Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1535/2021

26 Cdo 1535/2021-316

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ J. G., bytem XY, b/ Š. G., bytem, c/ A. G., bytem jako žalobce b/, d/ P. P., bytem XY, e/ M. P., bytem jako žalobce d/, a f/ K. P. J., bytem XY, zastoupených Mgr. Lukášem Juráskem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 58/32, proti žalovanému P. R. L., bytem XY zastoupenému Mgr. Markem Kovandou, advokátem se sídlem Praha 2, Malá Štěpánská 1932/3, o vyklizení bytu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. dubna 2019, č. j. -46, ve znění usnesení ze dne 22. května 2019, č. j. -57, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2019, č. j. -81, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2020, č. j. -260, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.075,- Kč k rukám Mgr. Lukáše Juráska, advokáta se sídlem Praha 1, Národní 58/32, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 15. listopadu 2019, č. j. -109, ve znění usnesení ze dne 12. prosince 2019, č. j. -118, a ze dne 3. února 2020, č. j. -160, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti shora uvedenému usnesení o schválení smíru, ve spojení s usnesením odvolacího soudu (výrok I.), zamítl návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti týchž rozhodnutí (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 16. září 2020, č. j. -260, potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.), o odměně tlumočníka (výrok III.) a o nákladech tlumočení (výrok IV.).

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v zamítavých výrocích I. a II., k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení z 31. března 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 107/1998 časopisu Soudní judikatura, či z 31. října 2017, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 27. února 2018, sp. zn. ) vyložil, že tvrzení, že osoba s právní subjektivitou neměla být účastníkem řízení, není způsobilé založit zmatečnostní vadu podle V usnesení z 31. srpna 2020, sen. zn. , uveřejněném pod č. 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 24. listopadu 2020, sp. zn. ), pak zaujal rovněž názor, že tvrzení toho, kdo podává žalobu pro zmatečnost, že procesní způsobilost neměl nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen jiný účastník řízení, nevystihuje z obsahového hlediska zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení

S přihlédnutím k řečenému lze konstatovat, že důvody zdůrazňované v dovolání, o něž se opírala dovolatelova žaloba pro zmatečnost (tj. nesprávný způsob rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví po původním žalobci b/ V. G. a „vadné“ zastoupení žalobců b/ a c/), mají charakter právě těch tvrzení, jichž se týká citovaná judikatura Nejvyššího soudu. Jinými slovy řečeno, v projednávané věci uplatnil dovolatel v žalobě pro zmatečnost tvrzení, která nevystihují ani zmatečnostní vadu podle a ani zmatečnostní vadu podle Dožadoval-li se proto v dovolání aplikace citovaných ustanovení, učinil tak neopodstatněně (neboť zde evidentně nešlo o nesprávnou aplikaci ustanovení /správně zřejmě ustanovení /, na něž v dovolání rovněž poukázal). Lze tedy uzavřít, že nepokládal-li odvolací soud dovolatelovu žalobu pro zmatečnost za žalobu podanou z důvodů uvedených v ustanoveních a c/ , neodchýlil se od ustálené judikatury dovolacího soudu; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Vzhledem k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek zbývá dodat, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovolání podává proti výrokům I. a II. napadeného usnesení, tedy jakoby i proti jeho nákladovým výrokům (vyjma výroku IV.). Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti uvedeným výrokům dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nim postrádá jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné ( ).

Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 15. 9. 2021

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu