Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2307/2021

33 Cdo 2307/2021-107

USNESENÍ

N. M.

M. P.

, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Rusevem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, K Přehradě 319/34, o 160.993,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2021, č. j. -74, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. -74, potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 3. 9. 2020, č. j. -30, kterým Okresní soud v Karlových Varech uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 160.993,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 15. 8. 2018 do zaplacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže „nevzal v potaz návrhy účastníků na schválení smíru“; v této souvislosti odkazuje na rozsudek ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že odvolací soud může schválit smír, přestože soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání. Připomíná, že ačkoliv se podání žalobkyně obsahující návrh na uzavření smíru ztratilo, ve spise se nachází jeho podání, z něhož je zřejmé, že se účastníci dohodli na smírném řešení sporu. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. , žalovaný zpochybnil správnost procesního postupu soudu; je přesvědčen, že výzva podle nebyla na místě za situace, kdy žaloba neobsahovala nezbytné tvrzení o splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž žalobkyně žalobu v tomto směru doplnila k výzvě soudu, která následovala až po výzvě podle ; tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle obsahu dovolání žalovaný brojí proti správnosti právního závěru, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu , jelikož povaha a okolnosti případu neumožňovaly vydání usnesení podle , tato námitka však nezakládá přípustnost dovolání.

Podle vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2).

Ustanovení je institutem přípravy prvního jednání ve sporném řízení, které v odůvodněných případech – vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu – dává soudu možnost, s výjimkou věcí tímto ustanovením vyloučených, vyzvat účastníka pod fikcí uznání nároku k písemnému vyjádření. Povahou věci se rozumí její typová, skutková či právní obtížnost, která sama o sobě vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že – ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu ani po právní stránce obtížnou – tu jsou takové skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle vyloučeno (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 65/2005).

V daném případě jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo v důsledku jím prováděné (avšak nedokončené) rekonstrukce bytu žalobkyně, za kterou žalovanému zaplatila celkem 349.181,50 Kč, zatímco hodnota provedených prací byla podle znaleckého posudku pouze 188.188,24 Kč. Žalovaný podal v reakci na platební rozkaz a výzvu vydanou ve smyslu odpor bez dalšího vyjádření. Odvolací soud nepochybil, dovodil-li, že obsah žaloby umožňoval právní kvalifikaci uplatněného nároku a nejednalo se o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, kdy by výzva ve smyslu nebyla na místě. Lze uzavřít, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, uzavřel-li, že povaha věci a okolnosti případu vydání usnesení podle nebránily a jeho závěr není v rozporu ani s rozhodovací praxí Ústavního soudu (rozhodnutí ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. , nález Pléna ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. , ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. , ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 12. 9. 2016 sp. zn. , ze dne 18. 8. 2017, sp. zn. , ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. , ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. ).

Výtky, že odvolací soud pochybil, jestliže nevzal v potaz účastníky navrhovaný smír, a že nebylo na místě, aby soud prvního stupně postupoval podle , neboť žaloba neobsahovala kompletní žalobní tvrzení (přičemž její doplnění nebylo žalovanému doručeno) a následně rozhodl rozsudkem pro uznání, čímž bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces, nemohou založit přípustnost dovolání. Jejich prostřednictvím totiž dovolatel neotevírá k dovolacímu přezkumu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž namítá vady řízení, k nimž (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle , tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. ). Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , je nepřiléhavý, neboť na právní otázce, která v něm byla řešena, napadaný rozsudek nespočívá (odvolací soud se v posuzované věci vůbec nevyjadřoval k možnosti vydání rozsudku pro uznání v situaci, kdy účastníci učinili návrh na smír) a poukazuje-li na rozhodnutí sp. zn. pomíjí, že dovolací soud zde řešil vadu řízení až poté, co posoudil dovolání jako přípustné ve smyslu ve znění zákona (pro řešení jiné právní otázky).

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 11. 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu