Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3181/2021

28 Cdo 3181/2021-363

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně FQI TRUST investičního fondu s proměnným základním kapitálem, a.s., IČ 042 03 241,se sídlem v Praze 1, Elišky Krásnohorské 10/2,zastoupené Mgr. Bc. Filipem Nečasem, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského náměstí 603/4, proti žalované H. W., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1013/27, o 569.398 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2021, č. j. -328, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, č. j. -231, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 569.398 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobkyně se domáhala uvedeného z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž mělo dojít převedením finančních prostředků z jejího bankovního účtu bez vědomí a příkazu žalobkyně na účet žalované, přičemž absentoval právní důvod pro takové jednání. Žalovaná se bránila tvrzením, že účet zřídila pro potřeby své dcery, E. C., jíž také udělila dispoziční práva k účtu, a o transakcích učiněných v rámci tohoto účtu nemá povědomí. Soud prvního stupně posoudil tvrzení žalované, že s účtem nedisponuje, jako nerozhodné, neboť právě žalovaná je vlastníkem účtu, a bezdůvodné obohacení tedy muselo nastat na její straně. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu upozornil na pravidlo, dle něhož vzniká odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení vzniklo. Ačkoliv žalovaná tvrdila, že předmětné prostředky představují mzdu její dcery E. C., nepodařilo se jí toto tvrzení doložit a právní důvod, jenž by ji opravňoval k ponechání si dané částky, neprokázala. Obvodní soud tak posoudil vztahy mezi účastníky dle a 2 , (dále jen „o. z.“), uzavřel, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, a zavázal ji k zaplacení dané částky s příslušenstvím i k náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované přezkoumal prvoinstanční rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. -328, ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. změnil co do výše náhrady nákladů řízení, jinak je potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se vypořádal s odvolacími námitkami a přitakal soudu prvního stupně, že se žalované nepodařil prokázat právní důvod převodu finančních prostředků z účtu žalobkyně na její účet.

Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalovaná dovoláním, jež shledává přípustným ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), pro odklon odvolacího soudu od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Žalovaná nesouhlasí s postupem nalézacích soudů, jež neprovedly jí navrhované důkazy, a to výslechem svědkyně E. C. a přečtením trestního spisu vedeného v řízení proti E. C. u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. . Dále brojí proti postoji soudu prvního stupně, jenž zamítl její návrh na přerušení řízení za účelem vyčkání výsledku trestního řízení a nevyhověl ani její žádosti o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů. Zdůrazňuje přitom svou důkazní nouzi v situaci, v níž veškeré relevantní písemnosti dcery E. C. byly zajištěny orgány činnými v trestním řízení, a ona neměla možnost si důkazy opatřit jinak. Závěrem žádá, aby dovolací soud rozhodnutí obvodního i městského soudu zrušil a věc vrátil soudu prvé instance k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření hodnotí dovolání jako nepřípustné a navrhuje dovolacímu soudu, aby je odmítl.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou ve smyslu , zabýval jeho způsobilostí k projednání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V souladu s musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Obligatorní náležitostí dovolání ve smyslu je požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, tedy vymezil, které z hledisek v má za naplněné, přičemž nepostačuje pouhá citace textu řečeného ustanovení nebo jeho části (srov. kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. , z téhož dne, sp. zn. , jeho usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. ). Pokud má být dovolání přípustné pro rozpor s judikaturou dovolacího soudu, je nezbytné, aby dovolatel označil rozhodovací praxi, s níž má být naříkané rozhodnutí v kolizi (viz např.rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. , jeho usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 12. 2017, sen. zn. , a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. ).

Rovněž Ústavní soud přisvědčil mimořádné povaze dovolání, spojeného se striktními formálními nároky a vyžadujícího podání odborníkem (advokátem), jenž je schopen reflektovat relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a vést s tímto soudem diskuzi (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , bod 21, a usnesení téhož soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. ).

Výše uvedené je možno aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Dovolatelka jako předpoklad přípustnosti artikuluje odklon odvolacího soudu od ustálené judikatury soudu dovolacího, k němuž mělo dojít při řešení „otázek hmotného i procesního práva“. Žalovaná však tuto avizovanou náležitost dovolání nikterak nerozvádí, když v celém jejím podání nejsou zmíněny jak otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené judikatury dovolacího soudu, tak jediné rozhodnutí, jež městský soud podle jejího názoru nerespektoval, a dané náležitosti nejsou seznatelné ani z obsahu dovolání. Dovolání je tedy vadné, a jako takové nemůže při posuzování přípustnosti obstát, neboť již na první pohled zjevně nenaplňuje formální požadavky na tento mimořádný opravný prostředek kladené.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalovanou v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Dovolání proti akcesorickému výroku o náhradě nákladů řízení nadto není ze zákona objektivně přípustné [ ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které dovolací soud stanovil na základě , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle a bodu 6 citované vyhlášky činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 10.580 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení má tedy účastnice řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 10.880 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 12. 2021

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu