Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1488/2021

30 Cdo 1488/2021-492

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce V. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného doc. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. -292, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým usnesením ze dne 30. 10. 2020, č. j. -275, zamítl návrh žalobce na vydání rozsudku pro uznání.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobcem předestřená otázka, zda má soud povinnost vydat rozsudek pro uznání, nesplní-li žalovaná podmínky tzv. kvalifikované výzvy ve smyslu a zároveň neexistuje vážný důvod ve smyslu ustanovení , nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , a judikaturu Ústavního soudu v něm podrobně citovanou, a ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. ), přihlédl-li k tomu, že žalovaná v určené lhůtě podala k výzvě vydané podle vyjádření, ve kterém uvedla, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků neuznává a setrvává na svém závěru uvedeném ve stanovisku ze dne 13. 3. 2019, které k vyjádření připojila, to je že není splněn předpoklad odpovědnosti státu v podobě existence nezákonného rozhodnutí, čímž zřetelně splnila podmínky kvalifikované výzvy. Žalovaný totiž nemusí svoji procesní obranu rozvádět do všech podrobností, musí však uvést přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 52/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve vztahu k druhému nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení žalovaná ve včasném vyjádření uvedla argumenty a označila i důkazy, proč se objektivně není schopna k takovému nároku prozatím vyjádřit (pro nedostupnost spisu z posuzovaného řízení), přičemž odvolací soud se neodchýlil od ustálené judikatury, pokud stanovisko žalované vyhodnotil jako vážný důvod, který ji ve smyslu bránil v podání vyjádření (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 51/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ).

Dospěl-li odvolací soud na základě uvedených skutečností k závěru, že postup žalované v předmětném řízení znaky lhostejné či úmyslně obstrukční pasivity, na kterou fikce uznání podle dopadá, nenaplňuje, je jeho závěr s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu v souladu a dovolání žalobce tak není podle přípustné.

Žalobce v dovolání namítal, že napadené usnesení odvolacího soudu trpí nepřezkoumatelností kvůli nedostatku řádného odůvodnění, jestliže jím nebyly vypořádány všechny odvolací námitky. Dovolací soud však ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele. Měřítkem toho, zda rozhodnutí je či není přezkoumatelné, totiž nejsou požadavky dovolacího soudu na náležitosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu ( , ), ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v dovolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uvést dovolací důvody.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 7. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu