Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2466/2019

29 Cdo 2466/2019-1333

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v konkursní věci úpadce ŠPERLÍK, spol. s r. o., se sídlem v Brně – Králově Poli, Vodova 1419/24, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 47900814, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání konkursní věřitelky č. 5 I. I., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2018, č. j. -1259, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2019, č. j. -1280, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í:

1. Usnesením ze dne 27. listopadu 2018, č. j. -1259, Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“):

[1] Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správců konkursní podstaty ze dne 7. prosince 2017 (dále jen „konečná zpráva“), s tím, že:

a/ příjmy konkursní podstaty činí 5.613.174,97 Kč,

b/ výdaje konkursní podstaty (bez odměny správců konkursní podstaty) činí 4.064.940,49 Kč (bod I. výroku).

[2] Schválil odměnu správkyně konkursní podstaty JUDr. Dagmar Křesťanové (dále jen „D. K.“) ve výši 10.000 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (bod II. výroku).

[3] Schválil odměnu zemřelého správce konkursní podstaty JUDr. Františka Mozgy (dále jen „F. M.“) ve výši 1.019.076,26 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (bod III. výroku).

[4] Schválil odměnu správce konkursní podstaty Mgr. Antonína Strouhala (dále jen „A. S.“) ve výši 54.450 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (bod IV. výroku).

[5] Stanovil, že částka určená k rozvrhu přihlášeným věřitelům činí 464.678,22 Kč (bod V. výroku).

2. Konkursní soud vyšel zejména z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 18. března 1999 prohlásil konkursní soud konkurs na majetek úpadce a správkyní jeho konkursní podstaty ustavil D. K.

[2] Usnesením ze dne 24. října 2001 zprostil konkursní soud D. K. funkce a novým správcem konkursní podstaty úpadce ustavil F. M.

[3] F. M. zemřel dne 24. listopadu 2016.

[4] Usnesením ze dne 15. prosince 2016 ustavil konkursní soud novým správcem konkursní podstaty úpadce A. S.

[5] A. S. předložil 2. ledna 2018 konečnou zprávu (č. l. 1208), kterou konkursní soud vyvěsil na své úřední desce 12. ledna 2018.

[6] Proti konečné zprávě podala včasné námitky konkursní věřitelka č. 5 I. I. (dále jen „I. I.“) a konkursní soud tyto námitky po vyjádření A. S. a zástupce věřitelů projednal při jednání konaném 9. dubna 2018.

3. Na výše uvedeném základě konkursní soud – vycházeje z ustanovení a , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ZKV“) – dospěl k následujícím závěrům:

4. Od námitky o nesprávném uvedení částky vyplacené konkursní věřitelce coby oddělenému věřiteli konkursní věřitelka upustila a konkursní soud ji neshledává důvodnou.

5. Námitka týkající se nepřiměřené výše bankovních poplatků (56.346,13 Kč) není důvodná se zřetelem k celkové délce konkursní řízení, a to ani s přihlédnutím k tomu, že vzhledem k úmrtí F. M. již nelze opatřit doklady o jejich uhrazení. Jejich výši nelze pokládat za nehospodárnou.

6. K námitce nesprávně odvedené daně z přidané hodnoty poukazuje konkursní soud na to, že podle posudku znaleckého u přeplatil F. M. daň pouze o částku 6.281,18 Kč, v čemž konkursní soud neshledává vadu bránící schválení konečné zprávy. Cena znaleckého posudku (18.634 Kč) podstatně přesahovala částku zjištěného přeplatku a tím, že posudek nezadal, F. M. zřejmě konkursní podstatě peníze ušetřil.

7. Od námitky, že konečná zpráva nezahrnuje náklady znaleckého posudku, I. I. upustila. Konečná zpráva je potud správná, když posudek nebyl hrazen z majetku konkursní podstaty.

8. Kompletní dokumentace stavby repliky Zemanovy kavárny nebyla nikdy sepsána do konkursní podstaty a nemohla být proto zohledněna v konečné zprávě.

9. Konečná zpráva není nepřezkoumatelná. Nedoloženými výdaji zůstaly částky 1.198,36 Kč (poplatek městu), 150 Kč (správní poplatek), 174 Kč (penále u daně z přidané hodnoty), 175 Kč (ostatní daně), 11.760 Kč (daň z nemovitostí), 555,50 Kč (ověřování podpisů), 2.003,40 Kč (poštovné) a 555 Kč (cestovné). U těchto výdajů však soud vyšel z toho, že byly vyúčtovány věrohodně, v přiměřené výši, a že je prakticky jisté, že v konkursním řízení musely být vynaloženy. K rovněž nedoloženým bankovním poplatkům se konkursní soud již vyjádřil. K dalším výdajům uvedeným v konečné zprávě doložil A. S. doklady dodatečně.

10. K námitkám ohledně konkursní odměny konkursní soud uvádí, že ta se určuje podle , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání. Jelikož výtěžek zpeněžení činil 5.603.174,97 Kč, činí odměna z takto dosažené částky dle vyhlášky 840.476,25 Kč a odměna z počtu věřitelů dle vyhlášky 10.000 Kč. Celkem jde tedy o částku 850.476,25 Kč a s připočtením částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty jde o částku 1.029.076,26 Kč. Vodítko pro rozdělení takto určené odměny mezi D. K., F. M. a. A. S. poskytuje pouze vyhlášky. Důvod ke snížení takto určené konkursní odměny konkursní soud neshledal. I kdyby nečinnost F. M. vedla k průtahům ve vymáhání pohledávky vůči společnosti STAVEX BRNO SPOL. S R.O. v likvidaci (dále jen „společnost S“), ukončeném 29. ledna 2015, byly zde další sporné otázky, pro něž konkursní řízení nemohlo být dosud skončeno. Důvod pro krácení konkursní odměny nespatřuje konkursní soud ani v tom, že F. M. si neoprávněně vyplatil zálohu ve výši 99.694,04 Kč; důvod vymáhat tuto částku zpět A. S. nemá, když konkursní odměna byla schválena v částce, kterou si F. M. ponechal. Stejně tak není důvodem pro krácení konkursní odměny námitka I. I., že konečná zpráva není „bezchybná“; je totiž způsobilá schválení.

11. Konkursní soud naopak přikročil ke zvýšení konkursní odměny o částku 45.000 Kč, tedy z částky 850.476,25 Kč na částku 895.476,25 Kč, jelikož smrt F. M. zvýšila náročnost konkursního řízení. S připočtením částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty jde celkem o částku 1.083.526,26 Kč, kterou konkursní soud rozdělil mezi správce konkursní podstaty způsobem uvedeným ve výroku.

12. K odvolání I. I. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. února 2019, č. j. -1280:

[1] Změnil usnesení konkursního soudu v bodu I. výroku jen tak, že výdaje konkursní podstaty (bez odměny správců konkursní podstaty) činí 4.083.574,49 Kč a v bodu V. výroku tak, že částka určená k rozvrhu přihlášeným věřitelům činí 446.044,22 Kč (první výrok).

[2] Potvrdil usnesení konkursního soudu ve zbývajícím rozsahu (druhý výrok).

13. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 29 ZKV – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

14. Konkursní soud dostál procesním požadavkům uvedeným v ustanovení § 29 ZKV co do zveřejnění konečné zprávy, jejího přezkoumání, upozornění na možnost podat proti ní námitky i projednání námitek proti konečné zprávě při nařízeném jednání.

15. U námitky týkající se bankovních poplatků se odvolací soud ztotožňuje se závěry konkursního soudu, když nejde o částku nepřiměřeně vysokou a nehospodárně vynaloženou. Není porušením povinnosti správce konkursní podstaty, jestliže v průběhu konkursního řízení nepřesouval peněžní prostředky konkursní podstaty na účty bank s nejnižšími bankovními poplatky.

16. K námitce nesprávně odvedené daně z přidané hodnoty ani odvolací soud neměl přeplatek o částku 6.281,18 Kč, zjištěný až znaleckým posudkem, za pochybení F. M.

17. Náklady na znalecký posudek (18.634 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) nejdou na vrub státu a je nutno je uhradit (jako náklad spojený s udržováním a správou konkursní podstaty) z konkursní podstaty (proto o tuto částku odvolací soud zvýšil výdaje konkursní podstaty).

18. K námitkám ohledně konkursní odměny odvolací soud uzavírá, že konkursní soud její výši určil správně, správně zdůvodnil i zvýšení odměny a námitky I. I. (ve prospěch snížení odměny) nejsou důvodné.

19. Co do námitky ohledně dokumentace, stejně jako co do námitky nedoložení některých výdajů, se odvolací soud ztotožňuje se závěry konkursního soudu, připomínaje, že tyto výdaje odsouhlasil i zástupce věřitelů.

20. Podáním z 16. května 2019, ve znění doplnění z 23. května 2019, napadla I. I. dovoláním:

[1] usnesení konkursního soudu v bodech I. a III. až V. výroku,

[2] usnesení odvolacího soudu, s výjimkou té jeho části, jež se týkala bodu II. výroku usnesení konkursního soudu.

21. Přípustnost dovolání opírá dovolatelka o ustanovení , (dále též jen „ “), ve spojení s ustanovením , namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/), a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.

22. V mezích ohlášených dovolacích důvodů dovolatelka především namítá, že odvolací soud měl postup konkursního soudu za správný, ač ten se nevypořádal se všemi jejími námitkami. Poukazuje na to, že usnesení konkursního soudu je nepodložené a jednostranné, v neprospěch konkursních věřitelů. Správce konkursní podstaty neplnil povinnost konat (sám, z vlastní iniciativy) s odbornou péčí a v řadě věcí zůstal nečinný, přičemž chyběla dohledová činnost konkursního soudu. Šlo o jednoduchý konkurs, který trvá nepřiměřeně dlouho (20 let) a např. konečná zpráva byla předložena již v roce 2012 a odborné stanovisko k nesprávně odvedené dani z přidané hodnoty v roce 2013. Proto měly soudy adekvátně snížit odměnu a výdaje správce konkursní podstaty.

23. Obě usnesení jsou mnohde obecná a tím i nepřezkoumatelná. Dovolatelka setrvává na námitkách, jež uplatnila proti konečné zprávě i v odvolání a poukazuje na „zcela nedostatečné doložení důkazních materiálů vzhledem k výdajům správce konkursní podstaty“.

24. Dovolatelka má za nesprávné, že soudy uznaly výdaj představovaný bankovními poplatky v plné výši (56.346,13 Kč), ač v návrhu doplnění konečné zprávy ze dne 15. listopadu 2016 šlo o částku 45.823,67 Kč (takže za dobu cca 13 měsíců měly činit bankovní poplatky 10.522,46 Kč) a ač jejich výši a oprávněnost správce konkursní podstaty nedoložil. Dovolatelka míní, že se soudy vyhýbají adekvátnímu snížení konkursní odměny (též) proto, že správce konkursní podstaty zemřel, což nemá za přípustné.

25. Dále dovolatelka namítá, že správce konkursní podstaty neodborným postupem zkrátil konkursní podstatu odvodem nesprávně stanovené daně z přidané hodnoty (174.738 Kč) z vydraženého vybavení (příslušenství) Zemanovy kavárny. Jelikož příslušenství věci sleduje osud věci hlavní, nemělo být předmětem daně z přidané hodnoty v situaci, kdy převod budovy byl od této daně osvobozen ( a , o dani z přidané hodnoty). Potud dovolatelka nesouhlasí se závěry znaleckého posudku vypracovaného podle zadání konkursního soudu znaleckým ústavem o tom, že správce konkursní podstaty přeplatil daň pouze o částku 6.281,18 Kč.

26. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že oproti konkursnímu soudu přičetl cenu znaleckého posudku k tíži konkursní podstaty (nikoli k tíži správce konkursní podstaty).

27. Konkursní odměna F. M. je neadekvátní výsledkům jeho práce; jeho vinou vznikly v řízení průtahy spočívající zejména v nečinnosti v incidenčním sporu se společností S. Dovolatelka má proto za to, že je namístě snížit odměnu podle ustanovení § 8 odst. 3 ZKV. Potud dovolatelka rovněž uvádí, že F. M. si neoprávněně (bez souhlasu konkursního soudu) vyplatil konkursní odměnu ve výši 99.694,04 Kč a tato částka musí být navrácena do konkursní podstaty a použita k rozvrhu.

28. Ke konkursní odměně A. S. dovolatelka uvádí, že ten si ji vypočetl v podstatě za zpracování návrhu konečné zprávy, která však není bezchybná. Uvádí rovněž, že součástí konkursní podstaty je i kompletní dokumentace stavby repliky Zemanovy kavárny, jejíž hodnotu konečná zpráva nezohledňuje; přitom není zřejmé, proč by tato dokumentace neměla existovat, když byla předána správci konkursní podstaty.

29. Závěrem dovolatelka shrnuje, že konečná zpráva je věcně nesprávná a nesprávná jsou proto i rozhodnutí obou soudů.

30. Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.[které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

31. Dovolání výslovně směřuje i proti usnesení konkursního soudu (s výjimkou bodu II. výroku usnesení konkursního soudu). Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána; proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil dle (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

32. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením O případ dle v dané věci nejde. Povahu měnícího výroku usnesení odvolacího soudu „ve věci samé“ ( ) má přitom jen ta část prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud ve vztahu k bodu I. výroku usnesení konkursního soudu zvýšil výdaje konkursní podstaty o částku odpovídající nákladům na znalecký posudek (18.634 Kč) a současně toto zvýšení zohlednil (o stejnou částku snížil) ve vztahu k bodu V. výroku usnesení konkursního soudu v částce určené k rozvrhu přihlášeným věřitelům. Ve zbývajícím rozsahu má první výrok napadeného unesení (stejně jako druhý výrok napadeného usnesení) charakter potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu „ve věci samé“ ( ).

33. Důvod založit ve vztahu k potvrzujícím výrokům usnesení odvolacího soudu přípustnost dovolání podle (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

34. Podle , rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

35. Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

36. Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b/ , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

37. Nejvyšší soud v dotčených souvislostech zdůrazňuje, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v a 3 neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.

38. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, tedy dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Pro tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím dovolacích důvodů dle a odst. 3 Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit.

39. Námitkou, že rozhodnutí obou soudů jsou nepřezkoumatelná, vystihuje dovolatelka z obsahového hlediska tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle , který bez existence právní otázky zásadního významu sám o sobě není způsobilý založit přípustnost dovolání podle (srov. odstavec 35. výše)]. Potud je nicméně napadené rozhodnutí též souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 100/2013“). Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.

40. K výhradě dovolatelky, že odvolací soud se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, lze opět poukázat na závěry plynoucí z R 100/2013. K tomu lze dodat, že z ustanovení [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, platí obdobně pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé ( ), a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem ( )] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

41. Ve vztahu k bankovním poplatkům (odstavec 24. výše) a dani z přidané hodnoty (odstavec 25. výše) je dovolání vesměs skutkovou (a tedy pro účely posouzení přípustnosti dovolání nepřípustnou) polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

42. K argumentu nepřezkoumatelnosti či věcné nesprávnosti konečné zprávy Nejvyšší soud uvádí, že je-li touto námitkou míněn rozpor mezi údaji konečné zprávy (a přílohami tyto údaje dokládajícími) a dílčím způsobem jiným rozhodnutím o schválení konečné zprávy, pak lze pro účely jeho vypořádání odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 22/2014 Sb. rozh. obč. Platí, že při pravidelném chodu věcí (při kontinuálním výkonu funkce správcem konkursní podstaty) má konečné slovo při schvalování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty, jakož i při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených) konkursní soud postupem podle § 29 ZKV. Takový postup ústí ve vydání usnesení o (ne)schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty. Tomuto závěru odpovídá i možnost schválit konečnou zprávu v jiném znění, než ve kterém ji konkursnímu soudu předložil správce konkursní podstaty úpadce [neschválit některé hotové výdaje správce konkursní podstaty, jakož i některé z nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených)]; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2016, sp. zn. .

43. Co do určení konkursní odměny, bylo-li v konkursním řízení činných více správců, je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými na dané téma v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. , jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. , přičemž řešení otázky, zda (ne)byl důvod odměnu snížit či (naopak) zvýšit, vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu, jež samy dovolacímu přezkumu nepodléhají.

44. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání ve vztahu k potvrzujícím výrokům usnesení odvolacího soudu jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto potud odmítl podle ve spojení s ustanovením

45. V rozsahu, v němž má napadené rozhodnutí povahu měnícího rozhodnutí odvolacího soudu „ve věci samé“ [ta část prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud ve vztahu k bodu I. výroku usnesení konkursního soudu zvýšil výdaje konkursní podstaty o částku odpovídající nákladům na znalecký posudek (18.634 Kč) a současně toto zvýšení zohlednil (o stejnou částku snížil) ve vztahu k bodu V. výroku usnesení konkursního soudu v částce určené k rozvrhu přihlášeným věřitelům], Nejvyšší soud dovolání, přípustné bez dalšího podle , ve spojení s , odmítl jako zjevné bezdůvodné podle Učinil tak proto, že závěr, že náklady znaleckého posudku, jež měly prověřit správnost úhrady pohledávky za konkursní podstatou (kterou je ve smyslu ustanovení ZKV i pohledávka z titulu daně z přidané hodnoty), patří mezi náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty ( ZKV), je závěrem triviálním.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2021

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu