Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
58A03CFA38943907C125878C001E3026.html
HTML · 13.18 KB
No categories available
23 Cdo 2047/2021
23 Cdo 2047/2021-433
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MPI TECH CZ s. r. o. se sídlem v Přerově, Převo I – Město, Lipnická 3454/5, PSČ 750 02, IČO 28562143, zastoupené Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově, Laškov 16/0, PSČ 798 57, proti žalované Credito servisní a inkasní CZ s. r. o. se sídlem v Praze 5, Smíchov, Karla Engliše 3201/6, PSČ 150 00, IČO 42865751, zastoupené Mgr. Ing. Janem Langrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 663/28, PSČ 150 00, o zaplacení částky 814 758 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 85/2016 , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 55 Co 387/2020 -397, takto:
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 3. 2020, č. j. 43 C 85/2016 -338, zastavil řízení o odvolání žalované a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích “), neboť žalovaná i přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě poplatek z odvolání nezaplatila. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 55 Co 387/2020 -397, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, když odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Odvolací soud poukázal na to, že z obsahu spisu plyne, že žalovaná nezaplatila soudní poplatek ani na výzvu soudu ve lhůtě jí určené. Žalovaná v odvolání tuto skutečnost nezpochybnila, pouze opětovně uvedla důvody, pro které nemohla včas svoji povinnost splnit. Odvolací soud ovšem poukázal na to, že těmito důvody se již zabýval soud prvního stupně v rozhodnutí o návrhu žalované o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku, konkrétně v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2020, č. j. 43 C 85/2016 -372, kterým byl návrh žalované zamítnut. Citované usnesení bylo k odvolání žalované potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 55 Co 326/2020 -386. Soud prvního stupně proto podle názoru odvolacího soudu postupoval správně, když odvolací řízení zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku.
Žalovaná napadla usnesení odvolacího soudu včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nespočívá na řešení otázky formulované dovolatelkou. K povinnosti dovolatelky formulovat právní otázku, na které napadené rozhodnutí závisí, viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013 , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013 .
Dovolatelka veškerou argumentaci v dovolání založila na tom, že soudy nesprávně posoudily otázku prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Na řešení této otázky ovšem napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, neboť odvolací soud se nyní zabýval pouze tím, zda soud prvního stupně postupoval správně, když odvolací řízení zastavil podle § 9 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Dovolatelkou předestřená argumentace k otázce prominutí zmeškání lhůty by byla relevantní v řízení o její žádosti o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku, které již ovšem bylo pravomocně skončeno (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2020, č. j. 43 C 85/2016 -372, kterým byl návrh žalované zamítnut, bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 55 Co 326/2020 -386).
Vzhledem k tomu, že dovolatelka neformulovala právní otázku, na které by záviselo napadené rozhodnutí, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněném v dovolání, a to v souladu se závěrem nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , podle něhož jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2021
JUDr. Kateřina Hornochovápředsedkyně senátu