Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2138/2021

30 Cdo 2138/2021-455

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 5 250 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020, č. j. -372, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 8. 2020, č. j. -411, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal náhrady majetkové újmy (škody) ve výši 5 250 000 Kč odpovídající hodnotě domu, ohledně něhož požadoval určení svého vlastnického práva v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , které podle žalobce trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a rozhodování soudů bylo v rozporu se zákonem.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, č. j. -354, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky (výrok II).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. -372, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 8. 2020, č. j. -411, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “, neboť dovolání neobsahuje zákonem vyžadované náležitosti.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Při vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 7. 1. 2015, č. j. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Důvod dovolání se pak vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. ).

V předmětném dovolání je uvedeno, že předpokladem přípustnosti je potřeba vyřešit právní otázku, která má být v rozhodování dovolacího soudu posouzena jinak, aniž je však konkretizováno, o jakou otázku již dříve v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešenou se jedná. Z povahy věci se nemůže jednat o otázku, „zda skutečně je dán zákonný důvod k zamítnutí nároku žalobce na zaplacení částky ve výši 5 250 000 Kč představující náhradu škody“, neboť takto položená otázka je jednak velmi obecně formulovaná a nedovoluje dovolacímu soudu rozeznat (a to ani ve spojení s dalším obsahem dovolání), jaká konkrétní otázka hmotného či procesního práva by měla přípustnost dovolání založit, jednak je zřejmé, že otázka důvodnosti zamítnutí specifického nároku konkrétního žalobce nemohla být v dosavadní judikatuře dovolacího soudu řešena, a není tak ani prostor pro to, aby ji dovolací soud posoudil jinak.

Dovolání nadto neobsahuje ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným shora. Žalobce vůbec nepolemizuje s právními závěry učiněnými odvolacím soudem v tomto kompenzačním řízení a veškeré jeho námitky se vztahují toliko k řízení vedenému u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Z dovolání se tak vůbec nepodává, jaké právní posouzení věci odvolacím soudem pokládá žalobce za nesprávné a v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 12. 2021

JUDr. Jan Kolba

pověřený člen senátu