Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2465/2021

21 Cdo 2465/2021-307

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. M. (dříve L.), narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Andreou Průchovou, advokátkou se sídlem v Kadani, kpt. Jaroše č. 510, proti žalované SEEIF Ceramic, a.s., se sídlem v Rájci – Jestřebí, Spešovská č. 243, IČO 28307372, zastoupené JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dr. Martínka č. 1377/22, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. března 2021 č.j. -293, takto:

I. Dovolání žalobkyně seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.3.2021 č. j. -293 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud při posouzení otázky nároku zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v případě, že byl pro následky pracovního úrazu převeden na jinou méně placenou práci a poté jeho pracovní poměr skončil z důvodů, které s následky pracovního úrazu nesouvisejí, a stal se uchazečem o zaměstnání, vycházel ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci – vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.8.2018 č. j. -220 (dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1998 sp. zn. , uveřejněný pod č. 93 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatelka s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 30.9.2002 sp. zn. , že odvolací soud v projednávané věci nevzal v úvahu, že žalobkyně v době, kdy byla uchazečkou o zaměstnání, nemohla získat lépe placenou práci odpovídající její kvalifikaci u společnosti První Elektro, a.s. jen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem, potom přehlíží, že uvedená skutečnost nemůže nikterak ovlivnit průměrný výdělek po pracovním úrazu, kterého žalobkyně dosahovala předtím, než se stala uchazečkou o zaměstnání, a který ztratila z důvodů, které nesouvisely s následky pracovního úrazu; pouze tento výdělek žalobkyně je (jako výdělek po pracovním úrazu) v daném případě rozhodný pro určení výše žalobkyní uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení neschopnosti za dobu 1.12.2010 do 30.4.2011, kdy byla uchazečkou o zaměstnání, a to nejen podle zásad vyplývajících z výše zmíněné judikatury dovolacího soudu, ale také podle ustanovení § 371 odst. 3 věty druhé zák. práce, do něhož se od 1.1.2007 tyto zásady promítly.

Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu