Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2234/2021

20 Cdo 2234/2021-147

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D, v exekuční věci oprávněné C.M.B.E. LTD, se sídlem XY, registrační číslo XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova č. 22, proti povinné CENTROX s.r.o., se sídlem v Praze 1, Rybná č. 716/24, identifikační číslo osoby 04339347, pro 1 500 000 Kč s příslušenstvím, o podnětu oznamovatele A. R. ze dne 29. července 2020 na odklad exekuce a na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2021, č. j. -124, takto:

I. Dovolání oprávněné se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 3. srpna 2020, č. j. -87, zastavil exekuci vedenou na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. října 2018, č. j. -19 ve spojení s opravným pověřením ze dne 3. srpna 2020, č. j. - 87, dále exekuci odložil do doby nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a soudnímu exekutorovi JUDr. et Mgr. Jiřímu Leskovjanovi, LL.M., Exekutorský úřad Praha 4, se náhrada nákladů exekuce nepřiznává. Soud dospěl k závěru, že exekuční titul, jímž je v projednávané věci notářský zápis ze dne 4. června 2018, sp. zn. NZ 535/2018, N 527/2018, sepsaný JUDr. Vladimírou Ostrožlíkovou, notářkou ve Dvoře Králové nad Labem (dále též jen „notářský zápis“), není způsobilým exekučním titulem, protože obsahuje dohodu o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti, jenž za oprávněnou a povinnou sepsala jedna osoba a to V. Z., narozený dne XY, bytem XY, čímž došlo ke střetu zájmů, a notářský zápis tak není v souladu s ust. , , ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „ “, podle něhož zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. ledna 2021, č. j. -124, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že v daném případě byl prokázán střet zájmů, neboť za oprávněnou a za povinnou jednala jedna a táž osoba; jedná se tak o procesní úkony, které jsou od počátku neúčinné, a proto k nim nelze přihlížet. Odvolací soud dále konstatoval, že soud prvního stupně zcela správně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2017, sp. zn. , neboť střet zájmů se posuzuje podle norem procesního práva, nikoliv podle norem práva hmotného, jak nesprávně dovozuje oprávněný. Z uvedených důvodů odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že exekuci je třeba dle zastavit.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která již byla v rámci rozhodování dovolacího soudu řešena, avšak oprávněná má za to, že by tato otázka měla být posouzena jinak. Dovolatelka je přesvědčena, že notářský zápis není procesním úkonem, a tudíž na něj nelze aplikovat ustanovení . Při posuzování potenciální kolize zájmů mezi povinnou a jejím prokuristou proto nelze vycházet z ustanovení , nýbrž z ustanovení a násl. , o obchodních společnostech a družstvech (dále též jen „z. o. k.“), podle které dozví-li se člen voleného orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Jelikož nejvyšším orgánem povinné byla v době sepisu notářského zápisu jakožto jediný společník společnost C.M.B. C. LTD XY, zastupována ředitelem V. Z., je podle dovolatelky nepochybné, že byla splněna notifikační povinnost vyplývající z ustanovení z. o. k. Dovolatelka dále nesouhlasí se zaměňováním osoby V. Z. s oprávněnou, jelikož oprávněná je jakožto právnická osoba samostatným organizovaným útvarem s právní osobností a vlastními právy a povinnostmi. Z pouhého sepsání notářského zápisu za povinnou prokuristou, který byl v době podání exekučního návrhu rovněž ředitelem oprávněné, nelze dovozovat střet zájmů, obzvlášť za situace, kdy se v případě povinné a oprávněné jedná o vzájemně propojené osoby v přiznané koncernové struktuře. Napadené rozhodnutí je podle dovolatelky v rozporu s d, když formalistickou aplikací procesních ustanovení na hmotněprávní jednání byla fakticky vyloučena možnost propojených společností domáhat se soudně či v rámci výkonu rozhodnutí vzájemných práv a povinností. Dovolatelka závěrem navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a dále, aby dovolací soud právní moc napadeného rozhodnutí odložil, protože neboť na majetek povinné je vedena řada dalších exekucí, přičemž do doby rozhodnutí o dovolání může dojít k vydražení jediného majetku povinné, z něhož může být pohledávka oprávněné v rámci jí zahájeného exekučního řízení uspokojena.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 ), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolací soud předně uvádí, že již ve svém usnesení ze dne 1. února 2017, sp. zn. , konstatoval, že svolení k přímé vykonatelnosti obsažené v exekutorském (notářském) zápise se svolením k vykonatelnosti má toliko formální (procesní) charakter. Nemá hmotněprávní povahu a nejsou s ním spojeny ani následky předpokládané hmotným právem. Nařídí-li soud podle exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle ustanovení Z procesně právní a nikoliv hmotně právní podstaty svolení k vykonatelnosti nelze než dovodit, že posouzení, zda zástupce dlužníka (potenciálního povinného) při sepisu exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti jednal v rozporu se zájmy dlužníka, jestliže v tomtéž exekutorském (notářském) zápisu vystupoval zároveň jako statutární orgán věřitele, je třeba uskutečnit nikoliv podle norem hmotného práva, ale podle norem procesního práva. Dovolací soud v uvedeném rozhodnutí uzavřel, že exekutorský (notářský) zápis, k jehož přímé vykonatelnosti svolil prostřednictvím jednoho a téhož zástupce údajný dlužník (povinný) a údajný věřitel (oprávněný), není v souladu s ustanovením , a to pro kolizi zájmů mezi zástupcem účastníků zápisu (kterým je jedna a tatáž osoba) se zájmem údajného dlužníka (povinného). Jestliže exekuce byla na základě takového exekutorského (notářského) zápisu nařízena, musí být k návrhu povinného podle ustanovení zastavena.

Dále dovolací soud v usnesení ze dne 21. července 2020, sp. zn. , uvedl, že také na vztah účastníka, jímž je právnická osoba, a osoby za něj procesně jednající - pro posouzení existence možné kolize mezi zájmem účastníka a zájmem osoby za něj procesně jednající - je třeba aplikovat ustanovení , nikoli normy hmotného práva. Existuje-li ve smyslu v konkrétní věci střet zájmů mezi účastníkem a osobou za něj jednající (přičemž rozpor zájmů musí existovat), jsou procesní úkony (jímž je též svolení účastníka, aby byla podle notářského zápisu vedena exekuce a aby byl notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní), které jednající osoba za právnickou osobu činila, od počátku neúčinné a soud k nim nesmí přihlížet.

Jestliže odvolací soud dovodil, že při podpisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti došlo ke střetu zájmů oprávněné a povinné, jelikož V. Z., narozený dne XY, bytem XY, zastupoval oprávněnou jako její ředitel a rovněž zastupoval povinnou jako její prokurista, je jeho závěr správný. Nesprávně ovšem aplikoval ustanovení , které se týká procesního zastoupení účastníka, protože V. Z. nevystupoval jako procesní zástupce povinné a oprávněné ve smyslu a násl. , ale jako osoba procesně jednající za povinnou (právnickou osobu) a za oprávněnou (právnickou osobu) podle Případný střet zájmů mezi právnickou osobou a tím, kdo za ni jedná podle , je řešen v ustanovení , podle něhož za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osob. Uvedené však nemůže ničeho změnit na závěru, že jednání V. Z. bylo neúčinné a exekuci je třeba podle ustanovení zastavit. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto ve výsledku správné a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Námitky dovolatelky uvedené v dovolání nejsou způsobilé docílit změny uvedené ustálené rozhodovací praxe, neboť dovolací soud jejím prostřednictvím již dříve podrobně vyložil, z jakých důvodů se v uvedeném případě aplikují normy procesního, a nikoli hmotného práva.

Vzhledem k tomu, že dovolání oprávněné není přípustné, Nejvyšší soud jej podle odmítl.

Dovolatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 8. 2021

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu