Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 377/2020

29 Cdo 377/2020

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v exekuční věci oprávněného BNP Paribas Personal Finance SA, se sídlem v Paříži, boulevard Haussmann 1, 750 09, registrační číslo 542097902, Francouzská republika, jednajícího v České republice prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3208/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 03814742, zastoupeného JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, proti povinnému P. K., narozenému XY, bytem XY, pro vymožení částky 286 474,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. září 2017, č. j. -12, takto:

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 6. června 2017, č. j. 074 EX 05573/17-008, soudní exekutor Mgr. David Koncz, Exekutorský úřad Cheb (dále jen „soudní exekutor“), [mimo jiné] zamítl exekuční návrh oprávněného podaný dne 28. dubna 2017, a to v souladu s pokynem Okresního soudu v Chomutově (dále jen „exekuční soud“) ze dne 29. května 2017,č. j. -14 [ , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů].

2. Učinil tak proto, že oprávněný připojil k exekučnímu návrhu jako exekuční titul výpis z (upraveného) seznamu přihlášených pohledávek (vydaný Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 3. října 2016, č. j. ), který ale nelze považovat za exekuční titul, neboť úpadek dlužníka (povinného) v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. nebyl řešen konkursem, respektive neskončil zrušením konkursu [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )], nýbrž oddlužením, plněním splátkového kalendáře.

3. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání oprávněného v záhlaví označeným usnesením (mimo jiné) změnil usnesení soudního exekutora tak, že exekuční návrh oprávněného ze dne 26. dubna 2017 odmítl (první výrok), neboť oprávněný nedoložil k exekučnímu návrhu řádný exekuční titul (§ 39 odst. 2 exekučního řádu ve spojení s § 38 odst. 2 a § 40 odst. 1 exekučního řádu).

4. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:

[1] Oprávněný se v projednávané věci domáhá, aby soud pověřil soudního exekutora vedením exekuce na majetek povinného podle výpisu z (upraveného) seznamu přihlášených pohledávek, který vydal Krajský soud v Ústí nad Labem dne 3. října 2016,č. j. , pro vymožení částky 286 474,85 Kč s příslušenstvím.

[2] Exekuční soud udělil 29. května 2017 soudnímu exekutorovi pokyn dle § 43a odst. 6 exekučního řádu k zamítnutí exekučního návrhu z důvodu, jenž koresponduje s odůvodněním napadeného usnesení soudního exekutora.

[3] Z obsahu insolvenčního rejstříku se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem zjistil úpadek dlužníka (povinného) a povolil jeho řešení oddlužením (usnesením ze dne 1. března 2010, č. j. ), jako způsob řešení oddlužení povinného schválil plnění splátkového kalendáře (usnesením ze dne 13. dubna 2010, č. j. ), následně vzal na vědomí splnění oddlužení povinného (usnesením ze dne 6. srpna 2015, č. j. ), avšak zamítl návrh povinného na přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (unesením ze dne 7. dubna 2016, č. j. ).

5. Na tomto základě – cituje a 2, , a 6 exekučního řádu, a – odvolací soud učinil následující závěry.

[1] Základním předpokladem pro nařízení a vedení exekučního řízení je existence exekučního titulu (§ 38 odst. 2 a § 40 odst. 1 exekučního řádu).

[2] (Upravený) seznam přihlášených pohledávek je po zrušení konkursu exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. f) exekučního řádu pro podání návrhu na výkon rozhodnutí či exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku (nebo její část), kterou dlužník nepopřel [při přezkumném jednání v rámci insolvenčního řízení] co do její pravosti nebo výše ( , a ).

[3] S ohledem na dikci a systematické zařazení nelze přisvědčit argumentaci odvolatele prosazující závěr, že [upravený] seznam přihlášených pohledávek je exekučním titulem vždy, nebyla-li příslušná pohledávka dlužníkem co do její pravosti nebo výše popřena, když uvedený závěr pouze upřesňuje ve vztahu k insolvenčním řízením, která končí zrušením konkursu. Ustanovení , které se nachází v obecné části zákona, totiž doplňuje ustanovení , které se nachází ve zvláštní části zákona věnující se konkursu (resp. zrušení konkursu). Jinak řečeno limituje přiznání vlastnosti exekučního titulu (upravenému) seznamu přihlášených pohledávek (podle ) v rozsahu popření pohledávek dlužníkem. Zamýšlel-li by zákonodárce vytvořit odvolatelem nastíněnou konstrukci, „normoval by“ (upravený) seznam přihlášených pohledávek jako exekuční titul v jednotlivých (zvláštních) částech (upravujících způsoby řešení úpadku), nebo by do obecné části začlenil ustanovení obdobného znění s případnou modifikací pro jednotlivé způsoby řešení úpadku.

[4] Ustanovení představuje dobrodiní pro věřitele, které mu umožňuje dosáhnout uspokojení své pohledávky po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu v rámci výkonu rozhodnutí, aniž by nejprve musel pohledávku uplatnit v řízení nalézacím, a tomu odpovídající oslabení práva dlužníka na projednání věci v (nalézacím) soudním řízení. S ohledem na uvedené není žádoucí dosah extenzivně rozšiřovat na případy skončení insolvenčního řízení rozhodnutím soudu, jímž soud bere na vědomí splnění oddlužení, byť nedochází k osvobození dlužníka. Přihlášenému věřiteli přitom není odepřeno právo na přístup k soudu, neboť mu i nadále zůstává právo uplatnit pohledávku v nalézacím řízení; s podáním přihlášky pohledávky jsou totiž spojeny stejné následky, jako s uplatněním nároku žalobou (stavení promlčecí lhůty) [ ].

[5] Uvedené neodporuje ani smyslu a účelu zákona, když u oddlužení (jako sanačního způsobu řešení úpadku) by mělo být nepřiznání osvobození po splnění oddlužení spíše nežádoucí výjimkou, protože neplní-li dlužník své povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení, insolvenční soud by měl oddlužení zrušit a současně prohlásit na majetek dlužníka konkurs ( ), čímž se následně otevírá možnost použít (upravený) seznam přihlášených pohledávek jako exekuční titul.

6. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda je [upravený] seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem rovněž v případě, kdy insolvenční soud vzal usnesením na vědomí splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak dlužník zároveň nebyl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení postupem podle či .Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se exekuční návrh neodmítá.

7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel zdůrazňuje, že z ustanovení a contrario plyne závěr, podle kterého je (upravený) seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem vždy, nebyla-li příslušná pohledávka dlužníkem co do její pravosti nebo výše popřena, a to i v situaci, kdy byl úpadek dlužníka řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře a dlužník nedosáhl osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení postupem podle či . Dále dovolatel doplňuje, že v situaci, kdy insolvenční soud oddlužení povinného nezrušil a neprohlásil na jeho majetek konkurs z důvodu, že povinný neplnil v insolvenčním řízení řádně a včas své povinnosti (tj. v situaci dle odvolacího soudu výjimečné), neměl by tento „nežádoucí“ postup vést ke zhoršení jeho postavení jako přihlášeného věřitele insolvenčního dlužníka (povinného) oproti situaci, kdy by byl úpadek povinného „správně“ řešen konkursem.

8. Rozhodným zněním pro dovolací řízení (s přihlédnutím k datu vydání dovoláním napadeného usnesení) je znění účinné do 30. září 2017 (srov. bod 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

9. Dovolání je přípustné podle ustanovení , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem neřešenou.

10. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

11. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

12. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

13. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení .

[1] Podle ustanovení (ve znění účinnémdo 30. března 2011), není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

[2] Z ustanovení (ve znění účinnémod 31. března 2011) se podává, že není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

[3] Dle ustanovení (jehož znění se po dobu účinnosti nezměnilo) lze na základě upraveného seznamu pohledávek po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu. To neplatí, jde-li o neuspokojenou pohledávku nebo její část, která zaniká podle .

14. Nejvyšší soud předesílá, že za stavu, kdy byl úpadek povinného v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. XY zjištěn 1. března 2010 (tj. před 31. březnem 2011), je i pro dovolatelem předestřenou právní otázku (zda je výpis z upraveného seznamu přihlášených pohledávek z uvedeného insolvenčního řízení exekučním titulem), rozhodný ve znění účinném do 30. března 2011 [srov. článek II, bod 1., části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů]. Pro projednávanou věc je tudíž rozhodný ve znění účinném do 30. března 2011 a nikoli ve znění účinném od 31. března 2011. Tato skutečnost nicméně nebrání přezkoumání věcné správnosti závěrů soudů nižších stupňů, neboť dikce a je v uvedených zněních totožná.

15. V usnesení ze dne 29. července 2021, sen. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že v době do 30. června 2017 nebylo zapotřebí zabývat se otázkou, zda upravený seznam přihlášených pohledávek může sloužit jako exekuční titul pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel, jindy než po zrušení konkursu. Jak u reorganizace, tak u oddlužení, totiž platilo (u reorganizace stále platí), že neprobíhalo-li sanační řešení úpadku dlužníka řádně, docházelo k jeho přeměně v konkurs (srov. , a , v tehdejším znění). Při úspěchu reorganizace či oddlužení pak pravidlo obdobné tomu, jež je formulováno v , nebylo v zásadě zapotřebí vzhledem k úpravě obsažené v , a (byť v případě oddlužení s výjimkami plynoucími z ).

16. Nejvyšší soud dále – v poměrech ve znění účinném od 1. července 2017 – uzavřel, že upravený seznam přihlášených pohledávek je exekučním titulem i v případě, že insolvenční řízení bylo zastaveno poté, co oddlužení nebylo povoleno či schváleno, případně bylo schváleno a následně zrušeno. Nejvyšší soud vysvětlil, že je tomu tak proto, že usnesení o zastavení insolvenčního řízení je „náhradou“ za usnesení o prohlášení konkursu a usnesení o zrušení konkursu na majetek dlužníka proto, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující, a má tedy též účinek dle .

17. Jinak řečeno, Nejvyšší soud ve všech případech dovozoval založení exekučního titulu z , nikoli z (respektive z ) .

18. Od tohoto právního závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, kdy oddlužení bylo povoleno, schváleno, nebylo zrušeno a po vzetí na vědomí jeho splnění nebylo dlužníku přiznáno osvobození od placení zbytku dluhů. Z výše uvedeného totiž plyne, že upravený seznam přihlášených pohledávek by mohl být exekučním titulem jen tehdy, došlo-li by v projednávané věci ke změně způsobu řešení úpadku z oddlužení na konkurs.

19. Na rozdíl od situace, kdy je insolvenční řízení zastaveno, nelze situaci, kdy je oddlužení splněno a dlužníkovi není přiznáno osvobození, považovat za obsahový ekvivalent zrušení oddlužení a prohlášení konkursu. Takovýto výsledek oddlužení vždy připouštěl, neboť z žádného zákonného ustanovení neplynulo, že by šlo o výsledek zákonem zapovězený. Naopak, hypotéza pravidel pro zrušení oddlužení ( ) se liší od hypotézy pravidel pro (ne)přiznání osvobození od placení zbytků dluhů ( a ). Mohou proto nastávat situace, kdy na straně jedné nebudou důvody pro zrušení schváleného oddlužení a na straně druhé nebudou ani důvody pro osvobození dlužníka od placení zbytků dluhů.

