Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1763/2021

30 Cdo 1763/2021-205

USNESENÍ

M. M.

advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 5 326 860 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2020, č. j. -180, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2020, č. j. -171, kterým bylo zastaveno řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. -153, pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání, a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Otázka, zda dovolatel splnil řádně svoji poplatkovou povinnost, jestliže soudní poplatek (za dovolání) uhradil na výzvu soudu ve stanovené lhůtě, avšak z důvodu jeho pochybení (kdy v příkazu k bezhotovostní úhradě soudního poplatku místo správného čísla účtu soudu 3703-623021/0710 uvedl nesprávně 3703623021/0710) nebyla platba na účet soudu ve stanovené lhůtě připsána, a soud prvního stupně proto (dovolací) řízení podle , o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ZoSP“), zastavil, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť otázka, jaké důsledky budí skutečnost, že soudní poplatek za žalobu (odvolání, dovolání) není v soudem dodatečně stanovené lhůtě připsán na účet soudu, byla již v judikatuře dovolacího soudu vyřešena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. , a další rozhodnutí v tomto usnesení identifikovaná) a odvolací soud se v dovoláním napadeném rozhodnutí od této judikatury neodchýlil, jestliže dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, zastavil-li dovolací řízení za situace, kdy nejprve vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání na řádně specifikovaný účet soudu ve lhůtě 15 dní od doručení usnesení s poučením o následcích neuposlechnutí výzvy, tato výzva byla doručena advokátovi žalobce dne 8. 9. 2020 a žalobce zaplatil soudní poplatek až dne 13. 10. 2020. K tomu je třeba doplnit, že ústavní konformitou ustanovení § 9 odst. 1, věty třetí ZoSP se za obdobných skutkových okolností jako v posuzovaném případě zabýval i Ústavní soud ve svém plenárním nálezu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. (publikovaném pod č. 193/2021 Sb.), přičemž důvod ke zrušení tohoto ustanovení neshledal a skutkově obdobnému případu nepřiznal ústavněprávní rozměr (viz též obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nemůže ve smyslu založit ani otázka, zda je výzva k zaplacení soudního poplatku za dovolání usnesením, kterým soud vyzývá k doplnění podání, „k jehož předložení je oprávněn pouze předseda senátu a nikoliv jiný pracovník soudu“, neboť na posouzení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, resp. odvolací soud se touto otázkou v napadeném usnesení nezabýval. Tvrzení, že usnesení, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, bylo vydáno asistentkou soudce, nikoliv předsedou senátu, je tvrzením, které žalobce uplatnil v rozporu s až v dovolacím řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu