Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 945/2021

30 Cdo 945/2021-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Vít Bičáka, JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce M. T., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D.,advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o přiměřené zadostiučinění ve výši 77 083 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. -121, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 17. 12. 2018 domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 77 083 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené době v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 7. 2020, č. j. -101, rozhodl, že změna žaloby ze dne 9. 3. 2019, kterou se žalobce domáhal rozšíření žaloby o zákonné úroky z prodlení z částky 77 083 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, se připouští (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 77 083 Kč s příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a nákladech řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Na otázce způsobu stanovení výše zadostiučinění, jeho přiměřenosti a možnostech modifikace s ohledem na kritéria až e) , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), napadené rozhodnutí ve smyslu nestojí, neboť odvolací soud existenci nesprávného úředního postupu neshledal, a výší zadostiučinění se proto vůbec nezabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka složitosti taktéž nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť se při jejím řešení odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, pokud zohlednil procesní složitost posuzovaného řízení spočívající v četnosti a obsahu písemných podání, která byla doručována těsně před jednáním, soudem bylo rozhodováno o žádostech žalované o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, bylo nutné sledovat vývoj v dalších souběžných řízeních, tak aby ve stejných věcech bylo rozhodováno stejně. Vedle toho odvolací soud v rámci složitosti zohlednil i počet soudních instancí, které se na rozhodování uvedené věci podílely (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, , uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ani otázka týkající se významu řízení pro žalobce nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť ani zde se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, když zohlednil, že žalobce vedl vícero souvisejících řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. ).

Podle § 238 odst. 1 písm. h) není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu