Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 264/2021

22 Cdo 264/2021-183

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. H., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. et Mgr. Šárkou Klodnerovou, advokátkou se sídlem ve Svitavách, T. G. Masaryka 64/12, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. září 2020, č. j. -152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první ) – (dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2020, č. j. -112, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. XY o výměře 86 m2, zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území XY, vzniklého oddělením z pozemku parc. č. XY na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. 204–373/2019 vyhotoveném Geodézií Svitavy, M. D., ze dne 21. 11. 2019, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku (dále jen „předmětná nemovitost“) – (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II–IV).

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č. j. -152, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II–IV).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu podle jejího názoru závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které byly již z části dovolacím soudem řešeny, popřípadě mají být posouzeny jinak, pokud již řešeny byly. Za další „dovolací důvod“ shledává posouzení otázek, které dovolacím soudem řešeny nebyly, přičemž pokud byly, žalované to není známo. Žalovaná nesouhlasí s tím, že v dané věci byl naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva. Pokládá následující otázky: „Může být určovací žaloba zneužita k ochraně pokojného vlastnictví jiného vlastníka dovolatele, když souladu faktického stavu se zápisem v katastru lze docílit jinak? Je správné, aby žalobce na místo využití institutu o předkupním právu vlastníka stavby vůči vlastníkovi pozemku (a naopak) obešel zákon žalobou na určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti? Může dojít ke změně vlastnictví pozemku pod stavbou pouze na základě geometrického plánu? Byly v daném případě naplněny podmínky dobré víry pro vydržení předmětné nemovitosti žalobcem zejména se zřetelem ke všem okolnostem?“ Žalovaná dále podotýká, že rozsudkem o určení vlastnictví k nápravě faktického stavu a zápisu v katastru nemovitostí ve skutečnosti nedošlo. Nemá za to, že bylo prokázáno, že žalobce byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že předmětná nemovitost je v jeho vlastnictví a že ji nabyl vydržením. Jednání žalobce považuje za čistě účelové, a proto by nemělo být chráněno zastřenou dobrou vírou. Navrhuje, aby rozsudky nalézacích soudů byly zrušeny a věc byla vrácena zpět soudu prvního stupně.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

V projednávané věci není dovolání přípustné již z toho důvodu, že žalovaná v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání jako jedné z jeho obligatorních náležitostí. Žalovaná pouze obecně uvedla možné důvody přípustnosti dovolání, aniž by ten který důvod spojila s konkrétní právní otázkou. Nadto také platí, že má-li být dovolání přípustné podle proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)]. Přestože žalovaná tento důvod přípustnosti uplatňuje, dovolání neobsahuje odkaz ani na jediné rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolatelka neuvádí, jaký právní závěr vyjádřený v judikatuře dovolacího soudu by již neměl obstát, ani relevantně neargumentuje ke zpochybnění jakéhokoli právního závěru dovolacího soudu.

Poukazuje-li dovolatelka na to, že rozhodnutí „závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které byly již zčásti dovolacím soudem řešeny“, pak nejde o žádný ze způsobilých důvodů vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , neboť nejde o naplnění žádného ze zákonných důvodů přípustnosti dovolání. Za řádné vymezení přípustnosti dovolání nelze považovat ani tu část dovolání, ve které žalovaná uvádí, že „dalším dovolacím důvodem je posouzení otázek, která – správně které – dovolacím soudem řešeny nebyly, a pokud řešeny byly, dovolateli to není známo“, jestliže není identifikována žádná právní otázka, která by měla být otázkou dovolacím soudem neřešenou, případně již dovolacím soudem řešenou.

První tři otázky formulované žalovanou v dovolání neodpovídají předpokladům podle i z toho důvodu, že na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí. Co se týče otázky, zda byly v daném případě naplněny podmínky dobré víry pro vydržení předmětné nemovitosti žalobcem zejména se zřetelem ke všem okolnostem, tak ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak především proto, že s ní v dovolání není spojen žádný z důvodů přípustnosti podle Dovolání představuje pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání. Vzhledem k těmto vadám musel dovolací soud předložené dovolání bez dalšího odmítnout.

Na tomto místě dovolací soud podotýká, že napadené rozhodnutí nemohl nikterak přezkoumat po jeho věcné stránce, tj. co do aplikace ustanovení , , týkajících se institutu vydržení, a to s ohledem na vady dovolání.

Jelikož dovolání žalované trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 11. 2021

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu