Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 1/2021-104

KSPH 62 INS XY

75 ICm XY29 ICdo 1/2021-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Martina Červinky, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčního správce dlužníků J. Z. a J. Z., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Wilsonova 368, PSČ 539 01, proti žalovanému TOMMY STACHI s. r. o., se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27148084, zastoupenému Mgr. Martinem Sejkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, PSČ 101 00, o určení výše vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků J. Z., narozeného XY a J. Z., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2020, č. j. 75 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 22. října 2019, č. j. 75 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Mgr. Martin Červinka, jako insolvenční správce dlužníků J. Z. a J. Z.) domáhal vůči žalovanému (TOMMY STACHI s. r. o.) určení, že pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníků pod P-14, z titulu smlouvy o zápůjčce č. 21601946 (ze dne 27. dubna 2016), není po právu co do částky 32.451 Kč (bod I. výroku).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2020, č. j. 75 ICm XY, 101 VSPH XY ( ):

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti všem jeho výrokům) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:

[1] Je při vydávání elektronického platebního rozkazu prováděno i právní posouzení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit řádně úvěruschopnost dlužníka, obzvláště v situaci, kdy sám poskytovatel úvěru v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu skutečnosti důležité pro toto posouzení netvrdí ani neprokazuje?

[2] Je neplatnost dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, neplatností absolutní nebo relativní?

4. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné.

6. V replice k vyjádření žalovaného (podání datované 11. ledna 2021) má dovolatel závěry žalovaného za překonané a nesouladné s „eurokonformním“ a „ústavněkonformním“ výkladem. Interpretace ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), soudy nižších stupňů je podle dovolatele výrazem ignorace eurokonformního výkladu a přepjatého právního formalismu.

7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem při výkladu ustanovení , v rozsudku ze dne 18. července 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí ( ). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal.

8. Jde-li o posouzení vztahu, ze kterého vznikla pohledávka, jejíž výši žalobce popřel, jako vztahu spotřebitelského, je právní posouzení věci v souladu se závěry obsaženými v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. V tomto rozsudku se Nejvyšší soud vyjádřil k platebnímu rozkazu, včetně elektronického platebního rozkazu, a ke směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu tak, že tato rozhodnutí mají poté, co nabydou právní moci, účinky pravomocného rozsudku ( , věta první ) a neodůvodňují se vůbec. Přitom ovšem skutečnost, že byla vydána, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydána být mohla, tedy především, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem ( věta první ), nebo že [u směnečného (šekového) platebního rozkazu] žalobce předložil v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další y nutné k uplatnění práva ( věta první ).

9. Odpověď na otázku č. 1 (souladná s napadeným rozhodnutím) plyne z obou označených rozhodnutí. Závěr, podle kterého vydání (elektronického) platebního rozkazu osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem), že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem ( věta první ), se totiž pojí se všemi právními otázkami, jež soud zkoumat mohl či měl, včetně té, kterou (jako údajně novou) předestírá Nejvyššímu soudu dovolatel coby otázku č. 1.

10. Závěry formulované v označených rozhodnutích jsou rovněž plně konformní s českým ústavním pořádkem a Nejvyšší soud nenalézá žádný důvod, pro který by měly odporovat právu Evropské Unie; o překonanou judikaturu Nejvyššího soudu dozajista nejde, když Nejvyšší soud z této judikatury ustáleně vychází.

11. Odpověď na otázku č. 2 je v napadeném rozhodnutí souladná se závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. . Srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

12. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věty první , ve spojení s ustanovením , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

13. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2021

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu