Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1729/2021

30 Cdo 1729/2021-156

USNESENÍ

L. B.

České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj

, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. -89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 6. 11. 2019, č. j. -57, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 7 942 281 Kč s příslušenstvím.

Uvedené částky se žalobce domáhal jako úroků za období od roku 2005 do roku 2016 z ušlého zisku ve výši 5 435 738 Kč. Ten měl spočívat v tom, že žalobce nemohl realizovat svůj podnikatelský záměr v době blíže označeného správního řízení o změně územního rozhodnutí probíhajícího od 22. 7. 2003 do 30. 4. 2016, které dle žalobních tvrzení bylo stiženo průtahy. O tvrzeném ušlém zisku ve výši 5 435 738 Kč (od nějž žalobce odvozuje v tomto řízení projednávaný nárok) bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2017, č. j. -68, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. -126, a to tak, že žaloba ohledně zaplacení jistiny byla zamítnuta.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1. ), dále jen „ “, odmítl.

Námitka žalobce, že podmínkou přiznání úroků z ušlého zisku není existence předchozího přisouzení samotného ušlého zisku jako jistiny k dalšímu zhodnocování, neboť oba dva nároky vycházejí z odlišných skutkových předpokladů škodní události, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž je právo na úroky (jak svůj nárok ostatně žalobce vylíčil již v rámci žalobních tvrzení) odvozeno od práva na jistinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. ) a je na platnosti hlavního závazkového vztahu existenčně závislé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. ). Tomu v rovině procesního práva koresponduje závěr, že skutečnost, zda je úrok (z prodlení) uplatněn po právu (zda může být nároku na jeho zaplacení vyhověno), je závislý na rozhodnutí soudu, zda a z jakého důvodu vznikl nárok na žalovanou jistinu, tj. zda je po právu žaloba na zaplacení pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. , či v odborné literatuře DVOŘÁK, B. Právní moc civilních soudních rozhodnutí. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 99–103). Od právě uvedeného judikatorního (i doktrinálního) závěru, který sám o sobě postačoval k zamítnutí žaloby, se odvolací soud nikterak neodchýlil, když uvedl, že byla-li žaloba žalobce na vydání jistiny (ušlého zisku ve výši 5 435 738 Kč) pravomocně zamítnuta v jiném řízení, nelze než zamítnout i žalobu o nároku akcesoricky na ní navázané (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. ).

Zbývající námitky žalobce (že výši škody lze vyčíslit různými způsoby, že předmětem řízení není ušlý zisk z prodeje developerským způsobem zhotovených bytů a garážových stání, nýbrž jeho zhodnocování v průběhu existujících průtahů, že odvolací soud nepochopil podstatu příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem a že nerespektoval závěry judikatury Nejvyššího soudu o „absolutní odpovědnosti státu“) se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí výlučně nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), proto ani ve vztahu k nim nemůže být založena přípustnost podle

K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013, kdy uvedl, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele. Tak je tomu i v projednávané věci, kde žalobce byl schopen relevantně formulovat své dovolací výhrady na adresu rozsudku odvolacího soudu.

Ani vady namítané žalobcem spočívající v nedostatečném vypořádání některých námitek a v překvapivosti napadeného rozhodnutí, nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání jinak (podle ) přípustné, což v daném případě není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 8. 2021

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu