Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 36/2021

11 Tcu 36/2021-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 7. 2021 k podnětu Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. , v trestní věci J. C., nar. XY ve XY, okres XX, trvale bytem XY, t a k t o :Podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, seusnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. , ve výroku pod bodem III., jímž bylo podle tehdy platného ustanovení pravomocně rozhodnuto tak, že se na část odsouzení občana České republiky J. C., nar. XY ve XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. , v němž byl uznán vinným zločinem profesionálně závažné a vloupáním spáchané krádeže podle , , , rakouského a přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle rakouského (body I. a III. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a dále ve výroku pod bodem IV., jímž bylo podle tehdy platného ustanovení pravomocně rozhodnuto tak, že se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně odsouzení občana České republiky J. C., nar. XY ve XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. , a to pro přečin zatajování dokumentů podle rakouského (bod II. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu zamítá, zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. , který nabyl právní moci téhož dne, byl J. C. uznán vinným spácháním zločinu profesionálně závažné a vloupáním spáchané krádeže podle , , , rakouského (bod I. rozsudku), dále přečinu zatajování dokumentů podle rakouského tr. zákoníku (bod II. rozsudku), a přečinu odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle rakouského (bod III. rozsudku), za což byl podle rakouského odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

2. Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení J. C. výše označeným rozsudkem rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ustanovení , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), usnesením ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. , tak, že pod bodem III. se na část odsouzení J. C. výše citovaným rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. , v němž byl uznán vinným zločinem profesionálně závažné a vloupáním spáchané krádeže podle , , , rakouského a přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle rakouského (body I. a III. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Současně bylo pod bodem IV. výrokové části citovaného usnesení Nejvyššího soudu pravomocně rozhodnuto tak, že se podle tehdy platného ustanovení návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně odsouzení J. C. předmětným rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. , a to pro přečin zatajování dokumentů podle rakouského (bod II. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu, zamítá.

3. Dne 24. 6. 2021 podal Krajský soud v Ústí nad Labem Nejvyššímu soudu podnět k částečnému zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. , a to s odkazem na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí, konkrétně rozsudku Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. , v trestní věci odsouzeného J. C., vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. . Z obsahu toho podání lze dovodit, že se jedná o podnět ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci odsouzeného J. C. již bylo rozhodnuto tak, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.

4. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že výše citovaným usnesením ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. , bylo Nejvyšším soudem pod bodem I. zároveň rozhodnuto tak, že se podle na část odsouzení J. C. rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls , v němž byl uznán vinným přečinem poškození věci ve 4 případech se stejným činem podle I, c a německého a přečinem krádeže podle německého nebo přečinem přechovávání podle a německého (body 1. a 2. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 21 (dvaceti jedna) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Pod bodem II. výrokové části označeného usnesení Nejvyššího soudu pak bylo rozhodnuto o tom, že se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle ohledně odsouzení J. C. rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls , a to pro přečin záměrné jízdy bez řidičského oprávnění podle I č. 1 německého zákona o silniční dopravě a německého a pro přečin nedovoleného držení omamných látek podle I č. 3 německého zákona o omamných látkách a německého (body 3. a 4. rozsudku) a jim odpovídající část trestu, zamítá. Ve vztahu k těmto výrokovým částem usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. , však žádný podnět k jejich zrušení podán nebyl, pročež v této části (tj. pod body I. a II.) zůstává dané usnesení Nejvyššího soudu tímto rozhodnutím zcela nedotčeno.

5. Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro zrušení shora označeného usnesení v části, v níž dříve rozhodl jednak o zaznamenání údajů o odsouzení J. C.výše označeným rozsudkem rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů a jednak o částečném zamítnutí návrhu Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k tomuto cizozemskému odsouzení.

6. Podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne o tom, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

7. Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle nebo 3 zákona a soud podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky ( zákona).

8. Z obsahu příslušného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , bylo rozhodnuto tak, že se podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. , jímž byl J. C. uznán vinným jednak zločinem výdělečné krádeže vloupáním podle , č. 5, č. 3, rakouského , dále přečinem zatajení listin podle rakouského a přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle rakouského , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že podle českého právního řádu by jeho jednání bylo kvalifikováno jednak jako dva přečiny krádeže podle , odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a jednak jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo současně rozhodnuto o tom, že J. C. podle ve spojení s , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vykoná na území České republiky trest odnětí svobody uložený výše uvedeným rozsudkem rakouského soudu, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

9. Jelikož odsouzený J. C. jako osoba oprávněná podal proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , v zákonné lhůtě odvolání, bylo o tomto řádném opravném prostředku rozhodováno Vrchním soudem v Praze, který svým usnesením ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. , dané odvolání podle § 256 tr. řádu per analogiam jako nedůvodné zamítl.

10. Ačkoli se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů výslovně nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. , 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Rakouské republiky (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle ustanovení , které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát, a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ). Byť citované ustanovení zákona o Rejstříku trestů dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.

11. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud částečně zrušil své usnesení ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. , a to pouze ve výrocích označených body III. a IV., jež se výslovně vztahovaly toliko k zaznamenání údajů o předmětném odsouzení J. C. rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů za současného částečného zamítnutí návrhu Ministerstva spravedlnosti, tzn. že ve vztahu k výrokům označeným body I. a II., jež se vztahují k zaznamenání údajů o jiném cizozemském odsouzení J. C. do evidence Rejstříku trestů (konkrétně k odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 6 Ls ), zůstává dotčené usnesení Nejvyššího soudu tímto rozhodnutím zcela nedotčeno.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 7. 2021

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu