Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2215/2020

24 Cdo 2215/2020-254

USNESENÍ

a)

L. Š.,

narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, žalobkyně

b)

České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, proti žalovanému

J. K.,

narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Bártou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2020, č. j. -216, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným

nemá

žádný z těchto účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

III. Žalobkyně a)

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Bárty, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně a) [dále též „dovolatelky“] proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl potvrzen zamítající rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. října 2019, č. j. -182, a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, neboť v dovolání není vymezena jak konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, tak žádná ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve vztahu k , , ve znění pozdějších předpisů (dále již „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je povinnou (nezbytnou) náležitostí dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. ). V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu , tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Způsobem předvídaným v ve vazbě na nevymezila dovolatelka konkrétní právní otázku (tato prima facie nevyplývá ani z obsahu dovolání), na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí a která by dle dovolatelky měla naplňovat některé z kritérií uvedené v

Dovolací argumentace je založena na nesouhlasu s tím, jak odvolací soud hodnotil důkazy, resp. že po té, co podle své úvahy, hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že otázka uzavření kupních smluv ze dne 8. 9. 1986 zůstala neobjasněna (nastal stav nazývaný non liquet), a proto soud rozhodoval na základě pravidel o důkazním břemeni. Majíc za to, že s ohledem na „skutečnost, že obě smlouvy se nacházely v archivu odboru stavebního a infrastruktury Úřadu Městské části Praha 5, že se jedná o tzv. formulářové smlouvy vyhotovené čsl. státem dle tehdy platné právní úpravy a smlouvami byl sledován veřejný – socialistický záměr“ (citováno i s nepřesnostmi), jakož i na to, že správní orgán nepovažoval žalovaného a ani jeho matku za účastníky stavebního řízení a na povahu tehdejší právní úpravy vlastnictví, měla být pravost kupních smluv zjištěna, dovolatelka (pouze) prosazuje svou představu o právně relevantním zjištění, k čemuž dospívá na základě svého hodnocení důkazů. Dovolání staví na prosté polemice, kterou zejména napadá hodnocení důkazů odvolacím soudem; čímž ovšem nevymezuje konkrétní právní otázku ani předpoklady přípustnosti dovolání (k tomu, že právní úprava dovolacího řízení předpokládá, že dovolací soud se bude zabývat konkrétně vymezenou právní otázkou srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 132/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. , implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. , potažmo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. , bod 23, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. , bod 22).

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu vady řízení [absenci poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat naléhavost právního zájmu podle a 3 , provedení důkazů (kupních smluv ze dne 8. 9. 1986) odvolacím soudem, přihlédnutí k námitce pravosti uplatněné žalovaným a nevypořádání se s námitkou, že žalovaný i jeho matka se zavázali (čl. V. kupní smlouvy ze dne 29. 8. 1984), „že budou souhlasit s výkupem pozemků“], pomíjí, že k vadám řízení – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( věta druhá ), avšak tak tomu v posuzované věci není.

Vzhledem k výše uvedenému (absenci vymezení konkrétní právní otázky a předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla dovolatelkou (jejím advokátem) odstraněna v zákonné lhůtě ( , a ); dovolání bylo proto podle odmítnuto.

Odmítnutí dovolání pro nenaplnění zákonem stanovených náležitostí nemůže být považováno za přepjatě formalistické (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 23. 7. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu