Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 90/2020-P-12-31

KSOS 36 INS XY29 NSČR 90/2020-P-12-31

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o účasti na insolvenčním řízení, o dovolání České republiky – Ministerstva spravedlnosti, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2020, č. j. XY, 3 VSOL XY, takto:Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2020, č. j. XY, 3 VSOL XY, se mění takto:Odvolání České republiky – Ministerstva spravedlnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2019, č. j. XY, se odmítá.

Odůvodnění:

2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dospěl k následujícím závěrům:

3. Návrh na vstup do řízení podle ustanovení může podat toliko přihlášený věřitel. V projednávané věci podal dne 8. října 2018 (P12-5) návrh navrhovatel, tedy nikoli přihlášený věřitel.

4. Navrhovatel není oprávněn podat návrh na vstup do řízení ani podle ustanovení , neboť není spoludlužníkem, ručitelem, či jinou osobou, která svým majetkem zajišťuje pohledávku věřitele K za dlužníkem.

5. Účast věřitele K v insolvenčním řízení byla pravomocně ukončena usnesením insolvenčního soudu ze dne 23. května 2018, č. j. XY, tudíž zde není „probíhající řízení o pohledávce“, do něhož by bylo možné vstoupit.

6. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. února 2020, č. j. XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , , , , a , z ustanovení , , , , a , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), z ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, z ustanovení , (dále též jen „ “) a z ustanovení a , , a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům:

8. Věřitel K přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku č. 12 ve výši jistiny 190 346,72 Kč z titulu „nevyplaceného výtěžku exekuce prodejem nemovitých věcí“ vedené dlužníkem coby soudním exekutorem pod sp. zn. 068 EX 01831/11.

9. Věřitel K „uplatnil náhradu škody“ vůči navrhovateli a dne 18. dubna 2018 obdržel od navrhovatele „škodu“ ve výši 190 346,72 Kč, vzal poté přihlášku pohledávky zpět a jeho účast v insolvenčním řízení byla ukončena usnesením insolvenčního soudu ze dne 23. května 2018, které nabylo právní moci 21. června 2018.

10. Osobami, které jsou samostatně legitimovány k podání návrhu na vstup do řízení podle ustanovení , jsou osoby, které svým majetkem zajišťují věřitelovu pohledávku za dlužníkem, osoby, které věřiteli odpovídají za splnění dluhu společně a nerozdílně s dlužníkem, anebo osoby, které ručí za plnění dluhu dlužníkem.

11. Odpovědnost státu za škodu, kterou způsobil soudní exekutor nesprávným úředním postupem při výkonu státní moci, a odpovědnost soudního exekutora za škodu, kterou způsobil nesprávným úředním postupem při výkonu státní moci, stojí nezávisle vedle sebe. Navrhovatel (stát) a dlužník (soudní exekutor) tudíž nejsou v postavení solidárních dlužníků. Navrhovatel rovněž není osobou, která ručí za splnění dluhu dlužníkem. Z žádného zákonného ustanovení přitom nelze dovodit, že stát svým majetkem zajišťuje pohledávku poškozeného. Navrhovatel tudíž není osobou samostatně legitimovanou k podání návrhu na vstup do řízení.

12. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu „dosud nebyla vyřešena a zároveň ji insolvenční soudy vykládají odlišně“. Dovolatel namítá (posuzováno podle obsahu dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel uvádí, že v jeho postavení ve vztahu k dlužníku dochází ke kombinaci znaků solidárního dlužníka a ručitele a je tudíž oprávněn k podání návrhu na vstup do řízení podle ustanovení . Znak solidarity spatřuje v tom, že věřitel K mohl zvolit, zda bude uplatňovat nárok na náhradu škody po státu (dovolateli) či po soudním exekutorovi (dlužníku), přičemž uplatnil-li nárok na náhradu škody po státu, vznikl státu regresní nárok ve smyslu ustanovení Znak ručitelství shledává v tom, že „při úspěšném uplatnění nároku vůči oběma odpovědným osobám zanikne plněním jedné z nich nárok vůči druhé v rozsahu poskytnutého plnění“.

14. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

15. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení jeho přípustnosti vypočtených v , neboť ohledně právní otázky dovolatelem předestřené se jedná o věc dovolacím soudem doposud neřešenou.

16. U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti k vadám uvedeným v , a b/ a (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

17. Odvolací soud věcně přezkoumal rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu navrhovatele ze dne 8. října 2018 na vstup do insolvenčního řízení namísto věřitele K.

18. V rozsudku ze dne 30. listopadu 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení je účastenství vymezeno v ustanovení . Samostatnou úpravu pak obsahuje i procesní nástupnictví v případě, kdy dochází k singulární sukcesi, a to v ustanovení . S ohledem na komplexní úpravu procesního nástupnictví je postup podle ustanovení v insolvenčním řízení vyloučen [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 109/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“)].

19. Ustanovení věty druhé části věty za středníkem pak legitimuje k podání návrhu na vstup do řízení ve smyslu ustanovení též osoby, které zjednodušeně řečeno tvrdí, že dosavadnímu věřiteli zaplatily dlužníkův dluh (nebo jeho část) a od kterých může věřitel požadovat plnění podle ustanovení a 2 . konkrétně v ustanovení a 2 vymezuje, že jde o:

[1] osoby, které svým majetkem zajišťují věřitelovu pohledávku za dlužníkem, nebo

[2] osoby, které věřiteli odpovídají za splnění dluhu společně a nerozdílně s dlužníkem, anebo

[3] osoby, které ručí za plnění dluhu dlužníkem,

a to vždy za předpokladu, že v průběhu insolvenčního řízení splnily (zcela nebo zčásti uspokojily) pohledávku přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda samy předtím přihlásily pohledávku z titulu takového (předpokládaného) plnění do insolvenčního řízení jako podmíněnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2018, sen. zn. ).

20. Tato pozitivně a výslovně formulovaná odchylka od režimu nastaveného ustanovením je dále doplněna (v , větě druhé části věty před středníkem in fine) formulací, podle které pro vstup těchto osob do řízení platí ( ) „přiměřeně“. Již v nálezu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 139/2002 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, Ústavní soud ozřejmil, že poukaz na „přiměřenou“ aplikaci příslušné právní normy, nedává soudu prostor pro libovůli v dotčeném směru, povinností soudu je v takovém případě právní normu, o jejíž přiměřenou použitelnost jde, aplikovat (nemůže vyloučit její užití).

21. Z ustanovení (ani z jiných ustanovení ) se nepodává, proč by pro osoby oprávněné k podání návrhu na vstup do řízení mělo být ustanovením věty druhé části věty za středníkem vyloučeno použití pravidel vyjádřených v ustanovení a 4 , včetně pravidla, podle kterého odvolání proti rozhodnutí o takovém návrhu sice není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán ( druhá věta ). Závěr, že pravidlo vyjádřené v ustanovení druhé větě se neuplatní pro rozhodnutí o návrhu osob, jejichž legitimaci zakládá ustanovení , nepodporuje ani jazykový výklad ustanovení . K tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

22. Uvádí-li , že proti rozhodnutí insolvenčního soudu není odvolání přípustné a odvolací soud v rozporu s uvedeným o odvolání navrhovatele (věcně) rozhodl, místo toho, aby je jako nepřípustné odmítl ( ), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu, aniž se mohl zabývat jeho věcnou (ne)správností, změnil a odvolání navrhovatele jako nepřípustné odmítl ( ).

23. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční soud bodem I. výroku usnesení ze dne 14. dubna 2021, č. j. XY, zrušil konkurs na majetek dlužníka, přičemž uvedený výrok nabyl právní moci dne 1. května 2021 a insolvenční řízení tak tímto dnem skončilo ( ). Na rozhodnutí o dovolání však skončení insolvenčního řízení nemá vliv.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2021

Mgr. Milan Polášek předseda senátu