Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1501/2021

26 Cdo 1501/2021-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/S. D. a b/ S. D., obou bytem XY, zastoupených Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 247/59, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2020, č. j. -162, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. září 2019, č. j. -67, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že je „neplatná“ výpověď žalované ze dne 5. února 2019 z nájmu tam specifikovaného bytu (dále jen „Výpověď“ a „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. června 2020, č. j. -162, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku o věci samé a změnil v nákladovém výroku ohledně výše přisouzené náhrady nákladů řízení; jinak ho i v tomto výroku potvrdil. Zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalobců (dovolatelů) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila, je z posléze uvedených příčin zjevně bezdůvodné ve smyslu ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “).

Již na tomto místě dovolací soud zdůrazňuje, že v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“ (o takové řízení jde v tomto případě i přesto, že dovolatelé v petitu své žaloby navrhli, aby soud rozhodl o „neplatnosti“ Výpovědi– v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), mají manželé – společní nájemci bytu postavení nerozlučných společníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 16/2019 časopisu Soudní judikatura). Z toho pro poměry souzené věci mimo jiné vyplývá, že projednání dovolání podaného společně oběma nerozlučnými společníky nebrání okolnost, že jeden z nich nezaplatil v soudem určené lhůtě vyměřený soudní poplatek z dovolání (zde žalobce b/), jestliže dovolání podal též druhý společník, který byl od placení dovolacího poplatku zcela osvobozen (zde žalobkyně a/); úkon jednoho z nerozlučných společníků totiž platí i pro ostatní ( ).

V posuzované věci brojili dovolatelé proti správnosti právního závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že Výpověď byla doručena rovněž žalobci b/, a to přesto, že se v době jejího – prvního – doručování na adresu předmětného bytu nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody (žalobkyni a/ byla Výpověď doručena – podle ničím nezpochybněného zjištění obou soudů – dne 28. února 2019). V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele, že žalobce b/ zcela jistě nabyl objektivní příležitost seznámit se s obsahem Výpovědi při jejím opětovném doručování, konkrétně pak nejpozději dne 29. srpna 2019, kdy si převzal zásilku obsahující Výpověď od poštovního doručovatele (viz dodejku v příloze spisu, která byla čtena k důkazu při jednání soudu prvního stupně dne 30. září 2019; srov. protokol o tomto jednání na č. l. 63 až 66 spisu). Podle stavu, který zde byl ke dni rozhodování obou soudů ( ), tedy byla již Výpověď bez jakýchkoli pochybností doručena oběma dovolatelům (manželům – společným nájemcům bytu). Za této situace ovšem platí, že nebyla-li žaloba o přezkoumání oprávněnosti Výpovědi ( o. z.) zamítnuta pro opožděnost, jsou – nahlíženo z perspektivy žalující strany – bezpředmětné veškeré dovolací námitky týkající se prvního doručování Výpovědi žalobci b/, neboť i kdyby byly opodstatněné, nejsou způsobilé přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí ve věci. Uvedené přitom v plném rozsahu platí i pro dovolací námitky, jimiž dovolatelé vytkli soudům nižších stupňů vadu řízení (v podobě opomenutých důkazů, jež podle nich svědčily o právně významných okolnostech týkajících se prvního doručování Výpovědi žalobci b/). Vada řízení, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání nezakládá. Výjimečně však dovolací soud dodává, že z hlediska ustanovení věty druhé není právně významná každá vada řízení; relevantní jsou jen takové vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O takovou vadu – vzhledem k předchozímu výkladu– však v posuzovaném případě jít nemohlo.

Z řečeného vyplývá, že dovolání je výrazem zjevně bezúspěšného uplatňování práva, tedy takového uplatňování práva, kdy je již ze samotných údajů (tvrzení) poskytnutých dovolateli, resp. z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, bez dalšího nepochybné, že dovolání nemůže být vyhověno; tím je dána jeho zjevná bezdůvodnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2019, sp. zn. , a z 21. července 2020, sp. zn. ).

Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobců podle odmítl (pro zjevnou bezdůvodnost).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátkou nelze za účelné považovat proto, že v daném případě jde o spor, který tvoří relativně běžnou agendu žalované, jež je městskou částí statutárního města a lze u ní presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů (srov. nález Ústavního soudu z 23. listopadu 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2017, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 8. 2021

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu