Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 170/2021

11 Tcu 170/2021-12

USNESENÍ

Podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam seusnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , jímž bylo podle tehdy platného ustanovení rozhodnuto tak, že se na odsouzení občanů České republiky I. K., nar. XY v XY, a M. K., nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, ve vztahu k osobě I. K., nar. XY, zrušuje, zatímco ve vztahu k osobě M. K. zůstává toto usnesení zcela nedotčeno.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, byli I. K. a M. K. uznáni vinnými trestným činem krádeže velkého rozsahu spáchané v organizované skupině ve třech případech a trestným činem krádeže v organizované skupině podle , věta 2 č. 3, č. 2 a č. 3, a německého

(StGB)

, za což byli odsouzeni M. K. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců a I. K. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.

2. Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení I. K. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ustanovení , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), usnesením ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , tak, že se na odsouzení I. K. výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

3. Dne 22. 10. 2021 podal Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , ve vztahu k osobě odsouzené I. K., a to s odkazem na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí, konkrétně rozsudku Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, v trestní věci této odsouzené, vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. . Z obsahu toho podání lze dovodit, že se jedná o podnět ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci odsouzené I. K. již bylo rozhodnuto tak, že se předmětné cizozemské rozhodnutí ve vztahu k její osobě uznává na území České republiky.

4. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že výše citovaným usnesením ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , bylo Nejvyšším soudem zároveň rozhodnuto tak, že se podle hledí jako na odsouzení soudem České republiky rovněž na odsouzení týmž rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, i ve vztahu k osobě M. K.. Ve vztahu k této výrokové části usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , však žádný podnět k jejímu zrušení podán nebyl, pročež v této části, tj. ve vztahu k osobě M. K., zůstává dané usnesení Nejvyššího soudu tímto rozhodnutím zcela nedotčeno.

5. Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro zrušení shora označeného usnesení v části, v níž dříve rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení I. K. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů.

6. Podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne o tom, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

7. Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle nebo 3 zákona a soud podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky ( zákona).

8. Z obsahu příslušného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. , bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, jímž byla I. K. uznána vinnou ze spáchání čtyř trestných činů kvalifikovaných jako těžká krádež spáchaná ve skupině ve třech případech a krádež podle , věta 2 č. 3, č. 3, č. 2, a německého , za což byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo současně rozhodnuto o tom, že I. K. podle ve spojení s , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vykoná na území České republiky trest odnětí svobody uložený výše uvedeným rozsudkem německého soudu, pro jehož výkon byla podle tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Jelikož odsouzená I. K. ani státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně jako osoby oprávněné nepodali proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. , v zákonné lhůtě odvolání, nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 6. 10. 2021.

9. Ačkoli se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů výslovně nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. , 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle ustanovení , které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát, a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ). Byť citované ustanovení zákona o Rejstříku trestů dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.

10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud zrušil své předchozí usnesení ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , o zaznamenání údajů o předmětném odsouzení I. K. německým soudem do evidence Rejstříku trestů, a to pouze ve vztahu k osobě této odsouzené, zatímco ve vztahu k osobě M. K. zůstává dané usnesení Nejvyššího soudu tímto rozhodnutím zcela nedotčeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

není

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 11. 2021 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu