Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 701/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Charvátova 11, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 2. 2010, č. j. -40, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení, spojené s návrhem na zrušení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalované Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem Vyšehradská 16. Praha 2, o zaplacení částky ve výši 4 284,- Kč s úrokem z prodlení od 17. 7. 2009 do zaplacení.. Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu byla porušena jeho práva na rovnost subjektů, na zákaz diskriminace, na nerušené užívaní vlastnického práva a na právní pomoc, garantovaná ., , a d.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl obviněn ze spáchání trestného činu. Trestní řízení však bylo zastaveno usnesením státního zástupce. Po skončení trestního řízení podal stěžovatel žádost o náhradu škody způsobené nedůvodným trestním stíháním u Ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti žádosti o náhradu škody v části týkající se nároku stěžovatele na náhradu škody - nákladů na právní zastoupení zcela vyhovělo a stěžovateli vyplatilo částku ve výši 6 426,- Kč. Stěžovatel v rámci žádosti o náhradu škody uplatnil také nárok na zaplacení škody způsobené mu tím, že se v řízení o náhradě škody nechal právně zastoupit advokátem, a to ve výši 4 284,- Kč za dva úkony právní služby. Stěžovatel uvádí, že tento nárok uplatnil i přes "explicitní vyloučení takového nároku " Vzhledem k tomu, že Ministerstvo spravedlnosti tuto částku odmítlo zaplatit, stěžovatel podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 2, kterou se domáhal zaplacení uvedené částky. Obvodní soud pro Prahu 2 však tuto žalobu zamítl.

Stěžovatel uvádí, že ustanovení (které zní: Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu), je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, neboť jím má být porušena rovnost subjektů práva. Stejně tak má být dané ustanovení diskriminační, "neboť stát, ačkoliv by měl jít sám v popředí dodržování zákonů, tímto ustanovením pasuje sám sebe do výlučné a v právním systému ČR nevídané, privilegované role, která jej zvýhodňuje a staví nad ostatní subjekty v rámci civilních vztahů." Stěžovatel má dále za to, že "stát se nemůže zbavit své povinnosti k plné náhradě škody, a to ani zákonnou normou."

K právu na nerušené užívání vlastnického práva stěžovatel uvádí, že "ustanovením je zasahováno i do práva vlastnického, neboť zcela jednoznačně staví odpovědnost České republiky mimo princip prevence škod podle ."

V neposlední řadě stěžovatel uvádí, že "z ustanovení zcela evidentně vyplývá, že stát si je vědom toho, že předběžným projednáním nároku vzniká škoda (náklady). Stát si je vědom, že svou pasivitou při odškodňování působí poškozenému škodu, a to ve ztrátě času vynakládaného na uplatnění nároku a popř. i jiných nákladů s tím spojených, např. nákladů na právní zastoupení. Zcela evidentní je příčinná souvislost mezi náklady a jednáním státu při odškodňování, který se pasuje do role vyčkávajícího subjektu, který nečiní ničeho sám, aby způsobenou škodu nahradil a plně nechává tuto činnost na poškozeném."

S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil a stejně tak aby zrušil ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Relevantní znění příslušných ustanovení d, jejichž porušení stěžovatel namítá, jsou následující:

Čl. 1 d:

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Čl. 3 odst. 1 d:

Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Čl. 11 odst. 1 d:

Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Čl. 37 odst. 2 d:

Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

II.

Z předloženého rozsudku obecného soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se žalobou ze dne 22. 10. 2009 domáhal zaplacení uvedené částky s tím, že uzavřel smlouvu o poskytování právní pomoci s advokátem Mgr. Janem Boučkem, a to za účelem uplatňování nároku na náhradu škody způsobené trestním řízením. Stěžovatel a jeho zástupce se dohodli, že cena za poskytnuté právní služby bude stanovena ve výši mimosmluvní odměny advokáta podle Právní zástupce stěžovatele pak dne 16. 7. 2009 v rámci svého mandátu u žalovaného uplatnil nárok na náhradu škody podle Stěžovatel již dne 15. 7. 2009 uhradil svému zástupci sjednanou odměnu ve výši 4 284,- Kč, kdy se domníval, že žalovaná odpovídá za škodu, která byla způsobena orgány činnými v trestním řízení, a to i v situaci, kdy stěžovatel jako osoba neznalá práva byl nucen obrátit se na advokáta. Stěžovatel v průběhu řízení před obecným soudem dokonce navrhl, aby soud přerušil řízení a podal návrh na zrušení

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 2. 2010, č. j. -40, byla žaloba stěžovatele zamítnuta. Obecný soud v odůvodnění uvádí, že dle ustanovení

stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

III.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatele na zrušení napadeného rozsudku je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.

Ústavní soud neshledal opodstatněným tvrzení stěžovatele o porušení d, neboť v dané věci k porušení práva na právní pomoc zjevně nedošlo. Stejně tak nedošlo ani k zásahu do práv garantovaných ,

a d, neboť vlastnické právo stěžovatele, ani jeho právo na rovnost subjektů a zákaz diskriminace nebyly dotčeny.

Obecný soud své rozhodnutí řádně a správně odůvodnil na základě ustanovení

, tedy že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

K ustanovení § 31 odst. 4 Ústavní soud dodává, že není ani diskriminační povahy, ani nezakládá nerovnost mezi subjekty. Uplatnění nároku dle ustanovení § 14 zákona

č. u příslušného orgánu, není formální a nevyžaduje právní zastoupení. Stejně tak již před samotným sjednáním smluvního zastoupení měli jak stěžovatel, tak i jeho právní zástupce znát i případné následky, které z aplikace ustanovení vyplývají.

Ústavní soud dále připomíná, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stejný osud sdílí i návrh na zrušení ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2010

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu