Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1523/2021

20 Cdo 1523/2021-316

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné R O J A, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Trutnově, Horní Předměstí, Žižkova 498, identifikační číslo osoby 60934379, zastoupené Mgr. Alešem Klouzkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Havlíčkova 404/2, proti povinným 1/ FENEDIA, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Jaroměři, Národní 101, identifikační číslo osoby 46972366, 2/ J. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Marcelem Petráskem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, pro 2 126 595 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2020, č. j. -293, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. -256, k návrhu povinného 2/ ze dne 20. 1. 2020 zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. -15, ve vztahu k povinnému 2/ (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že exekuční titul, jímž je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, sepsaný dne 20. 1. 2017 notářkou JUDr. Vladimírou Ostrožlíkovou, NZ 56/2017, N 57/2017, je materiálně nevykonatelný, neboť celková výše veškerých dlužných pohledávek právní předchůdkyně oprávněné za povinnou 1/ za období od 27. 3. 2008 do 30. 3. 2016 (z důvodu odběru zboží a služeb) byla ve skutečnosti vyšší, přičemž z notářského zápisu nelze určit, jakých konkrétních pohledávek se svolení k vykonatelnosti týká a jakých nikoli, ani to, jaká část je v režimu hlavní pohledávky a jaká v režimu úroků z prodlení (absentují jednoznačné a určité skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá). Soud konstatoval, že i mezi stranami dosud nebyl výčet předmětných pohledávek vyjasněn. Zastavení exekuce (skončené vymožením) z důvodu materiální nevykonatelnosti exekučního titulu však považoval již za nepřiměřené, zasahující nedůvodně právní jistotu oprávněné.

2. Ve vztahu k povinnému 2/ však okresní soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. uzavřel, že z důvodu vymožení plnění po povinném 2/, na které oprávněná neměla podle hmotného práva nárok, není zastavení již skončené exekuce nepřiměřeným krokem. Závazek povinného 2/ měl být založen dohodou o přistoupení k dluhu povinné 1/ ( o. z.), pojatou do exekučního titulu, případně jednostranným prohlášením v ě ze dne 2. 5. 2016 nebo konkludentně zaplacením. Pohledávky, jichž se přistoupení týká, jsou však vymezeny v notářském zápisu i v ě ze dne 2. 5. 2016 stejně neurčitě, jak uvedeno výše (ani výkladem nelze určit, ke kterým konkrétním dluhům se přistupuje), proto soud dohodu i jednostranné prohlášení považoval za nicotné právní jednání, k němuž nelze přihlížet, od něhož nelze nárok oprávněné na plnění odvíjet. Stejnou neurčitost shledal i v případném konkludentním přistoupení k dluhu úhradou v rámci vedené exekuce. Současně zdůraznil, že zřetelným důvodem plnění byla vedená exekuce a nikoliv hmotněprávní jednání jakéhokoliv druhu, proto je nelze za konkludentní přistoupení k dluhu považovat. Vymožením plnění po povinném 2/ došlo k takovému neoprávněnému zásahu do majetkových práv povinného 2/, že zastavení již skončené exekuce ( ) vůči němu soud považoval za opodstatněné. Soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele ( ) pro nepřiznání nákladů řízení úspěšnému povinnému 2/ v tom, že se i on podílel na neurčitém vymezení pohledávek a nepokračoval v řízení o návrhu na zastavení exekuce před vymožením pohledávky, neboť vzal svůj návrh zpět.

3. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání oprávněné a povinného 2/ potvrdil výrok okresního soudu o zastavení exekuce ve vztahu k povinnému 2/, upřesnil výrok okresního soudu o nákladech řízení, současně vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení o dosud nerozhodnutých nákladech exekuce a sám rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

4. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu. I podle odvolacího soudu nelze z notářského zápisu dovodit, jakých pohledávek se svolení k vykonatelnosti týká a jakých nikoli. Z textu vyplývá, že se mělo jednat o jistinu dluhu ze všech obchodních případů za určené období. Z dokazování ale bylo zjištěno, že skutečná pohledávka právní předchůdkyně oprávněné za dané období byla vyšší než v zápisu vyčíslená částka a nejednalo se jen o jistinu, ale i o úroky z prodlení, přičemž v exekučním titulu nejsou rozlišeny. Právní důvod a předmět plnění tedy není přesně vymezen, ačkoli musí být z notářského zápisu zřejmý jednoznačně, určitě a nezaměnitelně i z pohledu třetích osob. Neurčitost vymezení nelze odstranit ani výkladem, ani doplněním dokazování.

5. I odvolací soud shledal navzdory legitimním zájmům oprávněné a soudního exekutora zastavení již skončené exekuce vůči povinnému 2/ v dané věci za opodstatněné. Uvedl, že od skončení exekuce do podání návrhu na její zastavení neuplynula nikterak dlouhá doba (cca 11 měsíců) a že vzetí dřívějšího návrhu na zastavení exekuce zpět bylo dostatečně vysvětleno. Nelze platně přistoupit k dluhu, který nebyl řádně specifikován. Aby se povinný 2/ mohl stát nositelem povinnosti, muselo by být jeho přistoupení k dluhu bezvadné. Jelikož oprávněná nemá na vymožené plnění podle hmotného práva nárok, je dán důvod k zastavení exekuce ve smyslu Na neurčitém vymezení pohledávky v exekučním titulu se podílely obě strany, nicméně bylo především na oprávněné, aby k formulaci právního důvodu a předmětu plnění přistoupila s náležitou pečlivostí a dbala o svá práva, zvláště za situace, kdy výše pohledávek mezi stranami zůstala sporná.

6. Usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o zastavení exekuce ve vztahu k povinnému 2/, napadla oprávněná dovoláním. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. , a současně rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena.

7. Dovolatelka formulovala následující otázky: (I) Je exekuční soud oprávněn rezignovat na aplikaci testu pro účely posouzení výjimečné možnosti zastavení exekuce k návrhu podanému po jejím skončení vymožením jako ultima ratio spočívajícího v zohlednění všech rozhodných okolností případu, shledá-li že oprávněná nemá na vymáhané plnění nárok? (II) Je v souladu s právem účastníků na právní jistotu, předvídatelnost a konstantnost soudního rozhodování, když totožné vymezení dluhu je nejprve shledáno jako bezvadné (ve fázi pověření soudního exekutora provedením exekuce i rozhodování exekučního soudu o procesním nástupnictví na straně oprávněné v důsledku postoupení téže pohledávky) a později jako neurčité a neplatné? (III) Může soud zastavit exekuci na návrh podaný po skončení exekuce vymožením, byl-li podobný návrh v průběhu exekuce projednáván a povinným bezdůvodně vzat zpět? (IV) Lze považovat dobu 1 roku od zániku pověření exekutora k provedení exekuce za přiměřenou, kdy lze ještě podat a projednat návrh na zastavení exekuce? (V) Jaký vliv na zastavení exekuce v projednávané věci má skutečnost, že povinný 2/ byl v rozhodné době jediným jednatelem povinného 1/ a musel mít dispozici veškeré údaje o dluhu? (VI) Jak musí být co do určitosti vymezen dluh, k jehož části přistupuje statutární orgán dlužníka?

8. Dovolatelka je přesvědčena o platnosti ujednání ohledně hmotněprávního základu plnění povinného 2/ v notářském zápisu a v zásadě vytýká odvolacímu soudu, že možnost zastavení exekuce po jejím skončení nedostatečně a nesprávně posoudil, přičemž opomenul, že povinný 2/ musel být jakožto jediný jednatel povinného 1/ se závazky obeznámen, že exekuční soud již v dřívějších fázích exekuce formulaci vymezení dluhu posuzoval a nedostatek neshledal, že povinný 2/ vzal svůj dřívější návrh na zastavení exekuce bezdůvodně zpět a že nový návrh podal až po roce od skončení exekuce, což má oprávněná za nepřiměřeně dlouhou dobu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení krajského i okresního soudu zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „ “. Dovolání není přípustné.

10. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , učinil obecný závěr, že nelze vyloučit zastavení exekuce podle i poté, co již došlo k vymožení plnění z exekučního titulu. Přitom soud zváží, zda s ohledem na konkrétní okolnosti případu (zejména vzhledem k míře případného neoprávněného zásahu do majetkových práv povinného následkem realizace nezpůsobilého exekučního titulu, s přihlédnutím k časovému odstupu od vymožení plnění z exekučního titulu do podání návrhu na zastavení exekuce, jakož i k důvodům, proč povinný nepodal návrh na zastavení exekuce do doby vymožení plnění, i vzhledem k míře poškození majetkových zájmů oprávněného a soudního exekutora, k nimž dojde následkem zastavení exekuce po vymožení) je či není zastavení exekuce po vymožení plnění z exekučního titulu nepřiměřeným krokem (srov. taktéž usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. ).

11. Nutno podotknout, že na otázkách formulovaných pod body (I), (II), (IV), (VI) rozhodnutí odvolacího soudu v nyní projednávané věci nespočívá. Jak plyne z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně, soudy vycházely z premis vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. . Konečný závěr soudů vyznívající ve prospěch zastavení exekuce v poměrech projednávané věci byl nepochybně výsledkem poměřování střetu oprávněných zájmů všech dotčených osob s ohledem na všechna učiněná relevantní zjištění. Soudy rovněž ani neřešily to, jak dluh vymezit, ale to, zda dluh byl či nebyl vymezen dostatečně určitě a nezaměnitelně. Nicméně dovolací soud považuje za vhodné připomenout, že v případě, kdy se pohledávka skládá z více plnění, postačí v notářském zápise uvést jen skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá [(např. kupní či jiná smlouva), v souzené věci se podle obsahu notářského zápisu mělo jednat o smlouvu(y) o dodávce zboží a služeb], a k notářskému zápisu např. připojit jako přílohu u, v níž jsou jednotlivá plnění přesně specifikována. Dovolací soud pak nesdílí názor, že by časový odstup 11 měsíců mezi skončením exekuce vymožením a podáním návrhu na zastavení již skončené exekuce v projednávané věci pro nepřiměřenou délku bránil zastavení exekuce (natož pak, že by bránil podání či projednání takového návrhu, jak uvádí dovolatelka). Za překážku zastavení exekuce nepovažuje dovolací soud v projednávané věci ani dřívější zpětvzetí návrhu povinného 2/, podaného ještě v průběhu exekučního řízení (povinný 2/ na vysvětlenou uvedl, že tehdy vkládal naději do chystaného trestního oznámení). Není pochyb o tom, že dluh, k němuž se přistupuje, musí být náležitě specifikován. To platí zejména v situaci, kdy předmětem právního jednání mají být pouze některé z existujících pohledávek. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že vůle účastníka vtělená do právního úkonu je projevena určitě a srozumitelně, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník v postavení jejího adresáta tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. ). Tento požadavek nebyl v projednávané věci naplněn a nemůže být obcházen skutečností, že osoba přistupující k dluhu byla současně jednatelem stávajícího dlužníka.

12. Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud se nesoustředil pouze na ochranu povinného 2/, nýbrž správně přihlížel i k dalším relevantním skutečnostem, jeho usnesení je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit. Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 10. 2021

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu