Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1450/2021

24 Cdo 1450/2021-170

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce D. B., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí č. 351/6, proti žalovaným 1) nezletilou AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené kolizním opatrovníkem statutárním městem Brnem, se sídlem magistrátu v Brně, Dominikánské náměstí č. 196/1, a 2)S. B., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem v Brně, Jezuitská č. 14/13, o návrhu na prominutí zmeškání popěrné lhůty a o popření otcovství, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce (otce) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2019 č. j. -111, takto:

I. Dovolání žalobce seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce (otce) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.12.2019 č. j. -111 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (že v projednávané věci nejsou dány předpoklady pro prominutí zmeškání popěrné lhůty podle ustanovení o.z.) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

O prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. smí soud rozhodnout jen tehdy, pokud to vyžaduje zájem dítěte a veřejný pořádek. Obě podmínky (předpoklady) musí být splněny současně (kumulativně). Rozhodnutí o tom, zda tyto podmínky jsou splněny, je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tedy jak okolnosti svědčící pro zachování daného právního stavu, tak pro jeho změnu. Při rozhodování o prominutí zmeškání popěrné lhůty soud musí vždy posuzovat oba rozhodné korektivy (podmínky), tedy jednak zájem dítěte, jednak veřejný pořádek, a v tomto rámci hledat vyvážené řešení při zvažování protichůdných zájmů dotčených osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2021 sp. zn. ). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je obecně za (nejlepší) zájem dítěte považován soulad mezi biologickým, právním a sociálním rodičovstvím, tedy mezi rodičovstvím založeným biologickými vazbami mezi dítětem a poskytovatelem genetického materiálu (biologické rodičovství), rodičovstvím, kde rodič vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (sociální rodič), a rodičovstvím založeném na právních domněnkách, kdy rodičem je ten, koho zákon za rodiče dítěte považuje (právní rodičovství); není-li tento soulad dobře možný, je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu uvážit, který z uvedených aspektů rodičovství převažuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2017 sp. zn. ). Situace odporující veřejnému pořádku pak znamená takový stav, který odporuje základním hodnotám společnosti, na nichž je nezbytné trvat. V tomto směru zaujal dovolací soud již v minulosti stanovisko, že prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. je nutno chápat jako výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují zásah do stabilních poměrů dítěte (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2018 sp. zn. , uveřejněném pod č. 95 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2019, jehož si je vědom i dovolatel).

V projednávané věci se žalobce (otec) domáhá (žalobou podanou dne 13.12.2017) popření otcovství k nezletilé AAAAA které bylo založeno souhlasným prohlášením matky a žalobce ještě před jejím narozením, se současným návrhem na prominutí zmeškání popěrné lhůty. Žalobu, kterou podal až po 8 letech od narození nezletilé, s níž se do té doby občas vídal a nezletilá jej vnímá jako svého otce, odůvodnil svým podezřením, že není otcem nezletilé, a že „v současné době matka nezletilé stupňuje své finanční požadavky a žádá jej o zvýšení výživného na nezletilou“, takže jeho „jedinou funkcí v tomto podivném vztahu je být sponzorem celé rodiny“. V průběhu prvostupňového řízení byl dne 10.7.2018 vypracován RNDr. Jitkou Kadlecovou, Ph.D., znalecký posudek z oboru zdravotnictví – molekulární genetika a DNA diagnostika, podle jehož řádně odůvodněných závěrů je žalobce „potvrzen jako biologický otec testovaného nezletilého dítěte AAAAA“.

Za této situace odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku – při svém rozhodování o prominutí zmeškání popěrné lhůty důvodně akcentoval, že v daném případě právní (matrikový) stav odpovídá biologické (genetické) realitě, a že je tedy dán soulad biologického a právního rodičovství žalobce. Tento právní stav, založený v daném případě na základě tzv. druhé domněnky otcovství (souhlasným prohlášením matky a muže - srov. § 779 o.z), je českým právním řádem primárně považován za žádoucí a souladný s nejlepším zájmem dítěte i veřejným pořádkem. Proto také zákon v ustanovení § 790 o.z. výslovně stanoví, že muž, jehož otcovství bylo určeno (tak jako v případě dovolatele) souhlasným prohlášením rodičů, může své otcovství k dítěti popřít, „jen je-li vyloučeno, že by mohl být (biologickým) otcem dítěte“. I když lze přisvědčit dovolateli, že soud prvního stupně „procesně pochybil“, jestliže nechal vypracovat znalecký posudek ještě předtím, než rozhodl o prominutí zmeškání popěrné lhůty, neznamená to, že by k závěrům tohoto znaleckého posudku, který zjevně netrpí žádnými formálními ani obsahovými vadami, nemohlo být přihlédnuto jen proto, že byl vypracován předčasně. Byl-li tímto znaleckým posudkem jednoznačně potvrzen soulad mezi biologickou a právní (matrikovou) realitou, nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat (jak to činí žalobce v dovolání), že „neřešil“, jaká je „aktuální sociální realita“ (kterou žalobce „popsal“ tak, že se s nezletilou již přes dva roky nestýká a že „navíc matka styku nepřeje“), k jejímuž zhoršení zjevně došlo až poté, co žalobce pojal podezření, že není biologickým otcem nezletilé. Toto podezření však bylo v průběhu řízení vyvráceno, proto nelze pominout, že žalobci s ohledem na zmíněné ustanovení § 790 o.z. nesvědčí (nemůže svědčit) žádný právně relevantní důvod, pro který by mohl být se svojí žalobou na popření otcovství úspěšný. Dovodil-li proto odvolací soud, že za daných okolností není prominutí zmeškání popěrné lhůty ani v zájmu nezletilé, ani ho nevyžaduje veřejný pořádek, jde o závěr, který je konformní se zákonem i konstantní judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (otce) proti usnesení odvolacího soudu, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 8. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu