Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1515/2021

33 Cdo 1515/2021-243

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

BSpb finance, s. r. o.

,

se sídlem v Příbrami, Žižkova 708, identifikační číslo osoby 074 42 483, zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti žalovanému

D. L.,

bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Prihodou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1605/66, o zaplacení 1.500.000 Kč s příslušenstvím, a o smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. -211, t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. -211, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 7. 2019, č. j. -104, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 7. 2019, č. j. -104, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 1.500.000 Kč se 4% úrokem ročně z této částky od 1. 9. 2017 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 98.100 Kč; současně rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, č. j. -211, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že P. P. jako věřitel (dále jen „věřitel“) uzavřel dne 1. 11. 2012 s žalovaným a jeho bývalou manželkou J. S. jako dlužníky (dále jen „dlužníci“) smlouvu o půjčce, na základě které jim poskytl 3.000.000 Kč. Dlužníci se zavázali půjčku věřiteli společně a nerozdílně vrátit do 31. 8. 2017 spolu se sjednaným úrokem ve výši 4 %; pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu 0,03 % denně z dlužné částky. Závazek dlužníků byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice. Dne 11. 5. 2017 žalovaný věřiteli vrátil část dluhu ve výši 1.500.000 Kč a uhradil mu příslušenství přirostlé ke dni splatnosti dluhu (tj. do 31. 8. 2017); zbytek dluhu ve výši 1.500.000 Kč s úrokem 4 % p.a. z této částky uhrazen nebyl. Po splatnosti dluhu dne 9. 11. 2017 věřitel postoupil pohledávku za dlužníky z titulu nesplacené půjčky obchodní společnosti A., jejíž jedinou společnicí a jednatelkou je J. S. (dlužnice), za úplatu ve výši 1.532.000 Kč. Po postoupení pohledávky došlo k výmazu zástavního práva k nemovitostem dlužnice. Proti rozsudku, jímž soud prvního stupně žalobu zamítl, podala A. (tehdejší žalobkyně) odvolání a v průběhu odvolacího řízení, konkrétně dne 5. 8. 2020, postoupila pohledávku za dlužníky současnéžalobkyni BSpb finance, s. r. o. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) poměřoval vztah ze smlouvy o půjčce ustanovením , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a ve shodě se soudem prvního stupně posoudil smlouvy o postoupení pohledávky podle , (dále jen „o. z.“). Přisvědčil soudu prvního stupně, že k postoupení pohledávky na původní žalobkyni A. došlo účelově, s úmyslem zneužít právní úpravu ( o. z.), resp. s cílem zvýhodnit solidární dlužnici a poškodit žalovaného; takové jednání - obcházení smyslu institutu postoupení pohledávky - nepožívá právní ochrany (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. ). Považoval přitom za nerozhodné, kdo s půjčeným penězi skutečně disponoval a na co byly použity, neboť majetkové vztahy dlužníků, kteří byli k vrácení půjčky zavázáni společně a nerozdílně, budou vypořádány v rámci vypořádání společného jmění manželů. Naopak akcentoval, že solidární dlužnice J. S. věřiteli prostřednictvím své obchodní společnosti A. (původní žalobkyně) zaplatila 1.532.000 Kč (tj. částku odpovídající polovině jistiny dluhu z půjčky včetně příslušenství) jako úplatu za postoupenou pohledávku, namísto, aby plnila podle smlouvy o půjčce uzavřené dne 1. 11. 2012, přičemž smyslem tohoto postupu bylo úplatným postoupením pohledávky získat možnost vymáhat i zbytek dluhu z půjčky včetně příslušenství a smluvní pokuty po žalovaném, který v té době již polovinu dluhu z půjčky včetně příslušenství jako spoludlužník věřiteli uhradil. Dalším úplatným postoupením pohledávky podle a násl. o. z. z původní žalobkyně A. na nynější žalobkyni se skutková a právní situace nezměnila; s postoupenou pohledávkou přechází všechna práva s ní spojená ( o. z.) a ten, kdo vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, který je tu v době jeho vstupu do řízení ( ). I tak odvolací soud dovodil, že k postoupení pohledávky na nynější žalobkyni došlo účelově s úmyslem zneužít právo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že právní otázku zjevného zneužití práva (otázku aplikace § 8 o. z.) řešil odvolací soud v rozporu ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně např. s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. , a ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. . Úvahy odvolacího soudu v tomto směru považuje za nepřiměřené. Za dosud dovolacím soudem neřešenou pak dovolatelka má právní otázku, zda ji lze odepřít právo s poukazem na ustanovení § 8 o. z., ač je již jen právní nástupkyní věřitele a nemá k dlužníkům, ani k subjektu, který jí postoupil pohledávku, žádný vztah.

Žalovaný se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Je přesvědčen, že postoupení pohledávky nynější žalobkyni bylo pouze další snahou o účelové zneužití práva s úmyslem zastřít sledovaný záměr a ztížit jeho postavení jako solidárně odpovědného dlužníka.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně přípustným, protože odvolací soud zjištěný skutkový stav věci poměřoval nesprávnou právní normou, resp. odchýlil se od judikatury Nejvyššího soudu v otázce aplikace přechodných ustanovení zákona , , v situaci, kdy smlouvy o postoupení pohledávky vzniklé před 31. 12. 2013 (tj. za účinností , , ve znění do 31. 12. 2013) byly uzavřeny po 1. 1. 2014, tj. již za účinnosti , .

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

Se zřetelem ke znění o. z. je nutno mít za to – při respektování principu zpětné neúčinnosti v oblasti závazkových právních poměrů (vztahů) – že dosavadními předpisy se řídí vznik, změna i zánik právních vztahů (poměrů), tzn. zejména otázka výkladu a platnosti právních úkonů, změn jejich subjektů či obsahu závazků. Obdobný závěr přijala soudní praxe v souvislosti s výkladem přechodného ustanovení , obchodního zákoníku, účinného od 1. 1. 1992, jímž byla vyloučena zpětná účinnost pravidel obchodního zákoníku na vztahy, které byly upraveny převážně v dřívějším zákoně č. , hospodářském zákoníku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. ).

Smlouvou o postoupení pohledávky nedochází k jiné změně závazku, než jen ke změně v osobě věřitele, tzn., že do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by se měnil obsah závazku; nový věřitel nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu případnému soudnímu uplatnění (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. ).

V nyní souzené věci je postupovanou pohledávkou závazek ze smlouvy o půjčce poskytnuté žalovanému a J. S. (tehdejší manželce žalovaného) dne 1. 11. 2012, tj. za účinnosti Smlouvy o postoupení pohledávky, jež byly uzavřeny 9. 11. 2017 a 5. 8. 2020, se proto řídí ustanoveními , ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to včetně otázky jejich případné neplatnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy, příp. otázky poměřování výkonu práva korektivem dobrých mravů.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení o. z., posoudil věc podle právní normy, která na skutkový stav nedopadá, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle byl již z tohoto důvodu uplatněn opodstatněně. Nejvyššímu soudu nezbylo než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a jelikož platí důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( a 2 ).

Dalšími dovolacími námitkami se pro nadbytečnost nezabýval. Jen pro úplnost připomíná, že otázka, zda lze žalobci odepřít právo s poukazem na § 8 o. z. (v kontextu obč. zák. § 3 odst. 1) přesto, že je jen právní nástupkyní věřitele, kterou dovolatelka otevřela k dovolacímu přezkumu, není otázkou dosud neřešenou (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. ). Procesně právní úprava procesního nástupnictví podle jasně stanoví, že ten, kdo nastupuje do řízení namísto dosavadního účastníka řízení ve smyslu musí přijmout stav řízení, jaký je tu v době jeho nástupu do řízení ( ve spojení s ). Znamená to mimo jiné, že všechny účinky (hmotněprávní a procesní) spojené se zahájením řízení mezi původními účastníky řízení zůstávají i po nástupu procesního nástupce do řízení zachovány, že procesní nástupce je vázán všemi procesními a hmotněprávními úkony, které v řízení učinil jeho procesní předchůdce, a že náklady vzniklé za řízení jeho předchůdci patří k nákladům řízení procesního nástupce (DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 716.).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí ( věta první ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu