Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1984/2021

26 Cdo 1984/2021-179

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Hoffmann a Žižák spol. s r.o., se sídlem v Brandýse nad Labem, Zápy 255, IČO 62957813, zastoupené Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, proti žalované Galica company s.r.o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, IČO 07322445, zastoupené Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, o zaplacení částky 116.009 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2021, č. j. -133, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 9. 2020, č. j. -85, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.277,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky od 30. 3. 2019 do zaplacení včetně nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.452 Kč a částku 84.120 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 13. 4. 2019 do zaplacení včetně nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.452 Kč (výrok I.), žalobu co do požadavku na zaplacení částky 6.611,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky od 30. 3. 2019 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalované Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, č. j. -133, změnil napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25.277,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 30. 3. 2019 do zaplacení včetně nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.452 Kč a částky 84.120 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 13. 4. 2019 do zaplacení včetně nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1.452 Kč zamítá (výrok I.); zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně ohledně hodnocení uzavřených smluv o opravě motorových vozidel mezi objednatelem společností TopDesign Stavby, s.r.o. a žalobkyní jako zhotovitelem jako platných smluv o dílo ve smyslu , (dále jen „o. z.“) a s aplikací o. z. na smlouvu o nájmu dopravních prostředků, kterou uzavřely žalovaná v postavení pronajímatele a společnost TopDesign Stavby, s.r.o. v postavení nájemce. K odlišnému právnímu závěru však dospěl ve věci výkladu povinností žalované z nájemní smlouvy ve vztahu k povinnosti platit cenu sjednanou ve smlouvách o opravě uzavřených mezi žalobkyní a nájemcem. Ve smyslu a násl. o. z. uzavřel, že uvedená nájemní smlouva zavazuje účastníky tohoto právního jednání pouze mezi nimi samými, že žalovaná a společnost TopDesign Stavby, s.r.o. sjednaly v této smlouvě povinnost žalované hradit náklady na udržování předmětu nájmu v provozuschopném stavu, které vynaloží nájemce vůči autorizovanému servisu za provedení takovéto opravy, nebyly však sjednány přímé platby zhotoviteli za provedení prací na údržbu k uvedenému účelu ani zmocnění nájemce, jeho společníků, statutárních zástupců nebo zaměstnanců, aby žalovanou přímo zavazovali k jakémukoliv plnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu (v celém jeho rozsahu) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a za neřešenou považovala otázku platnosti uzavřených smluv o opravě a případného vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované jako vlastníka motorových vozidel a otázku povinnosti pronajímatele hradit náklady spojené s udržováním pronajatých vozidel ve stavu způsobilém k jejich řádnému užívání.

Dovolací soud nejprve předesílá, že ustálená soudní praxe dovodila, že smlouva o opravě a úpravě věci je zvláštním druhem smlouvy o dílo. Smlouvu o dílo, jejímž předmětem je oprava nebo úprava věci, popřípadě jinou smlouvu, s jejímž provedením (uskutečněním) je spjato předání (odevzdání) věci druhému účastníku, může platně uzavřít (jako objednatel opravy nebo úpravy věci anebo jiné činnosti) i ten, kdo není vlastníkem věci (srov. např. Zhodnocení rozhodování soudů ve sporech ze zhotovení věci na zakázku a z opravy nebo úpravy věci provedené bývalým občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR, které bylo uveřejněno pod č. 12/1989 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Došlo-li k uzavření platné smlouvy o dílo, je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu díla. Z titulu smlouvy o dílo zhotovitel tedy má (může mít) pohledávku spočívající v ceně díla jen vůči objednateli; to platí i tehdy, není-li objednatel vlastníkem věci, které se dílo týká. Vlastník věci v takovém případě nemá vůči zhotoviteli žádné závazky; nemůže je mít ani z důvodu vydání bezdůvodného obohacení, neboť zhotovitel plnil na základě smlouvy (platné smlouvy) a nikoliv bez právního důvodu či z neplatného právního úkonu, s nimiž je (srov. o. z.) případně spojen vznik závazku z bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. , neboť i v kontextu , , je s ohledem na podobnost obou úprav použitelná ta rozhodovací praxe dovolacího soudu vztahující se k a násl. , – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. ).

Pro úplnost lze dodat, že domnívá-li se žalobkyně, že smlouvy o opravě měly být posouzeny jako neplatné a v návaznosti na to měl být její nárok ve vztahu k žalované posouzen jako bezdůvodné obohacení, přehlíží, že rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, že závazkové vztahy z bezdůvodného obohacení, k němuž došlo plněním z neplatné nebo zrušené (popřípadě zaniklé) smlouvy vznikají pouze mezi stranami takové smlouvy bez zřetele na to, zda se plnění ze smlouvy týkalo majetku třetí osoby, a že věcná legitimace (ať už aktivní nebo pasivní) je tedy dána pouze na straně účastníků smlouvy. Proto plnění z neplatné, popřípadě zrušené (zaniklé) smlouvy lze vymáhat pouze po tom, kdo byl jejím účastníkem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod č. 22/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V daném případě došlo k uzavření platné smlouvy o dílo, kdy je povinnost zaplatit cenu díla na straně objednatele dle § 2586 odst. 1 o. z. Z titulu smlouvy o dílo může mít dovolatelka, jakožto zhotovitelka díla, tj. opravy, pohledávku spočívající v zaplacení ceny díla tedy jen vůči objednateli, a to i přesto, že objednatel nebyl a není vlastníkem věci. Vlastník věci v takovém případě nemá vůči dovolatelce žádné závazky a nemůže je mít ani z důvodu vydání bezdůvodného obohacení, neboť k plnění došlo na základě platné smlouvy.

V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vyložil odvolací soud i úpravu práv a povinností smluvních stran ve smlouvě o nájmu dopravního prostředku, neboť vycházel z výkladových pravidel stanovených v § 555 o. z., které formuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud neshledává v posuzované věci za nepřiměřenou jeho úvahu, že obsahem projevu vůle vyjádřeným v čl. V odst. 9 a 12 nájemní smlouvy byla povinnost žalované hradit náklady na udržování předmětu nájmu v provozuschopném stavu, které vynaloží nájemce vůči autorizovanému servisu za provedení takové opravy.

S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Právě takové (nezpůsobilé) důvody (konkrétně vady řízení) dovolatelka též uplatnila výtkou o překvapivosti a nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a 229 odst. 3 pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

Protože závěry odvolacího soud odpovídají ustálené judikatuře dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nim postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné [ ].

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 10. 11. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu