Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cul 9/2021

21 Cul 9/2021-567

USNESENÍ

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 21. 8. 2019 č. j. -500 o zamítnutí žaloby D. K. jako správkyně dědictví po zemřelém L. K., jíž se domáhala zaplacení částek 30 000 000 Kč a 20 000 000 Kč. Poté, co žalobkyně podala dne 1. 10. 2019 odvolání, byla věc předložena dne 12. 11. 2019 Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Dne 10. 12. 2020 nařídil Vrchní soud v Praze jednání na 16. 3. 2021. Výzvou z 3. 3. 2021 vyzval soud účastníky, zda s ohledem na současnou epidemiologickou situaci souhlasí s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání. Žalobkyně podáním ze dne 8. 3. 2021 oznámila, že se chce jednání účastnit osobně a zároveň požádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Dne 9. 9. 2021 nařídil soud jednání na dne 25. 10. 2021. Žalobkyně podáním ze dne 23. 9. 2021 opět požádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Dne 20. 10. 2021 odročil odvolací soud jednání nařízené na 25. 10. 2021 na neurčito z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně.

Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 3. 11. 2021 se žalobkyně domáhá, aby Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze „určil lhůtu 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k nařízení jednání neb k rozhodnutí v této kauze“. Návrh odůvodnila tím, že od podání žaloby v roce 2005 nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a od podání odvolání v roce 2019 nebylo dosud nařízeno jednání. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že jednání nařízené na 25. 10. 2021 bylo odročeno na neurčito z důvodu „nařízené insolvence“. Insolvenční návrh byl podán na majetek žalobkyně jako fyzické osoby, nikoliv na dědickou podstatu.

Předseda senátu Vrchního soudu v Praze Mgr.. Jiří Čurda předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení procesního úkonu s vyjádřením, že návrh na určení lhůty je zjevně nedůvodný, s ohledem na prohlášení konkurzu pozbyla žalobkyně aktivní legitimaci k takovému návrhu. Vrchní soud v Praze měl snahu rozhodnout o odvolání žalobkyně i přes omezení činnosti soudů v důsledku epidemiologické situace. Další postup pak byl ovlivněn tím, že rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2021 č. j. XY byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurz. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2021 č. j. XY, 2 VSOL XY, a Vrchní soud v Praze nařídil jednání ve věci odvolání žalobkyně na den 25. 10. 2021, které ale následně odročil na neurčito z důvodu dalšího rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021 č. j. XY.

Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu ( část věty před středníkem , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 2. 12. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Podle ustanovení upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení d, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.

Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. a y a zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. V občanském soudním řízení může být nezávislost soudu a soudce při projednávání a rozhodování v jednotlivých věcech ovlivněna (usměrněna) jen prostřednictvím závazného právního názoru, vysloveného soudem v rozhodnutí o řádném nebo mimořádném opravném prostředku (srov. , větu druhou a větu první ); do probíhajícího občanského soudního řízení není oprávněn zasáhnout nikdo, a to ani soud příslušný k rozhodování o opravných prostředcích.

Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je – jak uvedeno výše – odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. , uveřejněné pod č. 80 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

V posuzované věci se Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl nařídit jednání k projednání odvolání. Situace se však změnila tím, že byl zjištěn úpadek žalobkyně a na její majetek prohlášen konkurz, naposledy usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021 č. j. XY. Vznikla proto procesní otázka (před jejímž zodpovězením nyní Vrchní soud v Praze stojí), jaký vliv má tato nová skutečnost na průběh řízení, a to jak z hlediska vlivu probíhajícího insolvenčního řízení, tak z hlediska postavení žalobkyně jako správkyně dědictví (Vrchní soud v Praze v tomto směru argumentuje ztrátou její „aktivní legitimace“). Proto nelze vyhovět požadavku žalobkyně na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k nařízení jednání nebo k rozhodnutí ve věci, neboť by tím bylo nepřípustně zasahováno do nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů, a to v řízení, které svou povahou není určeno k „usměrňování“ (pomocí závazného právního názoru) projednávání a rozhodování jednotlivých věcí. Navrhovatelka se svým návrhem na určení lhůty totiž – důsledně vzato – domáhá přezkumu toho, zda má zjištění úpadku a prohlášení konkurzu na její majetek vliv na projednání a rozhodnutí věci zahájené její žalobou jako správkyně dědictví; to však v řízení o určení lhůty k provedení procesního úkonu není možné.

Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích a , neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 12. 2021

JUDr. Pavel Malý předseda senátu