Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3991/2019

25 Cdo 3991/2019-127

USNESENÍ

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2019, č. j. -104, byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 5. 2018, č. j. -79, zrušen v zamítavém výroku I ohledně částky 12 350 Kč a v tomto rozsahu řízení zastaveno (výrok I), potvrzen v zamítavém výroku I co do částky 174 400 Kč (výrok II) a zrušen v zamítavém výroku I co do částky 67 040 Kč a v tomto rozsahu věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok III). Odvolací soud tak rozhodl o nároku žalobce na zaplacení kupní ceny 50 000 Kč za krovy, které dle jeho tvrzení žalovanému prodal, a zaplacení 191 440 Kč jako náhradu škody za movité věci, které si u žalovaného koncem roku 2011 uskladnil, přičemž mu je žalovaný nevydal a tyto věci jsou dle tvrzení žalobce zničené nebo ztracené.

Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle , , (dále jen „ “), neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ).

S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu je třeba také konstatovat, že k přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena podmínka přípustnosti dovolání (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku podmínky přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

K námitce, že dovolatel nebyl řádně poučen odvolacím soudem ve smyslu , dovolatel nevymezil přípustnost dovolání (již z tohoto důvodu ji nemůže dovolací soud projednat). Navíc tato námitka nepředstavuje žádnou právní otázku, na které by bylo napadené rozhodnutí založeno, ale jde o námitku vady řízení, k níž však lze podle v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , a ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ), což není tento případ.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, takže o náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne tento soud v souvislosti s konečným rozhodnutím ve věci samé ( a ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2021

JUDr. Robert Waltr předseda senátu