Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4031/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Romana Vytejčka, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2014 č. j. -73, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 23. prosince 2014, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2014 č. j. -73 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na nezávislého soudce podle d (dále jen " "), právo na rovnost osob podle y a právo na náhradu škody způsobené vadným výkonem veřejné moci podle y. Dále stěžovatel navrhoval, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

2. Stěžovatel dne 29. listopadu 2012 uplatnil u žalované ČR - Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v trestním řízení proti němu vedeném a pravomocně skončeném. Protože mu nebylo ničeho zaplaceno, podal dne 10. června 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu na zaplacení 19 050 Kč s přísl. Soud prvního stupně žalobě co do částky 19 050 Kč vyhověl, zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky 19 050 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním, a to výrok I. v rozsahu, kterým byl zamítnut úrok z prodlení a výrok II. o nákladech řízení.

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozsudkem napadeným ústavní stížností, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části výroku I. co do lhůty k plnění, v zamítavé části výroku I. a ve výroku o nákladech řízení II. potvrdil (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že ačkoliv byl úspěšným uplatňovatelem práva u soudu, jeho úspěch byl penalizován v podobě zkrácení nároku o část příslušenství v podobě úroků a celých nákladů řízení. Stěžovatel má za to, že obecné soudy měly jeho návrhu vyhovět v celém rozsahu. Na podporu svých tvrzení odkázal na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

.

5. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [ , písm. d) y].

7. Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele, neshledal. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se celou věcí řádně zabýval, rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval, a své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Posuzovaná ústavní stížnost je polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu a stěžovatel nepřípustně očekává, že napadené rozhodnutí Ústavní soud podrobí dalšímu - v podstatě instančnímu přezkumu. Odvolací soud pak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaná neměla podmínky pro mimosoudní výplatu částky 19 050 Kč v zákonné šestiměsíční lhůtě, protože stěžovatel nepředložil, že mu škoda v tvrzené výši a důvodu vznikla. Odvolací soud se současně zcela ztotožnil s důvody aplikace ustanovení uvedeným soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku.

8. Lze uzavřít, že Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, v posuzované věci nezjistil. Stěžovateli se tak nezdařilo doložit porušení namítaných základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

9. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

10. Pokud se týká návrhu stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, Ústavní soud konstatuje, že podmínky pro postup podle i s ohledem na výsledek samotného řízení o této ústavní stížnosti splněny nejsou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2015

Ludvík David v. r.

předseda senátu