20. Opírá-li dovolatel jiný názor o ustanovení (jak vysvětleno výše, správně mělo jít o ) za použití argumentu a contrario, pak přehlíží, že ustanovení (v rozhodném znění), stejně jako ustanovení (v aktuálním znění), upravuje účinky popření pohledávky dlužníkem na zjištění pohledávky (část věty před středníkem), s tím, že takové popření vylučuje (bez dalšího) v příslušném rozsahu seznam přihlášených pohledávek jako použitelný exekuční titul. Seznam (upravený seznam) přihlášených pohledávek je (veřejnou) u, nikoli rozhodnutím (k tomu srov. odstavec 32. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ). K tomu aby takovou (veřejnou) u bylo možné mít za exekuční titul, musí zákon vymezit předpoklady, za nichž se tak děje (exekuční právo takové ě bez dalšího povahu exekučního titulu nepřiznává). Nestačí tedy určit, kdy taková exekučním titulem není. To lze doložit i tím, že výklad prosazovaný dovolatelem by z takového seznamu činil exekuční titul (obdobně jako u rozhodnutí) i v rozsahu, v němž dlužník pohledávku zčásti nebo zcela uspokojil (podle zvoleného způsobu řešení úpadku) v průběhu insolvenčního řízení, což je záměr, který zákonodárce takovou úpravou dozajista nezamýšlel. Podmínky, za nichž se (upravený) seznam přihlášených pohledávek stává (coby veřejná ) exekučním titulem, pozitivně vymezuje ustanovení , potažmo (pro v aktuálním znění) ustanovení , a , jež způsobilost upraveného seznamu coby exekučního titulu dále omezuje (vedle požadované absence popření pohledávky dlužníkem) jen na „zjištěnou neuspokojenou“ pohledávku (část pohledávky).

21. Jinak řečeno, o exekuční titul nejde ani tehdy, jestliže pohledávka, kterou dlužník nepopřel, nebyla v insolvenčním řízení zjištěna v důsledku popěrného úkonu uplatněného jinou k tomu oprávněnou osobou (insolvenčním správcem nebo přihlášeným věřitelem). Stejně tak nejde o exekuční titul (bez zřetele k tomu, že zčásti splněný) v rozsahu, v němž dlužník pohledávku uspokojil v průběhu insolvenčního řízení. Žádný z těchto závěrů pak není dovoditelný z ustanovení (respektive ) ani za použití argumentu a contrario. Srov. k tomu též ustanovení .

22. Lze tedy shrnout, že nejsou-li splněny předpoklady formulované v ustanoveních , , a (v aktuálním znění), nestává se seznam přihlášených pohledávek pro přihlášenou pohledávku exekučním titulem jen proto, že dlužník nepopřel pravost nebo výši takové pohledávky.

23. Závěr odvolacího soudu, že upravený seznam přihlášených pohledávek není exekučním titulem, skončilo-li insolvenční řízení tak, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení, aniž byl dlužník (následně) osvobozen od placení zbytku pohledávek ve smyslu , tak shledává Nejvyšší soud ve světle výše uvedeného správným.

24. Nesprávný je však závěr odvolacího soudu co do procesního následku situace, kdy oprávněný přiloží k exekučnímu návrhu u (splňující požadavky exekučního řádu), o níž má nesprávně za to, že je exekučním titulem, ač ve skutečnosti exekučním titulem není. Nejde totiž o (odstranitelnou) procesní vadu exekučního návrhu (jako by tomu bylo například při nedoložení žádného exekučního titulu, doložení jiného než v návrhu označeného exekučního titulu či doložení neověřené kopie exekučního titulu), jejímž následkem je odmítnutí exekučního návrhu dle exekučního řádu. Jde o chybějící předpoklad pro vedení exekuce, jehož následkem je zamítnutí exekučního návrhu ( exekučního řádu).

25. Nejvyšší soud nicméně nepřehlédl, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. října 2018, č. j. , které ve výroku o úpadku nabylo právní moci 3. října 2018, byl (opět) zjištěn úpadek povinného a účinky úpadku dosud trvají. Na věc tak dopadá , důsledkem čehož je, že exekuční řízení je třeba zastavit (při současném zrušení jiných rozhodnutí o exekučním návrhu). K tomu srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 33/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. .

26. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), zrušil podle a 2 jak napadené rozhodnutí, tak usnesení soudního exekutora, a řízení zastavil.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů mezi účastníky řízení je odůvodněn Při rozhodování o náhradě nákladů soudního exekutora Nejvyšší soud vyšel z obsahu usnesení soudního exekutora č. j. 074 EX 05573/17-008.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 11. 2021

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu