstavitele, pokud byla zůstavitelem před jeho smrtí uplatněna žalobou u soudu. Právo na ochranu osobnosti je právo vázané výlučně na osobu, avšak v projednávané věci uplatnil žalobce toto právo u soudu jako orgánu veřejné moci, a proto je součástí pozůstalosti.Dovolatelé proto navrhli, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání uvedla, že žádné z žalobci označených rozhodnutí dovolacího soudu na nyní projednávanou věc nedopadá. Rozhodnutí sp. zn. se týkalo práva na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, avšak žalobce nároky na bolestné a ztížení společenského uplatnění u soudu uplatnil samostatnou žalobou, která byla již pravomocně zamítnuta. Rozhodnutí sp. zn. se týkalo nároku na náhradu za útrapy spojené s úmrtím osoby blízké. Podle komentáře k § 1475 odst. 2 o. z. právo na ochranu osobnosti podle § 82 odst. 1 o. z. zaniká smrtí člověka. Žalovaná 1) navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), zastoupenými advokátem ve smyslu , je přípustné podle a je i důvodné, neboť odvolací soud posoudil otázku přechodu práva na finanční zadostiučinění za zásah do osobnosti člověka v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda pozůstalost ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z. tvoří i právo na zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, bylo-li uznáno či uplatněno u orgánu veřejné moci, a zda lze ustanovení § 1475 odst. 2 o. z. na základě přechodného ustanovení § 3069 o. z. aplikovat také na případy, kdy k zásahu do osobnostních práv i k jejich uplatnění u soudu došlo v době do 31. 12. 2013, zatímco v době po tomto datu zásahem dotčená osoba zemřela. Dovolací soud již v usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 133/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že na dědice poškozeného, který utrpěl újmu na zdraví v době do 31. 12. 2013, přechází děděním nároky na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 444 odst. 1 obč. zák., jestliže poškozený zemřel po uvedeném datu, avšak tyto nároky za svého života uplatnil u soudu. Tehdy totiž právo poškozeného na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění smrtí poškozeného nezaniká a v plné výši se stává předmětem dědického řízení za podmínek uvedených v § 1475 odst. 2 o. z. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. , bylo-li právo na zadostiučinění za zásah do osobnostních práv člověka neoprávněným omezením jeho osobní svobody v letech 2013 a 2015 (zásadně vázané na osobu zůstavitele) uplatněno u orgánu veřejné moci (soudu) za života zůstavitele, patří v souladu s § 1475 odst. 2 o. z. do pozůstalosti zůstavitele. Stejně tak je třeba uzavřít v nyní projednávané věci, že i právo na finanční zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, k němuž došlo poškozením zdraví zůstavitele do 31. 12. 2013, uplatněné u soudu za jeho života, patří podle § 1475 o. z. do pozůstalosti zůstavitele, zemřelého po 1. 1. 2014. Srovnání nyní uplatněného nároku s nárokem na ochranu osobnosti podle § 82 o. z. je nepřípadné zejména vzhledem k tomu, že cestou finančního zadostiučinění za poškození zdraví podle § 13 obč. zák. bylo rozhodováno o nárocích, které jsou od 1. 1. 2014 upraveny v § 2958 o. z.

Žalobci a) a b) tedy jsou jako dědici původního žalobce jeho právními nástupci, o jejich procesním nástupnictví v tomto řízení bylo již rozhodnuto soudem prvního stupně, proto zde nebyl důvod ke zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení ve smyslu a

Odvolací soud, který nevzal v úvahu citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, se při řešení otázky právního nástupnictví v dané věci odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, jeho rozhodnutí je proto nesprávné.

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů usnesení odvolacího soudu podle a 2 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud o odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2021, č. j. -582, rozhodne věcně. Rozhodne též o nákladech řízení včetně řízení dovolacího.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 12. 2021

JUDr. Robert Waltr předseda senátu