Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2450/2020

33 Cdo 2450/2020-550

USNESENÍ

Z. V.

, bytem XY, a

D. T.

, bytem XY, zastoupených JUDr. Ivanou Tothovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, V středu 152/9, proti žalovanému

T. C.

, bytem XY, zastoupenému prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 24, o zaplacení 230.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň Z. V. a D. T. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. -515, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.520,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám prof. JUDr. Martina Kopeckého, CSc., advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. -416, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 5. 2019, č. j. -456, uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyním a dalším tehdejším žalobcům R. P., bytem XY, P. J., nar. XY, bytem XY, P. J., nar. XY, bytem XY, R. J., bytem XY, D. H., bytem XY, M. S., bytem XY, J. S., bytem XY, O. V. a Z. V., oběma bytem XY, a A. Č., bytem XY, všem k ruce společné a nerozdílné, částku 230.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % od 15. 1. 2001 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. -515, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vycházel mimo jiné ze zjištění, že žalobci, resp. původní žalobci (na straně žalobců došlo v průběhu řízení ke změnám v důsledku změn majetkových poměrů v domě XY /dále jako „předmětný bytový dům“/) s žalovaným uzavřeli dne 3. 5. 1998 smlouvu o výstavbě, na jejímž základě se žalovaný zavázal, že v předmětném bytovém domě vybuduje do 25. 2. 1999 bytovou jednotku v souladu se stavebním povolením a podle schválené projektové dokumentace. Bytová jednotka nebyla postavena v půdorysu, který byl schválen ve stavebním řízení, protože do něho zasahovala (posunutou příčkou) sousední bytová jednotka tehdejších manželů O. a Z. V.; tato příčka přitom byla postavena v době, kdy žalovaný teprve začínal stavět předmětnou bytovou jednotku a měl tudíž ke stavbě vymezen prostor určený sousední vestavbou. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. se žalovaný v pozici žalobce domáhal vůči manželům V. v pozici žalovaných odstranění nesprávně umístěné příčky, V. potvrdili, že příčkou zasáhli do prostoru bytu, který zhotovuje žalovaný (za existenci této příčky přijali de facto zodpovědnost), a řízení skončilo smírem. Odvolací soud vzal za prokázané, že žalovaný (zhotovitel) dokončil práce k 18. 12. 1998 a dílo předal objednatelům „bez závad“. Pojem ukončení díla byl vydefinován v čl. H odst. 2 a 3 smlouvy jako „ukončení všech stavebních prací“ a neobsahoval závazek žalovaného zajistit kolaudaci zhotovené bytové jednotky. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný postavil bytovou jednotku, která byla předmětem smlouvy, v rozporu se schválenou projektovou dokumentací proto, že neměl na její umístění žádný vliv, všechny stavební práce na předmětné jednotce včas dokončil a nárok žalobců na smluvní pokutu z titulu prodlení s dokončením výstavby proto neshledal oprávněným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, konkrétně „kdy lze považovat povinnost stavebníka ze smlouvy o výstavbě vystavět novou bytovou jednotku v domě za řádně splněnou“ a zda „lze výstavbu bytové jednotky považovat za dokončenou, pokud výsledek stavebních prací neodpovídá projektové dokumentaci a stavebnímu povolení, když bytová jednotka byla ve smlouvě o výstavbě, která stavebníka opravňuje k výstavbě bytové jednotky, specifikována prostřednictvím odsouhlasené projektové dokumentace a stavebního povolení“. Pro jejich posouzení považují za rozhodné, že žalovaný stavěl od začátku jinou bytovou jednotku, než byla schválena ve stavebním řízení, a nemohl tudíž logicky vzato předmět díla nikdy dokončit. Prosazují, že o ukončení stavebních prací (zhotovení bytové jednotky) lze hovořit, je-li jejich výsledkem bytová jednotka, na které se smluvní strany ve smlouvě dohodly. Závěr o ukončení všech stavebních prací lze tedy učinit až po té, kdy bude bytová jednotka odpovídat smlouvě o výstavbě, projektové dokumentaci a stavebnímu povolení. Smlouvu o výstavbě nelze (s ohledem na komplexnost předmětu výstavby – dokončení tam specifikované bytové jednotky způsobilé k užívání) posuzovat stejně jako smlouvu o dílo.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyň jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl. Má za to, že žalobkyně v dovolání neuplatnily způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a zpochybňují toliko skutková zjištění odvolacího soudu, případně vytýkají vady řízení. Zdůraznil, že odvolací soud konstatoval, že důvodem, pro který bylo dílo zhotoveno v rozporu s dokumentací, byl způsob, jakým byla postavena sousední jednotka žalobců O. a Z. V., přičemž jejich pochybení vyplynulo ze smíru v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. .

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud nepochybil, posoudil-li smlouvu o výstavbě podle , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a podpůrně podle ustanovení o smlouvě o dílo upravené , (oba zákony byly zrušeny , , ve znění účinném od 1. 1. 2014); uvedené ostatně vyplývá již z zákona o vlastnictví bytů. Žalobkyně se mýlí, domnívají-li se, že bylo úmyslem zákonodárce ustanovit zákonem o vlastnictví bytů zvláštní typ smlouvy o dílo řídící se pravidly odlišnými od , jehož režimu podléhalo zcela standardně zhotovení jakýchkoliv staveb, které nebyly bytovými jednotkami (stejně jako bytových jednotek).

Obě k dovolacímu přezkumu vytýčené otázky dovolatelky staví na vlastní skutkové verzi ohledně dokončení díla, resp. toho, jak si účastníci smluvně vymezili okamžik dokončení díla, a oproti odvolacímu soudu prosazují, že žalovaný dílo nedokončil. Odvolací soud však vzal za prokázané, že okamžik dokončení díla byl účastníky vymezen (definován) přímo ve smlouvě o výstavbě, konkrétně v čl. H odst. 2 a 3 jako „ukončení všech stavebních prací“. V této souvislosti je třeba připomenou, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu obč. zák. (nyní , , ), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Odvolací soud skutkově uzavřel, že žalovaný předmětnou bytovou jednotku postavil (tedy všechny stavební práce dokončil) a objednatelům ji včas (tj. ve sjednané lhůtě) předal. Teprve následně v kolaudačním řízení vyšlo najevo, že zhotovená bytová jednotka nebude zkolaudována, neboť do jejího půdorysu vymezeného projektovou dokumentací zasahuje příčkou již dříve zhotovená sousední bytová jednotka, na jejíž umístění neměl žalovaný žádný vliv. Na podkladě těchto zjištění pak dospěl k právnímu závěru, že objednatelům nevznikl nárok na smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení zhotovitele s dokončením díla. Oproti tomu žalobkyně nespojují okamžik dokončení díla s „ukončením všech stavebních prací“, jak bylo nasmlouváno, nýbrž prosazují, že smluvní definice ukončení díla obsahovala závazek žalovaného předat bytovou jednotku způsobilou ke kolaudaci a má-li být bytová jednotka dokončena, musí zcela odpovídat schválené projektové dokumentaci. Snaha žalobkyň změnit účastníky sjednaný termín dokončení díla odporuje v řízení učiněným skutkovým zjištěním. Vzhledem k tomu, že podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr (tj. že objednatelům nevznikl nárok na smluvní pokutu z titulu prodlení s dokončením díla), je evidentní, že dovolatelkami užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje. Řečeno jinak, není zpochybněním právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud ( a contrario). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit. Nadto žalobkyně ztotožňují problematiku dokončení výstavby s problematikou vad dokončeného díla a uplatňování nároků z titulu vad díla. Nic jim přitom nebránilo domáhat se odstranění vady díla, případně slevy z ceny díla, tedy uplatnit právo z odpovědnosti za vady díla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. , ). Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný v době zahájení stavby věděl, že předmětná bytová jednotka nemůže být vystavěna podle schválené projektové dokumentace, nelze soudům vytýkat, že nezvažovaly, zda žalovaný jako zhotovitel neporušil svoji povinnost upozornit objednatele na nemožnost provedení díla v souladu se smlouvou ( obč. zák.).

Vytýkají-li dovolatelky odvolacímu soudu, že pochybil při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti a namítají-li (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soud ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. ), že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, přehlížejí, že k vadám uvedeným v , , b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen - za zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné ( ).

Žalobkyně sice v dovolání výslovně uvádějí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, proti nákladovým výrokům však v dovolání žádné konkrétní výhrady neuplatnily; ostatně dovolání proti nákladovým výrokům není podle přípustné.

Protože dovolatelky nepředložily k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 22. 9. 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu