Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 532/2021

27 Cdo 532/2021-276

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně V. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) J. S., narozenému XY, bytem XY, 2) F. K., narozenému XY, bytem XY, a 3) J. S., narozenému XY, všech zastoupených JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, o zaplacení 4.856.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020, č. j. -202, , takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.973,32 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.973,32 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.973,32 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 18. 12. 2019, č. j. -167, ve znění rozsudku ze dne 15. 1. 2020, č. j. -178, Krajský soud v Plzni zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 4.856.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradách nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 242.800 Kč.

[2] K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2020, č. j. -202, , rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), rozhodl o náhradách nákladů odvolacího řízení (druhý výrok) a uložil žalobkyni zaplatit „státu“ soudní poplatek za podané odvolání ve výši 242.800 Kč (třetí výrok).

[3] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Přípustnost dovolání podle nezakládá otázka, zda člen představenstva, který má určité odborné znalosti, schopnosti či dovednosti, je povinen je při výkonu funkce – v rámci svých možností – využívat. Dovolatelka při její formulaci přehlíží, že odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, podle něhož žalobkyni na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 16. 12. 2008 ve znění dodatku ze dne 20. 7. 2012 nebyly poskytovány odborné znalosti žalovaných, ale know-how a výrobní a obchodní znalosti právnických osob, jejichž členy orgánů žalovaní – v době poskytování plnění – byli (srov. odst. 19 napadeného rozsudku). Dovolatelka tak ve svém dovolání vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu a Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku založenou na vlastní skutkové verzi projednávané věci.

[5] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

[6] Ze stejného důvodu nečiní dovoláním přípustným ani v dovolání formulovaná otázka, zda v případě, že „s ohledem na jejich povinnost využívat odborné znalosti, schopnosti či dovednosti při výkonu funkce nejednali žalovaní v obhajitelném zájmu žalobkyně a nejednali tedy s péčí řádného a současně uzavřením smlouvy a úhradami úplaty za nepotřebné, příp. fiktivní, služby způsobili žalobkyni újmu“.

[7] Přípustnost dovolání neotevírají ani výtky dovolatelky týkající se určitosti v řízení prokázaných skutečností. Posuzováno podle obsahu jsou totiž tyto výhrady toliko polemikou (vyjádřením nesouhlasu) s hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů; to však – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

[8] Taktéž otázku důkazů, jež dovolatelka navrhovala a jež soudy neprovedly, vyřešily soudy nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou, když vyložily, proč (z jakých důvodů) tyto důkazy neprovedly; k tomu, že soud není povinen provést veškeré účastníkem navržené důkazy, vyloží-li důvody, proč jejich provedení není na místě, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. , nebo ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. .

[9] Nadto namítá-li dovolatelka, že neprovedení důkazů bylo v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , pomíjí, že – na rozdíl od právě uvedených věcí – nebyla její žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, ale na základě zjištěného skutkového stavu věci.

[10] K tomu, aby založily přípustnost dovolání, nejsou způsobilé ani dovolatelkou vytýkané vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a v nevypořádání se s jejími argumenty týkajícími se zjištěného skutkového stavu. V této souvislosti totiž dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené v (pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak lze uvést, že rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelností netrpí; srov. v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[12] Náklady řízení navrhovatelů sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby učiněný při zastupování tří osob (vyjádření navrhovatelů k dovolání ze dne 8. 2. 2021) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle , bodu 5 a advokátního tarifu 27.740 Kč a (jediné) náhrady paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. U každého z navrhovatelů Nejvyšší soud podle advokátního tarifu snížil mimosmluvní odměnu o 20 % na 22.192 Kč, neboť se jedná o společný úkon třech účastníků zastoupených týmž advokátem. Dále k odměně advokáta každého z navrhovatelů přičetl jednu třetinu náhrady paušálních výdajů ve výši 100 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 4.681,32 Kč. Dovolací soud tak přiznal k tíži dovolatelky každému z žalovaných částku 26.973,32 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 1. 9. 2021

JUDr. Filip Cileček předseda senátu