Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0A07AD4F9707C2CBC12587AA001EE529.html
HTML · 13.94 KB
No categories available
26 Cdo 1676/2021
26 Cdo 1676/2021-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci navrhovatelky M. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Lidicích, Josefa Stříbrného 57, za účasti Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY,zastoupeného JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 91/2014 , o dovolání účastníka řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2021, č. j. 6 Cmo 162/2018 -159, takto:
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 12. 2. 2018, č. j. 35 Cm 91/2014 -108, zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků jednotek domu XY (dále jen „Společenství“), konaného dne 1. 10. 2014, kterým bylo schváleno uzavření nájemních smluv s účinností od 15. 10. 2014 mezi Společenstvím jako pronajímatelem a E. P. a M. B. jako nájemci, jejichž předmětem byl „nájem společných prostor za č. p. XY, k. ú. XY, dle návrhu, který byl členům Společenství předán k jednání shromáždění vlastníků dne 27. 9. 2014“ (výrok I.), zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 3. 2021, č. j. 6 Cmo 162/2018 -159, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že prohlásil usnesení shromáždění Společenství ze dne 1. 10. 2014 za neplatné (výrok I.), a zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud vycházel z ustanovení § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“), shledal na straně navrhovatelky existenci důležitého důvodu odůvodňujícího podání návrhu soudu na určení neplatnosti usnesení, neboť dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje do podstaty předmětu navrhovatelčina spoluvlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Konstatoval, že § 1175 odst. 1 o. z. promítnutý do stanov Společenství zajišťuje každému vlastníkovi jednotky právo svobodně spravovat a užívat společné části a neztěžovat jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv a zajišťuje neměnnost společných částí domu v souladu se zákonem a stanovami Společenství. Proto považoval požadavek navrhovatelky na zachování možnosti užívání společných částí domu proti požadavku dvou zájemců o nájemní vztah a výlučné užívání předmětných společných prostor za účelem faktického rozšíření jejich jednotek ve stísněných podmínkách domu za oprávněný.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo Společenství dovolání, jehož přípustnost opřelo o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání (rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014 ) a zpochybnil právní posouzení jen k otázce výkladu důležitého důvodu podle § 1209 odst. 1 o. z.
Dovolací soud souhlasí s dovolatelem ohledně závěru usnesení Nejvyššího soudu, na které poukázal, že při posuzování institutu určení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním Společenství je nutné vykládat jej restriktivně a uplatnit jej pouze ve zcela odůvodnitelných a výjimečných případech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014 ). Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 , nebo ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1241/2019 ).
Odvolací soud otázku výkladu existence důležitého důvodu posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jestliže dospěl k závěru, že časově neomezený nájem společných prostor (v dané věci představující fakticky připojení společných prostor k jednotkám nájemců na úkor ostatních vlastníků jednotek) zasahuje do podstaty vlastnictví navrhovatelky jako vlastnice jednotky z hlediska účelu jeho využití. Dovolací soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 10. 2021
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu